Zrádce v československé armádě na prahu války. Edmund Kalmár dodával informace nacistům

Nástup Hitlera do čela německého státu v roce 1933 nevěstil nic dobrého.

„S Výmarskou republikou mělo naopak korektní vztahy. Přesto, že se o sousední státy zajímala, nebyla pro Čechoslováky operační oblastí a platilo to i naopak. Ale po roce 1933 se to změnilo a od roku následujícího velení československé armády počítalo s možností válečného konfliktu,“ konstatuje host pořadu, historik Jiří Plachý. S tím souvisely zvyšující se a měnící se nároky také na práci zpravodajských služeb.

Zrádce existuje, ale ne u nás

Na podzim roku 1937 byla československá zpravodajská služba upozorněna agentem A-51 na to, že existují velmi důležité zprávy, které byly vhozeny do německých vlaků a tím se dostaly do Německa. Ty obsahovaly údaje o mobilizačních opatřeních, opevňovacích pracích a krytí hranic. „To byly velmi důležité informace, které by mohly znamenat smrt tisíců lidí,“ konstatuje Plachý.

Čtěte také

Rok 1945: Atentát Vladimíra Blažky. Český odboj nezabil jen Heydricha

Pátrání se rozjelo, do hledáčku zpravodajské vyšetřující služby se dostal kapitán generálního štábu působící v Hradci Králové, 31letý důstojník Edmund Kalmár. „Podezřelý nejprve vůbec nebyl, ale na nádraží v Chebu si ho všimli dva českoslovenští policisté a těm ho předal německý kolega.  Zapíral a to, že se jeho cesta nedostala do hlášení nadřízeným, vysvětloval tím, že se k  výletu rozhodl až na poslední chvíli,“ popisuje historik.

Do Hradce Králové se vypravil plukovník zpravodajské služby František Moravec, který později uvedl: „Nezískal jsem si žádné přátele v době, kdy jsem tento případ vyšetřoval. Všichni moji kolegové na různých velitelských stupních, s nimiž jsem o tom hovořil, souhlasili, že zrádce skutečně existuje a musí být dopaden. Jakmile jsem však začal klást konkrétní otázky o konkrétních osobách, atmosféra vždy znatelně ochladla. Každý velitel si byl jist, že špión nemůže být jeden z jeho důstojníků.“

Možná i proto, že žádný velitel nechtěl být osočen, že je vlastně neschopný. Následovalo rozsáhlé pátrání, které nemělo obdoby. Odpovídalo rozsahu informací, které se k  nacistům dostalo a které byly mimořádného významu.  

Odměnu nedostal

Po sérii výslechů se Edmund Kalmár přiznal. Odůvodnil to tím, že byl kvůli svému maďarskému původu v československé armádě šikanován. Některé indicie by tomu mohly i nasvědčovat, ovšem jeho profesní pozice a dráha byla právě v uniformě československého důstojníka. Dodával, že ho k trestné činnosti nikdo nesvedl a neobdržel za své informace nikdy žádné peníze.

Čtěte také

Byl Ladislav Feierabend spolupracovníkem nacistů a K. H. Franka?

Doznal se k podání celkem tří špionážních zpráv v období roku 1937.  Soudní rozsudek zněl: trest smrti provazem. Potvrdil ho následně i Nejvyšší vojenský soud a poprava proběhla 29. dubna 1938.

Zúčastnil se jí i plukovník František Moravec, který posléze uvedl: „Kalmár šel pevným krokem bez váhání a strachu. Když mu kat dal oprátku na krk, postavil se do pozoru a zvolal: ‚Eljen a Haza! Ať žije má vlast!‘ Byl to statečný voják. Dal však svůj život za věc, která nakonec stála 32 miliónů lidí život a která připravila cestu pro zotročení jeho pravé i duchovní vlasti, Československa a Maďarska.“

Na podzim pak končí svou éru prvorepublikové Československo, přichází tzv. Mnichovská dohoda a březen roku 1939 definitivně ukončil i existenci okleštěného státu. „Ironií je, že německé zpravodajské služby se o autorovi těchto tří významných zpráv dozvěděly až po okupaci. Tento případ je významný tím, že Kalmár neobdržel žádnou odměnu a zrádcem se stal ze svých sobeckých zájmů,“ konstatuje historik Plachý.

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.