Zabít by dokázal pod tíhou situace každý. Setkávám se s „pachem smrti“, popisuje soudní lékař Vorel

„Naprostá většina lidí, kteří někoho zabijí, to dělá pod tíhou situace,“ poukazuje na úvod pořadu Osobnost Plus. „Není to v nich. Je to prostě tíha situace. I když je pravda, že existují lidé, kteří mají takovou náturu, že jim nevadí někoho zabít,“ připouští.

Čtěte také

Vražda Vranské a další „pomníčky.“ Vyšetřování zaprášených zločinů očima dokumentaristy

Kdyby šlo do tuhého, byl by podle něj ale schopný někoho zabít „prakticky každý,“ i on sám.

Z mrtvého těla, které se dostane na pitevní stůl, mohou soudní lékaři vyčíst diagnózu smrti nebo způsob útoku. Často se dostanou i k otiskům prstů a stopám pachatelovy DNA.

„Když je někdo zardoušený, snímají se stopy z krku. Mnohdy se snímají i ze zápěstí, protože tam mohl pachatel oběť držet,“ přibližuje emeritní primář Soudnělékařského oddělení nemocnice v Českých Budějovicích.

Odhad doby smrti

Základním úkonem soudních lékařů je odhadnout doby smrti. To se určuje podle teploty těla i posmrtných změn, jako jsou ztuhlost nebo posmrtné skvrny.

„Krev sedá po smrti do nejníže uložených partií těla,“ vysvětluje soudní lékař. „Čili skvrny jsou uloženy na zádech, pokud zemřelý leží na zádech, na boku, pokud leží na boku – a posmrtná ztuhlost nastává u každého zemřelého.“

Čtěte také

Tuzemští pachatelé jsou usedlí a neradi cestují. Obvykle páchají vraždy v okruhu svých známých, říká kriminalistka Hofmanová

Klíčová je rychlost. Čím dříve se lékaři k tělu dostanou, tím snadnější je co nejpřesněji dobu smrti odhadnout. Rychlost rozkladu těla závisí na okolních podmínkách, především teplotě nebo vlhkosti. Letní měsíce pak soudní lékařům poskytují ještě jinou metodu k odhadu doby úmrtí.

„Pokud to jsou letní nebo teplejší období, tak nám pomáhá hmyz,“ popisuje Vorel. „Sesbíráme ze zemřelého a jeho okolí hmyz. Nejen ve stadiu dospělých, ale především ve stadiu larev.“

„Z toho jde velmi přesně určit dobu smrti, respektive kdy byla vajíčka na zemřelého nakladena,“ vysvětluje. „Protože se ví, že mouchy různých druhů kladou vajíčka při různých teplotách, nebo od určité teploty, dá se celkem zjistit, kdy k smrti došlo.“

„Pach smrti“

Při pitvě se lékaři potýkají se specifickým zápachem často rozkládajících se těl. Někteří takové povolání podle Vorla nemohou dělat právě kvůli pachům.

Čtěte také

Život není biologický fakt, ale dar. Radujte se z každého dne, nabádá Marek Orko Vácha. Přidává i rady na dlouhověkost

„Setkáváme se s ‚pachem smrti‘, ale spíš než smrt je to prostě tělo. A taky s pachem hniloby, protože provádíme i pitvy těl ve vysokém stupni hniloby. A to je pro lidi obecně nepříjemné,“ připouští.

Soudní lékař si všímá i mýtů, které se v souvislosti s jeho profesí objevují v seriálech a filmech a na závěr vyvrací ten nejčastější:

„Když soudní lékař na místě provede prohlídku zemřelého a vyšetřovatel zavelí ‚odvezte ho na patologii‘ – to je úplně největší nesmysl. U nás patologové v žádném případě neprovádějí pitvy u vražd, neprovádějí pitvy zemřelých na úraz. To dělá soudní lékařství – a každý policista to ví.“

Překvapuje ho brutalita lidí? Jaké případy jsou pro soudní lékaře nejsložitější? A proč může vyšetřování zmařit i otevřené okno? Poslechněte si celý rozhovor v audiu na začátku článku.