Válka v Bosně nebude, uklidňuje politolog. „Nemáme na to peníze. Politici z permanentní krize těží.“

Bosenským příslovím „dům nebude těsný, dokud se chasa nerozzuří,“ se letos v létě loučil odcházející vysoký představitel Valentin Inzko. O Bosně mluvil jako o zemi, kde se dá žít poklidně a dobře, pokud spolu lidé nebojují.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Červená linie v Bosně a Hercegovině a hrozba nové války

Právě jeho rozhodnutí ale spustilo nejnovější krizi v zemi. Mezi jeho pravomoce patří mimo jiné přijímání zákonů a rozhodnutí. Sedm dní před svým odchodem provedl změny v trestním právu země a zavedl tresty odnětí svobody až na pět let za popírání genocidy.

Postih hrozí i za jakoukoli oslavu válečných zločinců, přičemž za oslavu se považuje například i pojmenování ulic nebo veřejných institucí po odsouzených.

Nebudeme žít v zemi, kde si někdo může vytvořit a přijmout zákon zveřejněním na svých webových stránkách.
Milorad Dodik, srbský člen prezidentského orgánu Bosny a Hercegoviny

To vyvolalo obrovskou vlnu nevole mezi srbskými politiky v zemi. „Političtí představitelé Republiky srbské a zástupci bosenských Srbů se nadále nebudou účastnit jednání centrálních institucí, tedy v radě ministrů, v parlamentním shromáždění ani v prezidentském orgánu. Nebudeme žít v zemi, kde si někdo může vytvořit a přijmout zákon zveřejněním na svých webových stránkách,“ prohlásil v reakci na Inzkovo rozhodnutí Milorad Dodik, srbský člen prezidentského orgánu Bosny a Hercegoviny.

V té druhé části země, která se jmenuje Federace Bosny a Hercegoviny a žijí v ní hlavně Bosňáci a Chorvaté, naopak přijali lidé Inzkův zákon spíše s vděkem.

Krize držená při životě

Nejen prezidentské křeslo je v zemi rozděleno na třetiny. Podobně je na tom třeba i parlament, ústavní soud nebo vláda.

Čtěte také

Evropské unii šlo na Balkáně o stabilitu i na úkor demokracie. Její nezájem využily Rusko a Čína, tvrdí odborníci

„Systém je takový, jaký je. Je neuvěřitelně komplikovaný. Myslím, že i dnes žijeme ve válce. Není to ozbrojený a krvavý konflikt jako v 90. letech. Je to politický a společenský konflikt. Je to válka několika etnických skupin, respektive jejich vrcholných představitelů, kteří bojují o moc. A dělají to pro svůj vlastní prospěch a možná v konečném důsledku i ve prospěch svých etnických skupin. Běžní lidé ale z toho nic nemají,“ vysvětluje Hasić.

Složitý systém je dán ústavou – článkem 4 Daytonské mírové smlouvy, která ukončila krvavou válku v 90. letech. Systému se sice daří udržet v zemi už 26 let mír, společnost se ale zároveň točí v zakletém kruhu etnické segregace a řadě politických krizí.

Představme si Bosnu a Hercegovinu jako Rubikovu kostku, se kterou si střídavě hrají tři hráči. Každý ji má na hraní 15 minut.
Jasmin Hasić, politolog

„Moc se horizontálně soustředí mezi nacionalistickými politiky, kteří vytvářejí prostředí, ve kterém jsou nepostradatelní pro jakékoliv politické procesy. Neustálá krize jim vyhovuje. Oni ji nevytvářejí znovu, oni ji udržují při životě,“ dodává Hasić.

„Představme si Bosnu a Hercegovinu jako Rubikovu kostku, se kterou si střídavě hrají tři hráči. Každý ji má na hraní 15 minut a pokouší se ji složit. Takže ten první točí, točí a točí. Uplyne 15 minut a je řada na druhém, který na něj při tom celou dobu koukal. Tomu se nelíbí, jak to dělal ten první, tak to zase rozloží a 15 minut zkouší, jak by to složil on. Po dalších 15 minutách jde na řadu třetí, ten říká: ‚Vy dva jste hlupáci, to se přece dělá takhle.‘ Rozloží, co udělal ten druhý, a zkouší to znovu od začátku. Inzkovo rozhodnutí proto nepřišlo ve vhodnou chvíli a mělo se podat jinak,“ tvrdí politolog.

„Velmi reálná“ hrozba války?

Současný vysoký představitel Christian Schmidt na začátku listopadu ve zprávě pro OSN řekl, že Bosně a Hercegovině hrozí rozpad a existuje „velmi reálná“ vyhlídka opětovného rozhoření válečného konfliktu. Varoval hlavně před hrozbami bosenských Srbů, kteří chtějí znovu vytvořit vlastní armádu.

Milorad Dodik Christiana Schmidta jako vysokého představitele neuznává, protože nebyl schválen Radou bezpečnosti OSN. Rezoluci o jeho jmenování blokovalo Rusko a Čína.

Nemyslím si, že je tohle nejvážnější krize. Protože my říkáme u každé krize, každý rok, že je to zatím nejdelší a nejhorší v Bosně.
Tanja Topićová, analytička

„Nemyslím si, že je tohle nejvážnější krize. Protože my říkáme u každé krize, každý rok, že je to zatím nejdelší a nejhorší v Bosně. Připomenu, že v roce 2015 Milorad Dodik také inicioval přijetí rozhodnutí národního shromáždění Republiky srbské, ve kterém suspendoval práci prokuratury a státní policejní agentury SIPA a několika dalších státních institucí. Tenhle závěr ale nikdy nebyl převeden do praxe,“ myslí si Tanja Topićová, analytička z Nadace Friedricha Eberta v Bosně a Hercegovině.

Čtěte také

Na Balkáně stále žijí tisíce migrantů. Čeká je těžká zima, covid-19 i příchod lidí z Afghánistánu

„Největší krize podle mě byla, když Milorad Dodik vyhlásil referendum o oddělení Republiky srbské od Bosny a Hercegoviny. Tohle už jsme mnohokrát viděli – politici v zemi to dělají často, vždycky když jim spadnou preference, nebo když je před volbami,“ myslí si Tanja Topićová, analytička z Nadace Friedricha Eberta v Bosně a Hercegovině.

„Miloradovi Dodikovi a jeho straně začal padat rating po komunálních volbách v loňském roce. Jeho strana tehdy přišla o svou takzvanou baštu – město Banja Luku. Poprvé po 22 letech tam místo starosty získal člen opozice. Banja Luka je největší a nejdůležitější město v Republice srbské,“ ilustruje analytička a pokračuje:

„V tom samém období se řešilo několik afér. Především skandál okolo používání industriálního kyslíku v nemocnicích pro covid pacienty. To jsou některé z důvodů, kvůli kterým popularita Milorada Dodika mezi obyvateli Republiky srbské klesá. Lidé se na něj a na jeho stranu rozzlobili. To, co on ale moc dobře ví, co si během těch let u moci uvědomil, je, že velice jednoduše může manipulovat obyvateli etno-nacionalistickou rétorikou.“

Na válku nejsou peníze

Topićová zároveň vylučuje, že by z této krize měla vzejít válka, jak varoval vysoký představitel OSN Schmidt.

Čtěte také

„Není to problém peněz, spíš kontroly, jak se utrácejí.“ Západní Balkán do EU jen tak nevstoupí

„V Bosně nemáme žádné zdroje, žádné kapacity k vedení války. Průměrné stáří lidí v Republice srbské je 42 let. Během prvních šesti  měsíců letošního roku opustilo Bosnu a Hercegovinu 81 tisíc lidí. Lidé odsud utíkají, nechtějí zničit budoucnost svých dětí kvůli takovémuto chování kvazi politických elit,“ dodává Topićová.

Souhlasí s tím také Jasmin Hasić. „Na válku je potřeba mít hrozně moc peněz. Teď máme v Bosně záplavy a viděl jsem někde na nějakém portálu napsáno: ‚Válka se odkládá kvůli záplavám.‘ To je samozřejmě vtip, ale taková je Bosna a Hercegovina.“

Prezident Chorvatska Zoran Milanović řekl: Jaká by v Bosně asi mohla být válka, když tam nemají ani na chleba?
Jasmin Hasić, politolog

„Nedávno se k tomu zase vyjádřil prezident Chorvatska Zoran Milanović a řekl tohle: Jaká by v Bosně asi mohla být válka, když tam nemají ani na chleba? Tomu se také všichni tady smáli, ale já si myslím, že to je dost pravdivé. Válka je opravdu hodně, hodně drahá záležitost,“ připomíná.

Čtěte také

Balkánské non-papery navrhují řešení mnohaletých sporů. Slouží ale spíš nacionalistům, říká analytik

„A vůbec, kdyby se schylovalo k válce, už bychom to věděli. Na rozdíl od války v devadesátých letech máme dnes k dispozici internet. Tehdy se lidé mohli možná tak obvolávat telefonem, vytočit jedno číslo a říct: Bude válka. Pak vytočit další a říct to samé. A tak dále a tak dále. Dnes může jeden člověk napsat něco na Facebook a za dvě minuty ví statisíce lidí, co se děje,“ srovnává politolog a uzavírá:

„Další podstatná věc je, že v Sarajevu je dnes asi 60 nebo 70 ambasád. O začátku války by nejdřív věděly právě zahraniční ambasády, ty by začaly evakuovat svoje lidi, začaly by dělat nějaká cvičení, velvyslanci by ve velkém létali do svých zemí konzultovat se svou vládou, o co jde v Bosně. A to se neděje.“

Poslechněte si celou Evropu Plus, kterou připravila Magdaléna Fajtová.