Život v protektorátu: Byli četníci oporou nacismu, nebo se zapojili do odboje?

9. březen 2026

Nacistický okupační režim využíval také bývalých četníků a policistů prvorepublikového Československa a snažil se je „převychovat“ a sjednotit s německými bezpečnostními sbory. Nebylo to jednoduché, protože řada četníků se naopak zapojila do odboje. Informací o těchto jejich aktivitách máme ale poskrovnu, protože to byli profesionálové zvládající bravurně konspirační metody. Možná i proto se po dlouhá desetiletí udržoval mýtus, že právě oni byli oporou nacistou.  

Účinkuje: policejní historik Radek Galaš
Hrají: Martin Matejka, Kajetán Písařovic, Jan Vondráček, David Matásek a Daniel Bambas
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Hned od počátku okupace, v březnu 1939, začaly bezpečnostní sbory na našem území řídit německé okupační orgány. Do velitelských míst byli instalováni Němci a podle hosta pořadu policejního historika Radima Galaše naše bezpečnostní složky spadaly pod nejvyšší velení SS, tedy přímo pod Heinricha Himmlera.

„Zůstala ale stejná struktura. Bylo by sice nejjednodušší ji zrušit, ale to by šlo ze začátku. Pak to s každým rokem bylo obtížnější.“

Znalost němčiny a árijský původ

Nastaly tedy organizační změny, ale především začaly perzekuce četníků židovského původu – museli prokazovat svůj árijský původ. Bývalí legionáři byli vyhozeni, odebrali jim jejich zbraně a naopak dostali staré zbraně ještě z doby 1. světové války.

Čtěte také

Povinností pak byl německý jazyk, ovšem výsledky jazykového vzdělávání stále nebyly žádná sláva. „V drtivě většině četníci uměli německy, ale sabotovali to – byla to otázka jakéhosi odporu. Takže někdy zkoušky z němčiny končily fraškou, kdy například výsledkem překladu bylo, že ‚mrtvola ohledávala lékaře‘. Samozřejmě to mělo své důsledky: padaly tresty, snížení odměn, nařízené neplacené přesčasy či domácí vězní,“ uvádí historik Galaš.

Každý člověk má jinou míru odvahy, v protektorátu to platilo dvojnásob. Vedle pasivního odporu, který zahrnoval i záměrně nedbalé kontroly na venkově, kde se přehlíželo schovávané maso nebo vejce, tedy to, co mělo být odvedeno nacistické správě, se řada četníků zapojila i do aktivního odboje. Ovšem nikoliv do větších odbojových skupin, ale vytvářeli si své vlastní.

Četníci v odboji

Pomáhali lidem třeba tím, že pálili udavačské dopisy, pomáhali ukrývat zbraně, dodávali strategické informace do Londýna, zajišťovali falešné krycí doklady a byli nápomoci parašutistům. Tresty při prozrazení byly jasné: vězení, koncentrační tábory, vraždy – často bez jakéhokoliv rozhodnutí soudu, nebo popravy.  

Čtěte také

Každodenní snaha „nějak přežít“ v protektorátním bezčasí se týkala také četníků. Na jedné straně byl požadavek nadřízených na jejich loajalitu, na straně druhé u řady z nich snaha bojovat se zlem, jak byli u většiny obyvatel vnímáni nacisté.   

Obdivuhodná odvaha – tak lze pohlédnout na protektorátního ministra vnitra Josefa Ježka, který obávanému zastupujícímu říšskému protektorovi dokázal říci: „Jsem ochoten plnit povinnosti, pokud to bude slučitelné s mou ctí a důstojností Čecha.“ 

Následky byly rychlé: „Přestal být ministrem vnitra, přestal být generálem a přestal být i četníkem,“ popisuje historik a dodává: „Perzekuce jeho a jeho rodiny pokračovala dál. Heydrich ho označoval za nejnebezpečnějšího muže protektorátu.“ Jen zázrakem nebyl Josef Ježek popraven.  

Popravy a koncentrační tábory

Zavražděn byl ale havlíčkobrodský policejní inspektor Zdeněk Laštovička, který varoval občany, jejichž jména se objevila ve spisech. Vydrželo to několik let, než se mezi ilegálně pracujícími komunisty našel konfident.

Čtěte také

Historik Galaš konstatuje: „Byl zatčen, krutě mučen a bez rozhodnutí soudu v září 1943 gestapem brutálně zavražděn. Byl pověšen na skobě, na které předtím viselo kolo.“ Další stateční četníci byli veřejně popraveni v pražských Kobylisích a někteří zahynuli v koncentračních táborech.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, zda se v období protektorátu četníci nezapojili do odboje, host pořadu policejní historik Radek Galaš odpovídá:

„V drtivé míře se zapojili, ale až do dneška přetrvává klišé, které je tady od února 1948, že policisté a četníci byli kolaboranti, kteří se svým odbojem zachraňovali až před koncem války. A od té doby byla jejich účast v odboji spíše přítěží. To jsme bohužel zdědili až dodnes.“

Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy, který je součástí březnového cyklu Život v protektorátu. Každé pondělí a úterý po 20. hodině ho můžete slyšet v pořadech Jak to bylo doopravdy a Ex libris. 

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu