Katyň je symbolem falšování historie. Sovětskou „pravdu“ preferoval i Beneš, připomíná historik

„Spolupráce mezi Německem a Sovětským svazem trvala delší dobu a zahrnoval také oblasti diplomatické a vojenské. Když byl pak v srpnu 1939 uzavřen pakt Molotov-Ribbentrop, byla to vlastně dohoda Stalin-Hitler. Obě tato genocidní impéria společně sdílela nenávist vůči západní demokracii a snila o územní expanzi,“ vrací se na začátek příběhu o Katyni historik Petr Hlaváček v pořadu Jak to bylo doopravdy. 

Obě země měly plány na rozdělení světa a sfér vlivu. Jejich spolupráci padlo za oběť Polsko, které Němci a Sověti společně napadli a rozdělili si ho. Nacistický i komunistický režim mají totiž řadu podobností a svou agresivitou jsou zcela srovnatelné.

„Sovětský svaz také v roce 1939 napadl Finsko a za tuto agresi byl vyloučen ze Společnosti národů. Tamní noviny byly plné článků o přátelství dvou ‚socialistických velmocí‘ – Německa a Sovětského svazu,“ poukazuje historik. 

Propaganda mezi politiky

V Katyni to ale bylo jiné než ve Finsku. „Zavraždění až 22 tisíc představitelů polské armády a inteligence byl obrovský masakr, který zapadá do oné genocidní politiky,“ říká Hlaváček.

Sovětský politik Lavrentij Berija|foto:Fotobanka Profimedia

Rozkaz k popravám byl vydán 5. března 1940 Lavrentijem Berijou, který stál v čele obávané sovětské NKVD. Měl to být trest za takzvaný protibolševismus. 

Masové hroby byly nalezeny v roce 1943. Objevily se také dvě verze o příběhu spáchání zločinů: nacistická, tedy že viníkem je Sovětský svaz, a sovětská, že viníkem je nacistické Německo.

Po celá další desetiletí si obě verze žily vlastním životem. Poválečné Polsko se ale dostalo do sovětské sféry vlivu a ti, kteří by jen zapochybovali o „bolševické“ pravdě nebo byli v nějakém vztahu se zavražděnými, se dostávali do více než nezáviděníhodné situace.

Prosovětská verze si získala sympatizanty bohužel také v okruhu československých exilových politiků.

„Faktem je, že československá exilová vláda nejen ústy Edvarda Beneše preferoval sovětskou verzi a sám Beneš se dopouštěl i různých protipolských výroků. Už za války totiž Moskva požadovala úplnou loajalitu,“ upozorňuje Hlaváček. 

Čtěte také

Katyňský masakr zneužili k propagandě nacisté i Sověti

A tak vedle v protektorátu vydávaného ilegálního Rudého práva, kde nás to nepřekvapuje, jsou zachycena propagandistická slova sovětské verze také u exilového politika Prokopa Drtiny z rozhlasového vysílání Volá Londýn či u sociálního demokrata Rudolfa Bechyně.

„Z oficiálních představitelů sovětskou verzi nerozporoval nikdo, ale někteří, třeba Milan Hodža nebo Lev Prchala, v Londýně nesdíleli prosovětskou propagandu. A v protektorátu byla všeobecná nálada ‚nic nevěřit Němcům, vždyť Rusové jsou naši slovanští bratři‘,“ vysvětluje historik.

Vinu přiznal Gorbačov

Do Katyně jezdili lékařské komise i spisovatelé z protektorátu a po válce pak museli svá stanoviska zcela obracet tak, jak bylo požadováno. Leckdy i pod pohrůžkou trestů, pokud tak neučiní.

Oběťmi katyňských lží se staly i úctyhodné osobnosti jako lékař František Hájek nebo spisovatel František Kožík. Stejně jako oficiálně vydávané učebnice historie, filmy a literární díla.

Hřbitovy Katyň|foto:Fotobanka Profimedia

Až roku 1987 došlo k ustavení sovětsko-polské komise, která konstatovala pravdivá fakta a Michail Gorbačov za Sovětský svaz přiznal vinu za katyňský masakr jako zločin komunismu.

Ani poté to pravda z Katyně neměla jednoduché a také Česká republika zažila soudní spory, které se Katyně a znovu se vracejících lží týkaly. 

„Katyň je symbolem prosovětské a proruské propagandy i v těchto časech. Je symbolem falšování historie ve prospěch zrůdného genocidního imperiálního režimu. A je také součástí ruské politiky paměti, kdy je SSSR adorován jako historické Rusko a Josif Stalin jako moderní imperátor, který rozšiřoval impérium pod jakýmkoliv názvem,“ uzavírá pořad Jak to bylo doopravdy historik Hlaváček.

Poslechněte si celý pořad.