Voláme po druhém Masarykovi, ale už dvakrát jsme si zvolili Zemana, míní komentátorka Perknerová

Jsou to podle Koubové rysy, které postrádá u Miloše Zemana. „Za těch osm let jsme svědky toho, jak se obchází Ústava, jak se nedodržují pravidla. A vidíme, co to dělá s národem – když se tak chová hlava státu, tak se to velmi jednoduše propisuje do spodnějších pater. Když nemusí on, tak my také ne,“ pojmenovává jeden z problémů současné společnosti v pořadu Plusu Souvislosti.

Čtěte také

Jan Vávra: Prezident jako politik, nebo jako panovník?

Na Miloši Zemanovi jí aktuálně vadí především to, že mu nedokáže věřit. „Chtěla bych mít prezidenta, ve kterého budu mít důvěru, že má s naším státem dobré úmysly. Což je přesně protipól toho, co vnímám u současného prezidenta. Já mu vlastně nevěřím, že by se o náš stát chtěl nějak starat, protože to nevychází z jeho činů,“ dodává Koubová.

„Voláme po druhém Masarykovi, ale už dvakrát jsme si zvolili Zemana,“ glosuje dosavadní zkušenost s přímou volbou hlavy státu komentátorka Deníku Kateřina Perknerová.

Šanci na zásadní zvrat přitom moc nevidí. „Obávám se, že přesně to se stane i v lednu 2023. Protože český národ – a nezaměňujme ho za intelektuální vrstvu – si ve své většině přeje, aby na Hradě byla skutečně silná persona,“ vysvětluje Perknerová.

Voláme po druhém Masarykovi, ale už dvakrát jsme si zvolili Zemana.
Kateřina Perknerová

Podle ní vlastně nakonec u jednotlivých kandidátů ani tak nezáleží na tom, co dělá a jaké má úmysly.

„Je to o tom, jak takový člověk baví lidi. To je ta zásadní věc. Pokud to bude slušný, úctyhodný člověk, obávám se, že bude pro spoustu lidí, kteří pak dojdou k volební urně, nudný. Zkrátka člověk tesaný ze žuly, který by si zasloužil sedět na Pražském hradě, a který by nám všem byl vzorem, tam nebude. Protože nebude dostatečně přitažlivý,“ míní komentátorka.

Výrazná osobnost

Ačkoliv podle Ústavy prezident nedisponuje velkou řadou pravomocí, lidé očekávají, že bude výrazným hráčem na politické scéně.

Čtěte také

Volby vyhraje ANO, ledy může prolomit až prezidentská volba, předpovídá politolog Jiří Pehe

„Po roce 1989 jsme měli jen prezidenty tohoto typu. Jak Václav Havel, tak Václav Klaus a poté i Miloš Zeman jsou suverénně tři největší postavy polistopadové éry. A všichni tři – i když Václav Havel takový původně být nechtěl – byli velice výraznými exekutivními osobnostmi, které dokázaly věci přímo ovlivňovat,“ připomíná komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk.

„Je tady poptávka, aby to byla osobnost silná, charismatická, schopná bavit se s lidmi. Schopná jim rozumět a mluvit jejich jazykem. Nakonec to bylo vidět, když lidé hodnotili poslední funkční období Miloše Zemana. Vyčítali mu spoustu věcí, ale oceňovali jeho schopnost setkávat se s lidmi a zajímat se o jejich problémy. I když u Miloše Zemana to byla samozřejmě hra. Jemu jsou lidé upřímné ukradení.“

A podle tří průzkumů by Andrej Babiš ve finále prezidentské volby zatím prohrál.
Kateřina Perknerová

Takovou silnou osobností by mohl být například předseda hnutí ANO Andrej Babiš, o kterém se aktuálně spekuluje jako o jednom z hlavních favoritů nadcházející kampaně.

„Rozhodně patří ke kandidátům se silným politickým zázemím, s nepochybným charismatem minimálně pro voliče hnutí ANO a s velkou mezinárodní zkušeností. Také bychom si měli připomenout, že by to byl prezident, který by vyvažoval politickou scénu – budeme mít středopravou vládu a mnoho lidí si řekne, že by možná bylo dobré, aby na Pražském hradě seděl někdo, kdo bude na druhé straně,“ míní Perknerová.

Sama ale připomíná, že osoba bývalého premiéra výrazně polarizuje společnost. „Server Novinky zveřejnil průzkum, ve kterém Andrej Babiš prohrál – zhruba 65 procent čtenářů řeklo, že by si ho na Pražském hradě nepřálo. A podle mých informací si hnutí ANO dělá podobné průzkumy. Už podle tří kvalitně zpracovaných průzkumů by Andrej Babiš ve finále prohrál.“

„Klíčové dilema bude, jestli si Česko vybere výraznou osobnost, která je polarizující, nebo někoho, kdo vlastně nikomu nevadí,“ konstatuje Honzejk. Jako zástupce první skupiny jmenuje právě Andreje Babiše, do druhého tábora pak řadí například armádního generála ve výslužbě Petra Pavla.

Česká Zuzana Čaputová

Část lidí by si v úřadu po vzoru Slovenska přálo poprvé v české historii ženu. V této souvislosti se prozatím skloňují dvě jména – senátorky za ODS Miroslavy Němcové a ekonomky Danuše Nerudové. Ani jedna nicméně nepatří mezi hlavní favoritky.

Čtěte také

Helena Třeštíková: Česká prezidentka? Určitě, ale ne jen proto, že je to žena. Musí to být osobnost jako Merkelová nebo Čaputová

„V české historii zkrátka nemáme dostatek příkladů výrazných ženských figur. Proto si myslím, že se v průzkumech objevují především muži, zejména politici. Protože často chodí na obrazovku nebo do rozhlasu a lidé si je zkrátka vybaví,“ říká Perknerová.

„Je to jako ve všech ostatních profesích. Aby v Česku na funkci dosáhla žena, nestačí, aby byla stejně dobrá nebo jen o trochu lepší než její mužský protikandidát. Musí být opravdu o hodně lepší. Jinak, bohužel, nemá šanci,“ všímá si Honzejk.

Aby v Česku na funkci dosáhla žena, nestačí, aby byla stejně dobrá (...) Musí být opravdu o hodně lepší.
Petr Honzejk

Sám by rád v úřadu viděl právě ženu. „Ve všech sousedních zemích už měli buď prezidentku, nebo premiérku. Česká republika je v tomto takovým machistickým ostrůvkem ve středu Evropy. My jsme dokonce neměli ženu ani v čele dalších významných institucí – tím mám na mysli Českou národní banku nebo Ústavní soud. Celý český veřejný život na špičkové úrovni je takový mužský klub,“ komentuje situaci Petr Honzejk a připomíná slova bývalého premiéra:

„Jak to kdysi formulovat nepříliš hezky Mirek Topolánek, je to taková hokejová šatna. A já si myslím, že z různých důvodů – například proto, aby české ženy cítily motivaci k tomu, že ve společnosti mají skutečně rovnoprávné postavení – by se mělo v té šatně vyvětrat.“

Poslechněte si celou debatu Petra Dudka a jeho hostů.

Dozvíte se také, proč podle nich v roce 2018 prohrál s Milošem Zemanem Jiří Drahoš. A jestli je vůbec možné, aby většinu voličů oslovila osobnost z akademické sféry. Nebo proč by měl chuť kandidovat Miroslav Kalousek, i když mu odhady nedávají velké šance na vítězství.