Balkánské non-papery navrhují řešení mnohaletých sporů. Slouží ale spíš nacionalistům, říká analytik

„Dokument navrhuje unifikaci Kosova a Albánie, nebo rozpad Bosny a přidružení její srbské části k Srbsku. Je to dokument, který hovoří o řešení srbských a chorvatských národnostních otázek. Vrací se k ideologii, která vedla k válkám na území Jugoslávie v devadesátých letech,“ vysvětluje obsah non-paperu slovinský novinář Primož Cirman.

Čtěte také

Evropský zájem o čínské investice upadá, důvěru ve sliby Pekingu už ztrácejí i na Balkáně

Právě on a jeho kolegové z redakce investigativního portálu Necenzurirano.si první non-paper zveřejnili. Kdo je jeho autorem, se neví. 

Dokument podle portálu v Evropské unii považují za slovinský, ačkoliv ho pravděpodobně přímo nevytvořila slovinská vláda. Slovinský premiér Janez Janša v kauze ale podle Cirmana figuroval jako prostředník.

Snaha odvést pozornost?

Non paper okamžitě vyvolal ostré reakce zejména bosenských politiků. Dva ze tří členů kolektivního prezidentského orgánu Bosny a Hercegoviny Željko Komšić a Šefik Džaferović v souvislosti s non-paperem varovali před povzbuzováním knfliktů a válek.

Čtěte také

Strach se objevil s mediální manipulací, vzpomíná na válku v Bosně herec a překladatel Zahirovič

Zbývající člen Milorad Dodik sice nevěří, že by dokument sám o sobě mohl přivést zemi do války, pokud ale dojde k rozpadu, bude to podle něj vinou jiných než domácích aktérů. Z přílišného intervencionismu obvinil Spojené státy. On sám už několik let hovoří o tom, že by si přál připojit srbskou část Bosny k Srbsku.

„Veškeré debaty, které non-paper vzbuzuje, už existují a vedou se dlouho. Návrhy na klidný rozpad nejsou skutečně ničím novým,“ říká Jasmin Hasanović z Fakulty politických věd Univerzity v Sarajevu a pokračuje:

„To, co ale teď nové je, je veliká krize ve zdravotnictví způsobená jednak pandemií, ale také obecně nefunkčním systémem. První non-paper zastihl Bosnu a Hercegovinu uprostřed této krize a většina veřejnosti podle mě celou aféru kolem dokumentu chápe jako snahu o odvedení pozornosti od kritických problémů.”

Lídrům nejsilnějších politických stran vyhovuje, že se teď mohou díky non-paperu ukázat jako spasitelé lidu.
Jasmin Hasanović

Podle něj kauzy o přestavbě hranic Balkánu slouží také čelním nacionalistickým politikům, kteří čerpají podporu z vytváření atmosféry strachu a nesnášenlivosti.

„Lídrům nejsilnějších politických stran vyhovuje, že se teď mohou díky non-paperu ukázat jako spasitelé lidu. A to v situaci, kdy jim lid umírá kvůli nedostatku vakcín a kvůli nefunkčnímu zdravotním systému,“ dodává Hasanović.

Druhý non-paper

Necelé tři týdny po zveřejnění tohoto dokumentu se na Balkáně objevil další non-paper, tentokrát v Kosovu. Noviny Koha ditore s druhým neoficiálním dokumentem přišly na konci dubna.

Čtěte také

Kosovo má novou vládu, ale staré problémy. Snížíme rozdíly mezi lidmi a otevřeme dveře novým možnostem, řekl staronový premiér Kurti

Píše se v něm, že k vyřešení kosovsko-srbského sporu je třeba, aby obě země uznaly svrchovanost a územní celistvost. Non-paper předpokládá také vytvoření autonomní oblasti na severu Kosova, kde žijí především etničtí Srbové.

„Z mého pohledu byl ten první non-paper mnohem radikálnější než ten druhý. Non-paper o Kosovu a Srbsku se totiž nijak výrazně neodlišuje od toho, o co v dialogu Prištiny a Bělehradu usiluje Evropská unie,“ říká analytička Jana Juzová z think-thanku Europeum. 

Druhý non-paper sklidil veliký ohlas v Srbsku i Kosovu, protože pracuje s podmínkami, na které lídři dlouhodobě odmítají přistoupit.
Jana Juzová

„Na druhou stranu, druhý non-paper sklidil veliký ohlas jak v Srbsku, tak i v Kosovu, protože pracuje s předpoklady a podmínkami, na které lídři obou zemí dlouhodobě odmítají přistoupit. Je to tedy podmínka vzájemného uznání, i výměna diplomatického zastoupení. To odmítá prezident Srbska Aleksandar Vučić,“ vysvětluje Juzová a zdůrazňuje:

„V dokumentu se dále také hovoří o velké autonomii pro severní oblasti Kosova. To považuje za nepřijatelné zase premiér Kosova Albin Kurti.“

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Výsledek parlamentních voleb v Kosovu coby problém pro euroatlantickou vazbu

Tomáš Dopita z pražského Ústavu mezinárodních vztahů nepočítá s tím, že by došlo k dohledné době k radikálním změnám národních hranic: 

„K tomu je ještě opravdu velmi daleko. Ale nesmíme zapomínat na to, že existují i jiné, než jen státní hranice. Na Balkáně jsou samozřejmě vnitrostátní hranice, ať už určené obyvatelstvem, jako například v Kosovu, nebo určené i ústavně, jako v Bosně a Hercegovině.“

„A můžeme jít ještě dál. Existují i hranice, které se vůbec nedají označit jako teritoriální. Jsou vymezené například volebními mechanismy. Nebo tím, kdo, kde a jak ovládá bezpečnostní složky. To jsou také svým způsobem hranice a vymezují status jednotlivých komunit. Pokud bychom si řekli, že měnit hranice vůbec ne a vůbec žádné, tak bychom vlastně úplně zabetonovali celou oblast a nedali aktérům prostor nalézat kompromis,“ dodává Dopita. 

Mohou non-papery vést ke konstruktivní debatě a pomoci vyřešit problémy západního Balkánu? Nebo se diskusí o překreslování hranic křehkého regionu naopak otevírá pandořina skříňka? To vše rozeberou odborníci v pořadu Evropa Plus.