Katyň je symbolem falšování historie. Sovětskou „pravdu“ preferoval i Beneš, připomíná historik
Katyň se stala místem jedné z největších masových vražd, ale také symbolem lží a propagandy, které trvaly několik desetiletí. Je také symbolem toho, jak mohou skončit takzvaná přátelství a pakty zločineckých režimů. Házení viny z nacistů na bolševiky a naopak jen potvrzuje, že poukazovat na zvěrstva druhého ještě neznamená, že je dotyčný sám nepáchá. Ovšem lžím a propagandě kolem Katyně podle i lidé, do kterých bychom to neřekli.
„Spolupráce mezi Německem a Sovětským svazem trvala delší dobu a zahrnoval také oblasti diplomatické a vojenské. Když byl pak v srpnu 1939 uzavřen pakt Molotov-Ribbentrop, byla to vlastně dohoda Stalin-Hitler. Obě tato genocidní impéria společně sdílela nenávist vůči západní demokracii a snila o územní expanzi,“ vrací se na začátek příběhu o Katyni historik Petr Hlaváček v pořadu Jak to bylo doopravdy.
Obě země měly plány na rozdělení světa a sfér vlivu. Jejich spolupráci padlo za oběť Polsko, které Němci a Sověti společně napadli a rozdělili si ho. Nacistický i komunistický režim mají totiž řadu podobností a svou agresivitou jsou zcela srovnatelné.
„Sovětský svaz také v roce 1939 napadl Finsko a za tuto agresi byl vyloučen ze Společnosti národů. Tamní noviny byly plné článků o přátelství dvou ‚socialistických velmocí‘ – Německa a Sovětského svazu,“ poukazuje historik.
Propaganda mezi politiky
V Katyni to ale bylo jiné než ve Finsku. „Zavraždění až 22 tisíc představitelů polské armády a inteligence byl obrovský masakr, který zapadá do oné genocidní politiky,“ říká Hlaváček.
Rozkaz k popravám byl vydán 5. března 1940 Lavrentijem Berijou, který stál v čele obávané sovětské NKVD. Měl to být trest za takzvaný protibolševismus.
Masové hroby byly nalezeny v roce 1943. Objevily se také dvě verze o příběhu spáchání zločinů: nacistická, tedy že viníkem je Sovětský svaz, a sovětská, že viníkem je nacistické Německo.
Po celá další desetiletí si obě verze žily vlastním životem. Poválečné Polsko se ale dostalo do sovětské sféry vlivu a ti, kteří by jen zapochybovali o „bolševické“ pravdě nebo byli v nějakém vztahu se zavražděnými, se dostávali do více než nezáviděníhodné situace.
Prosovětská verze si získala sympatizanty bohužel také v okruhu československých exilových politiků.
„Faktem je, že československá exilová vláda nejen ústy Edvarda Beneše preferoval sovětskou verzi a sám Beneš se dopouštěl i různých protipolských výroků. Už za války totiž Moskva požadovala úplnou loajalitu,“ upozorňuje Hlaváček.
Čtěte také
A tak vedle v protektorátu vydávaného ilegálního Rudého práva, kde nás to nepřekvapuje, jsou zachycena propagandistická slova sovětské verze také u exilového politika Prokopa Drtiny z rozhlasového vysílání Volá Londýn či u sociálního demokrata Rudolfa Bechyně.
„Z oficiálních představitelů sovětskou verzi nerozporoval nikdo, ale někteří, třeba Milan Hodža nebo Lev Prchala, v Londýně nesdíleli prosovětskou propagandu. A v protektorátu byla všeobecná nálada ‚nic nevěřit Němcům, vždyť Rusové jsou naši slovanští bratři‘,“ vysvětluje historik.
Vinu přiznal Gorbačov
Do Katyně jezdili lékařské komise i spisovatelé z protektorátu a po válce pak museli svá stanoviska zcela obracet tak, jak bylo požadováno. Leckdy i pod pohrůžkou trestů, pokud tak neučiní.
Oběťmi katyňských lží se staly i úctyhodné osobnosti jako lékař František Hájek nebo spisovatel František Kožík. Stejně jako oficiálně vydávané učebnice historie, filmy a literární díla.
Až roku 1987 došlo k ustavení sovětsko-polské komise, která konstatovala pravdivá fakta a Michail Gorbačov za Sovětský svaz přiznal vinu za katyňský masakr jako zločin komunismu.
Ani poté to pravda z Katyně neměla jednoduché a také Česká republika zažila soudní spory, které se Katyně a znovu se vracejících lží týkaly.
„Katyň je symbolem prosovětské a proruské propagandy i v těchto časech. Je symbolem falšování historie ve prospěch zrůdného genocidního imperiálního režimu. A je také součástí ruské politiky paměti, kdy je SSSR adorován jako historické Rusko a Josif Stalin jako moderní imperátor, který rozšiřoval impérium pod jakýmkoliv názvem,“ uzavírá pořad Jak to bylo doopravdy historik Hlaváček.
Poslechněte si celý pořad.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
