Třeba je společnost v lepším stavu, než to vypadá. Třeba se umíme domluvit, věří spisovatel Palán
Pokud se budeme těšit na konec pandemie, aniž bychom tušili, kdy k tomu dojde, je to ideální způsob, jak se rychle zbláznit, řekl před několika týdny spisovatel Aleš Palán. „Blízké horizonty těšení jsou dobré. Ale čím je těšení vzdálenější a neurčitější, tím víc může přinášet zklamání,“ dodává v rozhovoru na Plusu.
Palán připomíná, že několik horizontů konce pandemie už bylo predikováno a pak přišlo zklamání.
Čtěte také
„A já se nerad zklamávám. Já se rád těším, ale rád se těším na věci, které jsou opravdu v dosahu. Je vysilující těšit se na něco, co je naprosto nejisté a co se možná nestane vůbec, nebo se stane za velmi dlouho,“ dodává.
Upozorňuje na rozdíl mezi nadějí a iluzí. „A myslím, že to, čemu říkáme naděje, je bohužel právě spíš iluze. Že se snažíme ukolébat a uklidnit, abychom se nepodívali skutečnosti do tváře. Není to žádná sranda, ale přesto se tomu můžeme smát. Takže kromě té naděje, která je blízko, i ten humor pomáhá,“ míní.
Třeba je společnost v lepším stavu
Aleš Palán má na svém kontě desítky knih, zejména úspěšných knižních rozhovorů. Jakou otázku o stavu dnešní společnosti si klade nejčastěji?
Čtěte také
„Hodně mě zajímá rozdělená společnost. Taková frustrace, neklid, možná zatím řízená agresivita. A uvažujeme o tom, proč to tak je. A já možná uvažuji ještě o krok zpátky, jestli to tak je. Ono to tak hodně vypadá – z politických proklamací, na facebooku, teď to tak nevypadá v hospodách, protože jsou zavřené. Ale mě opravdu zajímá, jestli to není jen taková pěna dní. Třeba je společnost v lepším stavu, než to vypadá. Třeba se pořád ještě umíme domluvit, bavit se spolu, byť máme rozdílné politické, společenské i covidové názory,“ míní.
Za to, co někdo něco napíše na sítě, je samozřejmě odpovědný. Ale druhá věc je, jestli to tak opravdu do hloubky myslí.
Aleš Palán
„A toto by mě opravdu zajímalo. Jaká je odpověď. Za to, co někdo něco napíše na sítě, je samozřejmě odpovědný. Ale druhá věc je, jestli to tak opravdu do hloubky myslí. Když dělám rozhovory s lidmi, scházím se s nimi třeba rok a k nějaké situaci se vracím opakovaně, je úplně běžné, že to říkáme najednou trošku z jiného úhlu pohledu. Ten člověk si to vlastně sám ujasňuje. To, že napoprvé něco vysloví, neznamená, že to je jeho podstata, že to je skutečně jeho postoj,“ vysvětluje.
Čtěte také
Slovo je podle Palána v podstatě cesta k myšlení, ne obráceně.
„V dialogu, který vedeme, se vlastně dochází k tomu, že člověk hledá sám sebe, jaký je jeho vztah a postoje k nějakým společenským situacím. A někdy je to přece jen trošku jiné než na první dobrou. Tak si říkám, jestli naše společnost také jen na první dobrou nedává najevo něco horšího, než ve skutečnosti je. Třeba jsme na tom lépe,“ doufá publicista.
Nenávist k politikům
Palán také mluví o vyvolávání nenávisti k politikům. „Rozhodně se nechci zastávat politiků, ale k masovému vyvolávání nenávisti k novinářům a k různým profesním a společenským skupinám bych přidal i nenávist k politikům. Je tady také a také si myslím, že to není úplně dobře,“ upozorňuje.
Čtěte také
Týká se to podle něj třeba i pandemické situace. „Kolikrát jsem viděl, jakou zlobu vyvolávalo úplně exaktní vyjádření nějakého ministra. Nemyslím tím slova o nějakém uzavírání, ale popis situace. Ta nenávist je takový džin, který je asi puštěný z láhve, nebo yperit puštěný v zákopech první světové války a obrátil se vítr. Takže je možné, že se to vrací původcům. Ale stejně si myslím, že každý z nás jako jedinec je za to odpovědný, co bude cítit,“ naznačuje.
To, že popíšeme tmu, je fajn, tím ji můžeme analyzovat. Ale možná je primárnější hledat vypínač světla, pokusit se rozsvítit.
Aleš Palán
Palán připomíná, že není příznivcem tvrzení, že politici mohou za atmosféru ve společnosti.
„Můžeme za ni i my, třeba spisovatelé. Možná jen proto, že toho děláme málo, že nejsme slyšet, že se neumíme postavit a přinést nějaký kvalitnější étos do společnosti. Já bych se snažil odpovědnost vždy začít hledat u sebe nebo u své profese. To, že popíšeme tmu, je fajn, tím ji můžeme analyzovat, pochopit její zdroje, ale možná je primárnější hledat vypínač světla, pokusit se nějakým způsobem rozsvítit. Toto si myslím, že priorita,“ míní.
Rozsvítit společnost bez zásadních změn na poli politickém podle něj možné není, ale nesmí to být jediná změna. „Musí jich být celá řada a každý musí začít u sebe. Ne uvažovat o tom, co mají udělat druzí, ale co mohu udělat já. A věřím, že se to děje,“ říká optimisticky spisovatel Aleš Palán.
Celý rozhovor Barbory Tachecí si můžete poslechnout ze záznamu.
Související
-
Stanislav Biler: Když nezvládneme v Brně ani obnovit přechod, je nemožné se připravit na budoucnost
„Náš stát připomíná spíš parní stroj, který různě oblepujeme novými věcmi, ale přehlížíme, že uvnitř je to pořád starý parní stroj,“ glosuje.
-
Psycholog Klimeš: Čekám krize. Většina dětí nezvládá školu, senioři jsou schizofrenní, rostou fobie
„Lidi se zbláznili a začali šílet ze smrti. A to je rozdíl mezi povodněmi z roku 2001 a tím, jak tomu říkám, koronavirovým branným cvičením.“
-
Ve vztazích prožíváme evoluci. Díky vědě víme, že můžeme milovat víc lidí, říká párový terapeut
Nahradí tradiční manželství úplně jinak formované vztahy? Proč se lidé dopouští nevěry? Existuje recept na hledání a nalezení ideálního partnera?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.