V covidové době praskají hřiště ve švech, ale lidé nemají kam jít, přiznává architekt Petr Lešek

Čtěte také

Architekt Adam Gebrian: Veřejné prostory nemocnic? Neuvěřitelná ostuda nás všech

Architekt zdůrazňuje, že ideálně by mělo město lákat k tomu jít po škole, po práci někam ven. „Moc mne mrzí, že speciálně v Praze není hřišť nebo i míst, kde by se dalo dobře pobývat, tolik. Ostatně – v aktuální covidové situaci vidíme, jak hřiště i sportoviště praskají ve švech.“

Všichni nad tím mhouří oči, protože lidé nemají kam jít, říká. „Přitom by to tak být nemuselo, nejde o to mít všude perfektní tartan, perfektní brány a sítě a nevím co, ale stačí jen volná štěrková plocha nebo kus trávníku, která se dá pro sportování použít.“

Klíčem je centrum měst

Nejdůležitější je ale kvalitní centrum, což je podle architekta naprosto nepostradatelné a klíčové místo pro města, městečka i obce.

Čtěte také

Architektura je buď dobrá, nebo špatná. Neumíme ocenit reálnou hodnotu staveb kolem nás, myslí si architekt Vorlík

„Je to o to intenzivnější, že centra jsou nejen výstavní skříní obce, ale taky kronikou. Tam se odehrávala historie místa a lidé mají možnost se s tím místem identifikovat, být na ně hrdí. Protože je tam krásný kostel nebo náměstí, které stojí 200, 400, 500 a víc let. Zviditelňování takových míst je klíč ke spokojenosti.“

Tím pádem bude růst i péče a ochrana takových center, a to včetně odpovědnost za to, co s ním v dál bude. „Ne abychom si říkali, že jsme doma, díváme se na televizi nebo jdeme na nákup a vlastně je nám úplně jedno, jestli je to město pěkné, nebo hnusné, jestli funguje, nebo nefunguje.“ Klíčem je podle architekta lidi do péče o svou obec nebo město vtáhnout.

Návrat ke kořenům

Lešek by přivítal, kdyby lidé obětovali svou pohodlnost nebo jakýsi globalizovaný pocit, podbarvený reklamním a mediálním tlakem, podle kterého je vlastně jedno, kde žijeme.

Čtěte také

Během rekonstrukce věznice do ní chodím i v noci. Musím, říká expertka na vězeňskou architekturu

„A naopak se soustředili na svou obec, na svou lokalitu a vrátili se ke svým kořenům.“

Problém vidí ale v tom, co zjistil i na vlastní kůži – tedy katastrofální stav krajiny kolem měst. „V Písku je potok Jiher a na něm je v krajině vidět, jak nefunguje. Samotného mne překvapilo, že je většina potoka v polích zatrubněna, a je to opravdu hrůza. Byl jsem šokovaný, v jak špatném stavu ta krajina je. Máme tady Boubínský prales, takže extrémy – hodně přírody, nebo žádnou. Ale to mezitím, běžná zemědělská krajina, ta je ve strašném stavu, až mne to osobně hrozně překvapilo,“ dodává architekt.

Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu.