Thomas Kulidakis: Spor o Kosovo a Srbsko zvýrazňuje propast mezi USA a EU
Bílý dům přišel o svou šanci zasáhnout do dění na západním Balkáně, když kosovský prezident Hashim Thaci kvůli obvinění z válečných zločinů na poslední chvíli obrátil letadlo, ve kterém letěl na setkání se zástupci Srbska ve Spojených státech.
Geopolitickou příležitost na politický úspěch hbitě využila Evropská unie, v čele s Francií a Německem.
Čtěte také
Jejich roli podtrhnul srbský prezident Aleksandar Vučić, který se na rozdíl od obviněného kosovského protějšku vyhříval ve slunci přízně unijních politiků a pozornosti médií. S typickým zahraničně politickým umem po jednání s šéfem rady členských států prohlásil, že jeho země se členem Unie může stát už v roce 2026.
K dokončení přístupových jednání je ale potřeba mít urovnané vztahy se sousedy, tedy také s Kosovem. S bývalým srbským územím, které jednostranně v roce 2008 vyhlásilo nezávislost, se tedy prý podle Vučiće musí dál jednat. Ovšem ne ve Spojených státech a Bílém domě, nýbrž v Evropě, ideálně v Paříži. Termín a podmínky jsou na evropských mocnostech, hlavně těch, jejichž vlády sídlí v Berlíně a Paříži.
Z hlediska Srbska i unijního bloku je to logický vývoj, který vyhovuje všem zúčastněným. Washington je vnímaný jako protektor Kosova, které mu slouží logisticky, politicky i geostrategicky jako základna na Balkáně. Pomáhá mu tak čelit politice Ruska, které si s pomocí Srbska vybudovalo předsunutou pozici blízko unijní části NATO.
Naše dlouhodobá priorita
Vděčnost Kosova za samostatnost USA také pomáhá zblízka sledovat aktivitu Číny, která si na západním Balkáně buduje předmostí pro ekonomickou expanzi dále do Evropy. V neposlední řadě také stratégové zaoceánské velmoci mohou přímo v regionu monitorovat snahu Turecka, Saúdské Arábie a obecně zemí Perského zálivu šířit vliv politického islámu.
Čtěte také
Dotyčné státy totiž následně vliv na souvěrce využívají ve svůj prospěch. Kupříkladu turecký prezident Erdogan po zákazu přesvědčovat voliče o svých kvalitách před hlasováním o rozšíření pravomocí vedl kampaň jen Bosně a Hercegovině. Zájem Spojených států amerických je zkrátka a dobře čistě bezpečnostní. V souladu s realistickým přístupem k mezinárodním vztahům dbají především o vlastní zájmy.
Evropská unie ale potřebuje nalézt takové řešení, aby vyhovovalo pěti členským státům, které nezávislost Kosova neuznávají. Kypr, Španělsko, Slovensko, Rumunsko a Řecko na druhou stranu jistě vědí, že už při pohledu na mapu je zřejmé, že geopolitickou díru v jinak jednolitém prostoru Evropské unie je potřeba zaplnit co nejdříve. Z našeho pohledu je tedy lepší, že se případná jednání Kosova a Srbska odehrají pod taktovkou unijních spojenců, než Washingtonu.
Podle bývalého velvyslance Spojených států amerických Williama Montgomeryho jen naivka může věřit, že obvinění kosovského prezidenta haagským tribunálem bylo zveřejněné jen těsně před washingtonskou schůzkou v Bílém domě. Takový názor sice není nikým oficiálně potvrzený, ale vzhledem k tomu, že z deseti obviněných známe dva, jeví se jako blízký pravdě.
O vině či nevině bojovníků za nezávislost Kosova rozhodne soud. Stanovisko žalobce ale zdůraznilo propast mezi oběma břehy Atlantiku a nahrálo do karet i České republice. Balkán, Německo i Francie jsou nám rozhodně blíž, než Spojené státy americké. Západní Balkán je také naše dlouhodobá zahraničně politická priorita.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
