Za vtipy do vězení? Normalizace byla bohatá na podněty k legraci, režim ale neměl smysl pro humor

Karikatury a plakáty proti okupantům
Karikatury a plakáty proti okupantům

Říká se, že humor má očistný charakter a tzv. černým humorem se lidé snaží vyrovnat s tíživými okamžiky v životě svém i společenském. V souvislosti s vypjatými situacemi se takových vtipů, průpovídek a textíků objevuje stále více. Tak tomu bylo i v období komunistického Československa.

Rozhlasová stanice Hvězda. Normalizace 24 hodin denně

Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)

Poslední srpnový den roku 1970 zahájila vysílání stanice Hvězda. Nahradila dosavadní stanici Československo a symbolicky potvrdila vítězství normalizace v Československém rozhlase.

Nejčastěji vtipy souvisely se společensko-politickou situací, s představiteli státu a ukazovaly nejrůznější absurdity, včetně rozporu mezi tím, na čem byl socialismus postaven, a tím, co lidé prožívaly ve skutečném životě.

Velmi známý byl například vtip: „Kdo jsou největší nepřátelé socialismu? Jaro, léto, podzim, zima a imperialismus.“ Podobných vtípků byla celá řada. Lidé si je s oblibou nejen vyprávěli, ale také je dále rozmnožovali a předávali dalším. Ovšem tyto zdánlivé legrácky měly častokrát velmi smutnou dohru.

Za vtipy před soud

Řada lidí kvůli nim stála před soudem, někteří skončili ve vězení, jiní přišli o zaměstnání. Někdy i stačilo, když se dotyčný vtipu smál... „Ostrá kritika by byla považována za tzv. štvaní a většina lidí si vůbec neuvědomovala, jaké důsledky jejich smích může mít. A jak malý má komunistický režim smysl pro humor,“ konstatuje host pořadu, historik Tomáš Vilímek.

V dubnu 1969 začala normalizace a Husákova cesta na vrchol

Gustáv Husák, Ludvík Svoboda, Alexander Dubček a František Kriegel v prvomájovém průvodu v roce 1968

Když sovětské a další „spřátelené“ tanky drtily v srpnu 1968 krátké období relativní svobody, neznamenalo to konec nadějí na uvolnění poměrů v Československu. Rozhlas a televize dál vysílaly relativně svobodně, vycházelo mnoho zajímavých knížek, noviny dál psaly víceméně otevřeně. Ta skutečná změna přišla až o osm měsíců později…

Některé ale zachránilo to, že do té doby „žili dobrým způsobem života“. Rozumějme, nepatřili k tzv. protistátním živlům. „Často narazíme na to, že dotyčný měl dvojí tvář. Že aktivně vystupoval na schůzích, pracoval v brigádách socialistické práce. Svým způsobem to může být i naše národní povaha, rádi si děláme legrací z různých věcí, aniž bychom je chtěli napravit,“ uvažuje Vilímek.

Intenzita vtipů, zaměřených především proti Sovětskému svazu, se zvýšila po srpnové okupaci v roce 1968. Z jejich obsahu čiší bezradnost a smutek, spolu se snahou pojmenovat viníky a zesměšnit je. Tak byl hodnocen také symbol tzv. normalizace Gustáv Husák, což ukazuje další dobový vtip:

Vtip od Stasi

Navržení na pět Nobelových cen pro Gustáva Husáka.

  1. Za literaturu: Stařec a moře nas*aných lidí.
  2. Za hudbu: Od basy k prvním houslím.
  3. Za sport: Jak jsem doběhl dělnickou třídu.
  4. Za zemědělství: Co jsem nezvoral, to jsem pohnojil.
  5. Za zdravotnictví: Jak lze s úspěchem odoperovat srdce Evropy do ruské p*dele.

Rok 1970: Poučili jsme se… Dokument, který potvrdil nástup normalizace

Vasil Biľak

Dne 10. prosince 1970 schválilo plenární zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa dokument s názvem Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, který oficiálně potvrdil nastoupený kurs „normalizace“.

Tento text byl do Československa dodán východoněmeckou tajnou policií Stasi, která zadržela dopis od československého turisty – anonymní – odeslaný na adresu Rádia Svobodná Evropa do Mnichova. Jaké úsilí vedlo dotyčného, aby si zapsal vtip, zakoupil během výletu do NDR dopisní známku a odeslal ho právě do „Svobodky“, jak bývala tato rozhlasová stanice familiárně nazývána? Smysl pro humor, nebo snaha sdělit, že i občané v komunistickém Československu vědí, jak to ve skutečnosti je?

Ve stejném dopise byl i tento text:

Sedm divů ČSSR:

  1. Není nezaměstnanost.
  2. I když není nezaměstnanost, nikdo nic nedělá.
  3. I když nikdo nic nedělá, plán se plní.
  4. I když se plán plní, zboží schází.
  5. I když zboží schází, všichni seženou všechno.
  6. I když všichni seženou všechno, každý krade.
  7. I když každý krade, nikde nic neschází.

(Ne)smysl pro humor

Je třeba si připomenout, že snahy o ochranu státu a jeho představitelů nalézáme i v době před komunistickým Československem. Ať to byly snahy o „dobré jméno císařpána“ v období Rakouska-Uherska, nebo třeba zákon na ochranu Republiky československé z roku 1923.

Opravdu to v 70. a 80. letech s „tou totalitou“ nebylo tak hrozné?

02897074.jpeg

Období komunistického Československa trvalo více než čtyřicet let. Nebylo to období jednolité, které by bylo zcela stejné v 50. či v 80. letech. Možná právě proto se objevují názory, že poslední dvě desetiletí už klasickou totalitou nebyla. Otázkou ale zůstává, zda lze poměřovat míru totality pouze počtem poprav a množstvím fyzického teroru.

„Celé období 70. a 80. let je mimořádně bohaté na podněty k legraci. Ale přitom ta legrace byla trestána, někteří skončili i v kriminále. Komunistický režim byl schopen počtem agentů a plošnou kontrolou přijít na řadu takových situací,“ říká Vilímek a dodává:

„Prvorepublikový zákon byl orientován jinak, byl zaměřen skutečně na ochranu republiky. Totalitní režimy obecně mají malý smysl pro humor, bere se velmi vážně a stejně tak jeho představitelů a jakékoliv znevažování je bráno velmi vážně,“ dodává historik.

Pořad Vtip nemohl člověka dostat do kriminálu?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, hostem byl historik Tomáš Vilímek. Režii měl Michal Bureš.

    

Spustit audio

Související