„Za Husáka“ se byty stavěly. Ale bylo to po desetiletích útlumu, krize byla hluboká, tvrdí historik

Jako červená nit se médii táhnou informace o nedostatku bytů. Často v souvislosti s mýtem, že „za Husáka se stavělo“. Je tím myšleno období normalizace, tedy 70. a 80. léta minulého století, kdy vznikala panelová sídliště. Když se ale podíváme se do historie, zjistíme, že i v minulosti byl nejen nedostatek bytů, ale především za éry komunistického státu docházelo k vytváření astronomického dluhu, který splácíme doposud.

Účinkuje: historik Jakub Rákosník
Hrají: Adéla Kubačáková, Otakar Brousek ml., Martin Pechlát, Daniel Bamas, Jan Vondráček
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Inflace po skončení první světové války přinesla spolu s poklesem životní úrovně obyvatelstva také prudký útlum investic do výstavby. V dalších dekádách vznikaly zákony o podpoře stavebního ruchu.

„Nová výstavba byla spojována s různými úlevami, především daňovými. Ovšem častokrát se nevyplatily, jako například v období roku 1928, kdy došlo k přehřátí trhu,“ připomíná v pořadu Jak to bylo doopravdy historik Jakub Rákosník.

Souviselo to se snahou rozhýbat stavební podnikání k desátému výročí založení republiky.

„Efekt byl takový, že následoval propad. A v pramenech byl i kuriózní případ, že stavebník postavil o dvě patra nižší dům, protože se mu to z hlediska daňových úlev vyplatilo,“ popisuje historik.

Čtěte také

Na jednoho člověka měly připadat čtyři metry čtvereční bytové plochy. Součástí tehdejší politiky byla také regulace nájemného. Ta pokračovala i v dalších letech.

Situace se zhoršila na podzim roku 1938, kdy z odstoupených území takzvaných Sudet přišli uprchlíci a nebyly pro ně ubytovací kapacity. „Za války byl zaveden stop stav na nájemné, pokračuje deregulace, stavělo se tehdy minimálně a kvalita bydlení podle našich měřítek byla velmi nízká,“ shrnuje historik.

Podřízení těžkému průmyslu

Nástup komunistů byl další těžkou ranou. Znárodnění a zabírání soukromého majetku se dotklo také bytů a domů. A v 50. letech se stavělo pouze tam, kde byl průmysl. Ostatně celá ekonomika byla zaměřena na pro Československo naprosto nevhodnou orientaci, kterou byl těžký průmysl.

Čtěte také

Vše ostatní tomu bylo podřízeno a na stavbu bytů nebyly peníze. Lidé žili v přeplněných a často nevhodných bytech, takže v 60. letech ekonom Ota Šik konstatoval:

„V roce 1956 Československo zaujímalo v intenzitě bytové výstavby třinácté místo mezi třiadvaceti zeměmi. A v prvních pěti letech našeho desetiletí kleslo na místo osmnácté. Mezi pětadvaceti sledovanými zeměmi a rokem 1965 pak zaujalo místo dokonce dvacáté.“

Něco za něco

Další léta pak znamenala šedou ekonomiku v oblasti získávání takzvaných dekretů na byty a postupnou devastaci v oblasti údržby. „KSČ to příliš neřešila, neustále narůstal vnitřní dluh, panelová sídliště se stavěla velmi rychle a byla nekvalitní,“ vysvětluje historik Rákosník a dodává:

„Husákova rodinná politika byla vymyšlena dříve, než se on sám stal prvním tajemníkem KSČ.“ 

Čtěte také

Takže žádný Husákův altruismus, ale naprostá nezbytnost někam občany ubytovat a zároveň uchlácholit společnost frustrovanou ze srpnové okupace v roce 1968. Byl to jakýsi nepsaný obchod: my vám něco dáme a vy budete mlčet.

Řešení to ovšem nebylo, jak vysvětluje Rákosník: „V socialistické ekonomice platí, že něco je za něco. My pamětníci máme tendenci vzpomínat na světlé stránky a zapomínat, jaká cena se za to platila. Za úžasně nízké nájemné se platilo tím, že města byla naprosto odporná a domy se postupně rozpadaly a nebyly renovovány.“  

Nic jiného nezbývalo

Krize postupně narůstala, 80. léta minulého století už byla ve znamení postupné cesty k bankrotu v celé ekonomice a pak po roce 1989 se tento obrovský vnitřní dluh, někteří mluví až o 100 miliardách korun, stal další velkou zátěží, která nás provází až do současnosti.

„Byty se za Husáka stavěly, ale je to nefér konstatování,“ shrnuje v pořadu Jak to bylo doopravdy historik Rákosník.

Často se objevuje například srovnávání dnešních čísel s těmi ze 70. a 80 let, ale ta čísla o ničem nevypovídají. Masivní výstavba v éře Husáka následuje po několika desetiletích, kdy se stavělo velmi málo a krize byla tak hluboká, že jakémukoliv politickému režimu by nezbývalo nic jiného,“ uzavírá.

Poslechněte si celý pořad.

Spustit audio

Související