Léto s Krylem: Byl to vizionář, nebo kverulant?
Představovat osobnost Karla Kryla (1944–1994), písničkáře, básníka a novináře, není třeba. Stal se symbolem okupace v srpnu roku 1968, symbolem exilu s veškerou tou tísní. Přesto byl přítomen i v komunistickém Československu.
Jeho písně se zpívaly u táborových ohňů, na vysokoškolských kolejích, a to nejen ty, které vznikly v Československu.
Stal se také symbolem návratu po listopadu 1989, kdy jeho koncerty navštěvovaly tisíce lidí. Zároveň se velmi brzy zase postavil do opozice a stal kritikem společenských změn, a to nejen svými písňovými texty, ale především těmi novinářskými.
Z exilu domů
„Dokázal ztotožnit pocit okupace v srpnu roku 68 a stal se symbolem. Tato historická zlomová chvíle mu dodala naprosté výjimečnosti,“ říká host pořadu, historik Michal Stehlík. V roce 1969 Krylovi vyšlo proslulé LP Bratříčku, zavírej vrátka, a ve stejném roce se 25letý Kryl stal exulantem.
Fenomén Karel Kryl
Skladatel a interpret písní, také básník, výtvarník a rozhlasový novinář či glosátor politického dění. To vše byl Karel Kryl. Stal se fenoménem, řada z jeho písní téměř zlidověla a znají je všechny generace.
Odešel do Bavorska, kde studoval a také spolupracoval s rozhlasovou stanicí Rádio Svobodná Evropa. Nejprve jako sportovní komentátor, posléze se dostal k hudebním pořadům.
A stále skládal nové písničky, vydával – díky studiím Svobodné Evropy – i nová LP. I ty se i v komunistickém Československu staly hity, přestože se k lidem dostávaly pouze přes rušičky vysílání Svobodky. Zároveň se ale trápil a pokládal otázky, zda ho „doma“ ještě někdo zná…
Listopad 1989 mu umožnil vrátit se domů. Triumfální návrat, nápis na Václavském náměstí „Karle Kryle, už neryjeme držkou v zemi“ a také hymna, kterou nadšenému davu zpívá Kryl i s Karlem Gottem.
Zkažená euforie
Poměrně rychle se stal kritikem tehdejších poměrů: hlavně absence morálky, absence právního pořádku, nespravedlnosti ve společnosti, nepotrestané zlodějny, malého důrazu na obnovu principů demokratického státu. A tak i kverulantem, a právě jeho postoje, texty, mu paradoxně přinášely kritiku.
O „nepolitické politice“ mluvil Václav Havel pouze ve dvou předlistopadových textech, ale v uvozovkách, říká bývalý politik Pithart
5. října 1936 se v Praze narodil Václav Havel: dramatik, disident, kritik komunistického režimu. Po jeho pádu se stal prezidentem Československa a později i České republiky. Václav Havel je považovaný za autora konceptu nazvaného „nepolitická politika“ a je také kvůli němu kritizován. Ale byl skutečně Václav Havel tím, kdo tento pojem použil jako první, nebo je to jinak?
On sám k tomu jednou uvedl: „Otírají si o mne hubu. Elévové i novináři, příležitostné plačky, zklamaní sameťáci, nadšení svazáci z jakéhokoliv svazu. Že jsem se upsal hydře, tvrdí jedni. Že jsem se neupsal, vyčítají jiní.“ Možná nám tím to naše nadšení a euforii tak trochu kazil…
„Když někdo 90. léta tehdy kritizoval, tak to bylo odmítáno, že to jsou ti, kdo byli spjati s bývalým režimem. Ale Kryl nebyl kritikem z tzv. starého režimu, ba naopak. A lidé postupně nechtěli poslouchat, že to, co žijí, je špatně. Takže i návštěvníků koncertů začalo ubývat,“ popisuje historik Michal Stehlík.
Výjimečná postava
Soubor Krylových komentářů vyšel pod názvem Země lhostejnost. V jednom komentáři uvedl: „V jedné z prognostické knize jsem pochvalně obviněn – ano, i to je možné – pochvalně obviněn z celoživotní neposlušnosti… Jsem občansky neposlušným, vyžaduji-li, aby vláda vládla, soudy soudily a hospodáři hospodařili? Aby zloději nekradli, a kradou-li, mašírovali po odsouzení do vězení? Jsem opravdu občansky neposlušný, odmítám-li legální či legalizované rozkrádání, bráním-li se čachrům a politickému hašteření? Není to právě občanská povinnost, kontrolovat svého zvolence?“
Čtěte také
Slova, která jsou aktuální i dnes po letech od Krylovy smrti… Zemřel 3. března 1994 v nedožitých 50 letech.
A byl tedy Karel Kryl vizionářem, nebo kverulantem? Historik Michal Stehlík říká: „S povahou kverulanta dokázal být vizionářem, jeho texty staré přes 30 let jsou dodnes aktuální. Je výjimečnou postavou a pro mě je vizionářem.“
Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiu, vysíláme v repríze.
Související
-
Skupina Jana Palacha, kterou zmiňoval ve svém posledním dopise, neexistovala, soudí historik
16. leden roku 1969 je dnem, kdy se zapálil Jan Palach. Zemřel po třech dnech a otřásl ceslou společností.
-
Byli všichni kolaboranti z roku 1968 potrestáni? Před soudem byl jediný Hoffmann, komentuje historik
21. srpen 1968 byl tragickým dnem československých dějin. Jak se to mohlo stát, že Československo okupují sovětští vojáci? Právě ti, kteří byli před lety oslavováni?
-
Kohout, Landovský, Gruša… Československo zbavilo občanství stovky lidí a vyhnalo je za hranice
V dokumentu Charty 77 z října roku 1979 se můžeme dočíst: „Odnětí státního občanství člověku proti jeho vůli je jednou z nejvyšších křivd, jakými lze člověka postihnout.“
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.