Učitelé spěchají, chtějí naučit a plnit plány. Čas na čtení dětí jim už nezbývá, míní lektorka a kantorka Kovaříková
„Čtenářská gramotnost je obrovský balík dovedností, kde je nejpodstatnější přivést děti ke čtenářství,“ myslí si učitelka a lektorka kurzů pro pedagogy Ludmila Kovaříková. V tzv. čtenářských dílnách si děti vyberou knihu, kterou si pak čtou a hlavně o ní hovoří a učí se jim porozumět.
„Tím se mimo jiné rozvíjí čtenářská kultura školy a také dětem ukazujeme, jak důležité je mít na čtení čas. Protože učitelé mají pořád pocit, že musí někam spěchat, něco naučit, plnit plány, ale tomu času na čtení příliš nedávají,“ uvažuje.
Čtěte také
„Současná čtenářská gramotnost se pohybuje. Mezinárodní organizace dokonce zjistili, že v současnosti, když držíte mobil a projíždíte streamy na Twitteru, Instagramu apod., tak toho přečtete poměrně hodně. Zároveň ale musíte velmi rychle vnímat informace, rychle je hodnotit a zjišťovat, jestli jsou pravdivé, nepravdivé a jestli je důvěryhodný i ten člověk, který je prezentuje.“
„Takže místo toho, abychom četli, hlouběji se ponořili se do knížky, čteme velmi rychle a rychle hodnotíme, na což jsme předtím až takový důraz nekladli. A tady je problém v tom, že se tomu úplně ve výuce příliš nevěnujeme. Další problém je i v tom, že takovéto čtení probíhá na malém mobilu, resp. na malé obrazovce.“
Dnes čteme jinak
„Když se pak ptám učitelů a dětí, co raději čtou, téměř všichni sáhnou po fyzické knize, časopisu. Potřebují ho mít v rukou, protože člověk se v knize orientuje mnohem líp. Také si pamatuje řádky, na kterých informace je, a má tak zafixovanou kotvu na stránce.“
Čtěte také
„Když pak čtete elektronické texty, tato kotva vlastně zmizí a pak ji špatně hledáte. Sice máte různé navigační prostředky, máte menu, prokliky – kdy člověk rychle proklikává z jednoho místa na druhé, a přitom ale zase ty informace mezi sebou mísí a musíme je opět velmi rychle propojovat. Spousta učitelů mi potvrzuje, že častěji čte elektronické texty, ale raději má ty fyzické. Je tady tak rozpor, a my se musíme najednou naučit jiný způsob čtení,“ nabádá učitelka a lektorka Kovaříková.
Jako lektorka pak dodává: „Každý učitel má co říct svému kolegovi – a přála bych nám víc času pro sebevzdělávání a sdílení zkušeností. Učitel je dnes příliš zavalený v rychlém běhu školního roku.“
Kovaříková pochází z učitelské rodiny a své povolání vnímá jako přirozené vyústění toho, co ji vždy zajímalo.
Celé Hovory Markéty Vozkové najdete v audiozáznamu.
Související
-
Jak učit cizí jazyky? Méně gramatiky a víc důrazu na autentickou komunikaci dětí
„Nemělo by se tolik cílit na gramatiku, ale spíš na dovednosti, aby děti rozuměly a autenticky komunikovaly,“ navrhuje v podcastu Reparát odborník Miroslav Janík.
-
Uměním lze vysvětlit zlomky nebo krevní oběh. Učit s umělcem pomáhá kantorům vnímat třídu jinak
Kreativní vzdělávání může formovat mladou generaci. Jak propojit umění s výukou? Poslechněte si podcast Reparát.
-
Umělá inteligence mění způsob učení ve školách. Děti se s ní připravují na život ve 21. století
Před dvěma lety se veřejnosti poprvé představil jazykový model umělé inteligence. Jak se umělá inteligence prosazuje v českých školách? Dozvíte se v podcastu Reparát.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.