Únos letadla L-410 aneb Chladnokrevní vrazi, nebo oběti režimu?

Zatímco dnes se s únosy letadel díky přísným bezpečnostním opatřením na letištích prakticky nesetkáváme, v minulém století k nim docházelo docela často. Vrcholem byl přelom 60. a 70. let, kam spadá i náš příběh.

Letadlo, které bylo v roce 1972 uneseno do SRN, a jehož příběh byl inspirací pro 30 případů majora Zemana pro díl Mimikry|foto:Jiří Kokmotos, Český rozhlas

V této době bylo v průměru každých šest dní uneseno jedno letadlo. Ve světě bývaly únosy zpravidla dílem teroristů, kteří si jejich prostřednictvím chtěli vymoci třeba propuštění svých spolubojovníků z vězení. V Československu se s něčím takovým nesetkáváme.

Zde byly únosy prostředkem k útěku z komunistického Československa. Vystěhovat se ze země legálně bylo téměř nemožné, povedlo se to jen malému množství lidí. Většina těch, kteří chtěli nesvobodný režim opustit, volila tedy nelegální cestu.

Vrazi nebo oběti komunistického režimu?

Docela často lidé zkoušeli překonat železnou oponu vzduchem. Jednak šlo o takzvané úlety.

Čtěte také

Běžný let, který skončil tragédií. Jak to bylo s únosem letadla v roce 1972?

Ty podnikali například členové svazarmu, když přelétali hranice sami ve sportovních letadlech nebo větroních.

Zejména v 50. letech došlo k několika úletům dopravních letadel, které organizovali především někdejší bývalí piloti RAF. Pasažéři tehdy věděli, že piloti s nimi chtějí odletět na Západ. Postupně začaly přibývat únosy, kdy jejich aktéři nutili posádku a cestující přeletět hranice proti jejich vůli.

Takový byl i případ únosu 8. června 1972. Únosce tvořila skupina deseti lidí ve věku od 18 do 23 let. Tři z nich byly dívky. Jedna svému otci, který pracoval u veřejné bezpečnosti, sebrala dvě pistole a náboje.

Ozbrojení mladí lidé nastoupili v Mariánských Lázních do letadla typu L-410 na vnitrostátní lince do Prahy provozované společností Slovair.

Čtěte také

Letiště Ruzyně – křižovatka letecké dopravy i dějin

Spolu s nimi byli v letadle ještě další čtyři cestující a dvoučlenná posádka: kapitán letadla Ján Mičica a druhý pilot Dominik Chrobák. Pár minut po startu vůdce únosců Lubomír Adamica spustil akci. Namířil zbraní na kapitána Mičicu, přikázal mu, aby letadlo otočil do Německa a pak ho střelil do krku.

Řízení se pak namísto umírajícího kolegy ujal Dominik Chrobák, který zanedlouho přistál v bavorském Weidenu. Zde západoněmecká policie všechny únosce pozatýkala. Navzdory žádostem československých úřadů je Němci nevydali a odsoudili sami.

Jak se všechno seběhlo? Byli únosci chladnokrevní vrazi nebo oběti komunistického režimu? Jak je vnímali Němci a jaké tresty jim západoněmecké soudy uložily? O tom všem si v pořadu Historie Plus povídáme s publicistou Ladislavem Kellerem a historikem Liborem Svobodou.