Thomas Kulidakis: Červená linie v Bosně a Hercegovině a hrozba nové války

Tentokrát ohlásil, že bosenský systém nefunguje, srbskou menšinu neustále ostrakizují všichni včetně vysokého představitele, a tak kromě bojkotu společných institucí, sdílených s Chorvaty a muslimskými Bosňáky, hodlá Republika srbská odejít také ze společné armády.

To znamená přetvořit vlastní dlouhodobě budované paramilitární struktury na oficiální pravidelnou armádu.

Čtěte také

Strach se objevil s mediální manipulací, vzpomíná na válku v Bosně herec a překladatel Zahirovič

Z hlediska odtržení a případného odstřihnutí od financování Evropské unie spoléhá prý Dodik na Čínu, Rusko a samozřejmě Srbsko. To vše vedlo vysokého představitele německého původu Schmidta, aby dramaticky varoval před možným rozpadem země, doprovázeným případnou další občanskou válkou na samotných hranicích Evropské unie.

Vzhledem k tomu, že jeho roli neuznává Rusko, rezervovaně se k němu staví i Čína, tudíž dva z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN, rozpoutala se velká mezinárodní hra.

Schmidt nemohl se svou zprávou před Radu předstoupit, což byl ústupek Rusku, které za to neblokovalo prodloužení unijní vojenské mise o další rok. Schmidt, bez patřičné podpory, se tedy rozhodnul poněkud zmírnit a prohlásil, že červená linie je vytvoření samostatné armády srbské části Bosny a Hercegoviny.

Stávající daytonský režim

Při jejím překročení by pak podle něj muselo mezinárodní společenství, včetně něj, začít přemýšlet, jak uplatnit své rozsáhlé pravomoci dané Daytonskou dohodou, která válku v Bosně a Hercegovině v roce 1995 ukončila.

Čtěte také

EU dělá, že chce přijmout Srbsko, které zase dělá, že chce do EU vstoupit, tvrdí balkanolog Zrno

Podle ní je vysoký představitel, tedy momentálně Schmidt, de facto svrchovaný vládce země. Má rozsáhlé pravomoci, může zakazovat politické strany, odvolávat politiky a podobně. Problém je, že tyto kompetence jsou už dlouho v podstatě teoretické a reálně existují jen na papíře.

Schmidtův předchůdce, Rakušan Valentin Inzko, si vysloužil přezdívku „pán Hluboké znepokojení“. To proto, že se omezil na vydávání varování obsahujících vztyčený prst, aby pak žádná akce nepřišla. Není se také co divit.

Samozřejmě se vysoký představitel může pokusit odvolat, koho chce, ale každý zahraniční protektor, okupanty počínaje a pozvanými mírotvůrci konče, ví, že bez podpory místních je život těžký. S jejich aktivním odporem se každý den píše další řádek příběhu blížící se porážky.

Není těžké si představit, že po případném zásahu by si to místní nenechali líbit a začalo by násilí směřované proti zahraničním silám, doplněné o souboj mezi jednotlivými místními komunitami.  

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Spor o Kosovo a Srbsko zvýrazňuje propast mezi USA a EU

Celou situaci komplikuje fakt, že v jedné věci má Milorad Dodik pravdu. Bosna a Hercegovina je opravdu stát na hranici funkčnosti. Představte si to tak, že jste v práci a ve všem máte tři šéfy, z nichž každý může mít vlastní nezávislý názor na vše, co se má, nebo nemá udělat. Nefunkčnost si uvědomují i v zahraničí.

Vzpomeňme jen na uniklý dokument slovinského předsednictví, ke kterému se pak nikdo nechtěl znát, který možnost rozdělení Bosny a Hercegoviny jako řešení pro stabilitu Balkánu podrobně rozváděl.

Praktické provedení by ovšem bylo komplikované. I kdyby se Srby podařilo přičlenit k Srbsku, Chorvaty k Chorvatům, nikdo neví, co s Bosňáky, kteří za svého ochránce povolávají hlavně Turecko, což ukázaly aktivity jejich diaspory a neziskovek v Turecku sídlících.

Thomas Kulidakis|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Hrozba násilí není rozhodně eminentní, což se ví v Bosně, stejně jako to ví vysoký představitel Schmidt. Faktem ale zůstává, že křižovatka ústí do tří cest:

Pokračování de facto nefunkčního státu, jeho rozpad mírovým způsobem, nebo rozpad doprovázený násilím. Stávající daytonský režim je totiž stále více neudržitelný.

Autor je komentátor Českého rozhlasu