Vždy roztříštěný československý exil? Unikátní setkání ve Frankenu ukázalo, že to tak být nemuselo

11. březen 2019

Exilové organizaci Opus bonum se povedlo dostat na společná setkávání roztříštěný československý exil plný rozporů a žabomyších válek. Na unikátní diskusní sympozium v roce 1978 přijeli do bavorského Frankenu zástupci poúnorových emigrantů, bývalých komunistů, osmašedesátníků, nebo stoupenců undergroundu.

„V malé obci Franken se stalo něco, co bylo do té doby nemyslitelné. V neděli se v místním kostele ve výroční den komunistického puče v únoru 1948 odehrála zcela neuvěřitelná věc: kostel byl plný českých exulantů ze všech koutů západní Evropy i Ameriky. U oltáře promlouval český kněz, benediktinský opat Anastáz Opasek, a před ním klečel bývalý tajemník ÚV KSČ z roku 1968 Zdeněk Mlynář, který se v 50. letech – když byl Opasek v komunistickém vězení – cítil být coby komunistický svazák naopak na vrcholu dějin. Oba vyhnala do exilu sovětská okupace v roce 1968. Pro Opaska to bylo jen potvrzení dosavadního vývoje, zatímco pro Mlynáře pád ze slonovinové věže do tvrdé reality.“

Opravdu to v 70. a 80. letech s „tou totalitou“ nebylo tak hrozné?

02897074.jpeg

Období komunistického Československa trvalo více než čtyřicet let. Nebylo to období jednolité, které by bylo zcela stejné v 50. či v 80. letech. Možná právě proto se objevují názory, že poslední dvě desetiletí už klasickou totalitou nebyla. Otázkou ale zůstává, zda lze poměřovat míru totality pouze počtem poprav a množstvím fyzického teroru.

Text, který napsal spisovatel Ota Filip, přesně vystihuje, co se vlastně odehrálo. Do té doby žil československý exil v menších či větších rozporech. „Nejednotnost byla až do daného setkání v roce 1978 ve Frankenu. Ona nejednotnost byla problémem i proto, že tím neměl velkou váhu v zahraničí,“ vysvětluje host pořadu, historik Petr Placák.

Umění překlenovat rozdíly

Daný rok bylo setkání zaměřeno na ono neblahé výročí a Petr Placák konstatuje: „Hlavní otázka byla, kdo zavinil únor 48. Jedni to svalovali na druhé, že za to mohou všichni ti, kdo byli v  Národní frontě, a ti se tomu bránili. Nejvíce problematická byla otázka sudetských Němců, protože právě ti, kdo byli z Národní fronty, za to byli odpovědni.“ Poté bylo vydáno Společné prohlášení bývalých vítězů a poražených ve Frankenu 1978. Už onen název přesně vystihuje, jaké společenství lidí se tam setkalo.

Organizátorem celé akce, která se pak pravidelně každoročně opakovala – byť s různými tématy – byla společnost Opus bonum neboli „dobré dílo“. Právě tak se jmenovalo prvorepublikové nakladatelství Josefa Floriana ve Staré Říši na Telčsku. K jeho myšlenkám a aktivitám se zakladatelé bavorského spolku vraceli. 

Byl Václav Havel opravdu vynálezcem „nepolitické politiky“?

Jiří Hájek, Ladislav Hejdánek, Václav Havel (1979)

„Nepolitická politika“ je na první pohled nesourodý pojem. Přesto se v našem veřejném prostoru objevuje a častokráte s dehonestujícím nádechem. Bývá připisován prezidentu Václavu Havlovi, a to především v rámci kritických výhrad k jeho osobnosti. Ale byl skutečně Václav Havel tím, kdo tento pojem „vynalezl“?

„Franken je malá vesnička na severu Bavorska, u pramenů řeky Ohře v oblasti zvané Smrčiny poblíž českých hranic. Původně byly pořádány tzv. Akademické týdny, setkání převážně křesťanských intelektuálů. S příchodem Richarda Belcrediho do vedení Opus bonum a pod vlivem Pavla Tigrida se setkání stala otevřenými pro všechny – nejen pro katolíky,“ píše v knize Dobré dílo Anastáze Opaska dokumentaristka a publicistka Monika Elšíková. A právě Anastáz Opasek je dle řady lidí osobností, která uměla spojovat lidi a překlenovat rozdíly mezi nimi. „Bez něj by to určitě nebylo,“ dodává Petr Placák.

Jasný cíl

Sjednocení exilu, stejně jako sjednocení domácí opozice o rok dříve v rámci Prohlášení Charty 77, bylo pro komunistické Československo problémem. Jeho snahou bylo co nejvíce napomáhat rozporům a neshodám. „Do exilu vysílali své lidi jako agenty, ti podporovali rozpory a dokonce sami vydávali tiskovinu Nový proud,“ komentuje Placák. A směrem k obyvatelům státu pak nastoupila klasická propaganda, například v týdeníku Tribuna byl v březnu roku 1978 otištěn článek pod názvem Čí chleba jíš, toho píseň zpívej – podepsán je Josef Skutečský – a rétorika byla zcela obvyklá, dehonestace jednotlivých osobností.

Opus bonum rozšiřovalo svou činnost, navázalo spojení a jistou komunikaci s domácí Chartou 77 a především „dokázalo, že exil v rozporech být nemusel a nebyl. Samozřejmě v diskuzích se objevovaly různé názory, často protichůdné, ale cíl byl jasný a sjednocující: vize svobodného Československa,“ konstatuje historik Petr Placák.

Pořad Československý exil byl vždy v rozporech?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila a slovem provázela Ivana Chmel Denčevová, režii měl Michal Bureš a hostem byl historik Petr Placák.

autor: ide
Spustit audio

Související