Vědci přečetli DNA konkrétní pravěké ženy ze zubu jelena, aniž by ho zničili. Považují to za průlom
Mezinárodnímu týmu vědců se poprvé podařilo nejenom vyluštit genetický kód pravěkého člověka z předmětu místo kostry, ale také ho přiřadit konkrétní osobě. Provrtaný jelení zub, možná původně přívěsek, objevili v denisovské jeskyni na jihu Sibiře.
Žena, jejíž stopy na artefaktu zůstaly, patřila k anatomicky moderním lidem. Žila v sibiřské jeskyni v éře před 25 až 19 tisíci lety. Článek o ní vyšel v odborném časopise Nature.
Čtěte také
„Živý svět se dostává do litosféry, má pravidelnosti, které dokážeme vrátit a rekonstruovat ho,“ říká antropolog Vladimír Sládek. Tady navíc šlo o neinvazívní metodu.
Podle něj se věda donedávna až příliš soustředila na fosilie a morfologické záznamy a při tom opomíjela jiné stopy.
Jeskyně mohla být oblíbenou lokalitou předků a příbuzných našeho druhu. Své jméno dostala podle toho, že v ní předtím pobývali i naši dávní bratranci, denisované.
Krev, pot a jelen
Zdrojem DNA, kterou badatelé našli, mohly být například sliny, slzy, pot či krev pravěké ženy, která zub jelena vyrobila nebo nosila jako přívěsek. Podobně jako v kriminalistice, i tady výhodou bylo, že stopy uvízly v porézní hmotě.
„Jde-li o zub nebo kost, je to pro uchování stop vhodnější než u jiného materiálu. Je v nich hodně hydroxypatitu,“ vysvětluje antropolog Lukáš Friedl. Tento typ hmoty totiž podle něj zpomaluje rozklad DNA.
Vědci dokázali úspěšně oddělit lidskou a zvířecí DNA a určili také konkrétní druh jelena, ze kterého byla ozdoba vyrobena. Byl to dodnes žijící jelen wapiti. Bádání otevírá cestu i k dalším ekologickým poznatkům o době, v níž žena a jelen žili.
„Dokážeme ji rekonstruovat i ze sedimentů, pylu nebo kosterních pozůstatků zvířat,“ popisuje Vladimír Sládek. Ze zubního plaku umí věda vyčíst, čím se tehdy lidé živili.
Zmizelé Věstonice
Žena ze Sibiře není příbuzná nikoho, kdo žije v současnosti. Příslušníci její populace po sobě nenechali následovníky nebo se jejich stopa smazala křížením.
Nález z mladého paleolitu je ale časově blízký například těm z Dolních Věstonic nebo z Předmostí u Přerova. „Věstonice také nepřešly do dalšího populačního rozvoje,“ podotýká vědec.
Tři migrační vlny
Čtěte také
Čtěte také
Pozornost vzbuzuje i jiná aktuální studie zaměřená na původ anatomicky moderního člověka. Podle ní osídlení Evropy trvalo možná až 12 000 let a probíhalo ve vlnách. Studie o tom vyšla v časopise PLOS One.
Ludovic Slimak z Univerzity v Toulouse se svým týmem přišel s myšlenkou, že moderní člověk potřeboval tři samostatné migrační vlny. Na tu poslední, k níž došlo před 42 tisíci lety, doplatili neandrtálci.
Co odhalila DNA pravěkého člověka nalezená v zubu jelena? Proč lidé v západní Africe 140 tisíc let nevyhledávali inovace? Co věděli šamani z doby bronzové o drogách? Poslechněte si celou Laboratoř. Debatují antropologové Lukáš Friedl a Vladimír Sládek, spoluúčinkuje herečka Martina Hudečková.
Související
-
První evropští farmáři nebyli žádní beránci. Řada z nich zemřela po úderu do hlavy
Z kosterních pozůstatků více než 2 300 raných evropských zemědělců a pastevců plyne, že násilí bylo v mladší době kamenné na denním pořádku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.