Basbarytonista Plachetka: Minule jsem si koncert v O2 areně užil. Oslovili jsme tam nové publikum
Český operní pěvec Adam Plachetka vystupoval ve Státní opeře Praha, v Národním divadle, ale i třeba v Jižní Koreji, Německu, Japonsku nebo ve Spojených státech. Do newyorské Metropolitní opery se vrátí i v novém roce, ještě před tím ale oslaví 40. narozeniny v české O2 areně. „Posledně jsme oslovili nové publikum, které jsme neměli šanci naplno vtáhnout do víru kultury,“ přibližuje v Osobnosti Plus basbarytonista Plachetka.
Lednový koncert v pražské O2 areně už je zcela vyprodaný. Po něm Plachetka vyrazí do Vídně, kde vystoupí v operách Sedlák, Kavalír a Komedianti. A poté zamíří do Spojených států, kde bude zpívat ve Figarově svatbě na Floridě a v Metropolitní opeře v New Yorku.
Čtěte také
„Většinou mívám jeden až dva týdny v roce, kdy dopředu vím, že to bude špatné, a pak trošku tahám nohy. Ale zároveň se snažím svůj program stavět tak, abych penzum práce zvládal a abych se ideálně na tu práci mohl těšit, ne se jí děsit,“ popisuje Plachetka.
Vystoupením v O2 areně operní zpěvák oslaví 40. narozeniny. Není to přitom poprvé, co si zazpívá v sálu pro tisíce lidí. Už před pěti lety zde totiž vystupoval na žádost Leoše Mareše.
Tehdy se Plachetkovi ozvalo mnoho lidí, kteří popisovali, že by nikdy nešli na operu nebo na klasiku. Mnoho z nich si ale po koncertu nakoupilo lístky a chtěli se jít podívat třeba do Národního divadla nebo jiného operního domu. Potom ale přišla covidová pandemie a nic z toho se nemohlo uskutečnit.
„Jednak jsem si koncert hrozně užil, to byl krásný zážitek. Jednak to mělo hrozně hezký pozitivní efekt, když mi lidé posílali pozitivní reakce, že díky tomu možná objevili klasiku a mohli by na ni začít chodit. Právě proto, že se pak nic z toho nepovedlo, jsem si říkal, že možná by za to ten návrat ještě stál,“ vysvětluje operní pěvec.
„Nechci ze sebe dělat mesiáše, že tam nejdu kvůli sobě. Jdu tam kvůli tomu, že se mi tam chce a že jsem si to minule užil. Ale zároveň na miskách vah byl i fakt, že jsme posledně oslovili nové publikum, které jsme neměli šanci naplno vtáhnout do víru kultury. A rád bych se pokusil to zopakovat,“ dodává.
Česká hudba
Silvestrovskými oslavami končí rok české hudby, v průběhu kterého se v Čechách i v zahraničí mnoho celků snažilo popularizovat národní klasiky. Hodně sledovaný bylo vystoupení České filharmonie v Carnegie Hall v New Yorku před několika týdny.
Čtěte také
„V Carnegie Hall byla manželka Kateřina Kněžíková s filharmonií. Myslím, že celá akce se povedla a že to bylo moc pěkně zvládnuté na všech úrovních. Netroufám si ale hodnotit, jak moc Rok české hudby pomohl a postavil českou hudbu do středobodu,“ míní Plachetka
„Mám pocit, že se česká hudba relativně dost hraje, ať má výročí, nebo ne. Jestli to bylo letos víc – možná více tomu věnujeme u nás než venku. Zároveň si myslím, že to není tak, že by českou hudbu nikdo neznal a že by nutně potřebovala popularizovat,“ dodává basbarytonista.
Jaké to je, když českou hudbu hrají místní hudebníci a když zahraniční? A odkdy víc dbá na to, aby měl v diáři i volné dny? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Rozhlasoví symfonici završí projekt opery Tristan a Isolda. Posluchači ji uslyší i v přímém přenosu Vltavy
Jako „nebezpečně fascinující, hrůzně a sladce nekonečnou“ charakterizoval operu po uvedení v roce 1865 filozof Friedrich Nietzsche. Tristan a Isolda dosahuje velké výrazové intenzity.
-
Hlaváč: Destinnová i Kubelík. Za uznáním české hudby v zahraničí stojí vedle skladatelů i interpreti
Jedním z vrcholů Roku české hudby se stalo vystoupení České filharmonie v Carnegie Hall v New Yorku. Jakou reputaci má česká hudba v zahraničí?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.