Tuzemští pachatelé jsou usedlí a neradi cestují. Obvykle páchají vraždy v okruhu svých známých, říká kriminalistka Hofmanová

K tomu, aby se z člověka stal vrah někdy vede krátká, jindy dlouhá cesta. „Ta začíná u nespokojenosti s partnerem nebo sociální situací. Poté stačí třeba závidět sousedovi,“ říká kriminalistka Hofmanová.

Čtěte také

Vražda Vranské a další „pomníčky.“ Vyšetřování zaprášených zločinů očima dokumentaristy

Těmito zkušenostmi prochází kdekdo, „ale jen málokdo jde vraždit,“ dodává.

„Záleží na tom, jaká je vaše osobnost. Jestli vyzrálá, tak po této cestě nesáhnete. Nevyzrálé osobě se nelíbí její život, závidí ostatním. Myslí si, že k tomu, aby něčeho dosáhl či dosáhla, není potřeba tvrdě pracovat, proto vezme jistou zkratku, která může mít i násilný charakter,“ tvrdí.

Hledání důkazů

Podle Hofmanové se důkazy týkají stop, které pachatel zanechal. „Ne všechny jsou fyzické jako daktylky nebo krevní stopy, ale jsou tam i stopy mentální. To znamená, vy si dáváte informace o tom druhém člověku do pomyslného váčku a některé máte třeba z vytěžení nebo z výslechů ostatních osob, které však nemůžete dokázat,“ míní.

„Mentální stopa je to, jak se daný člověk chová, jak reaguje třeba na oběť či na nějaký stres ve svém okolí. Většinou reaguje agresivně – závisí na charakteristice osobnosti toho pachatele. Když vezmete sexuálně motivovanou trestnou činnost jako znásilnění, tak lze rozdělit pachatele podle charakterů dokonce do čtyř kategorií a každá se chová úplně jinak.“

Jak se vraždí v Česku?

Předposlední kniha, kterou Hofmanová napsala, nese název Jak se vraždí v Česku?

Čtěte také

Té noci pes neštěkal. Poslechněte si oceněný dokument o smrti mafiánského bosse z divokých devadesátek. Příběh vypráví jeho manželka

„Nepokoušela jsem se v ní o mezinárodní srovnání, nýbrž o porovnání způsobů páchání vražd v České republice v průběhu 40 let. Mě totiž jako analytika a přírodovědce také zajímalo, jestli sametová revoluce přinesla nějakou změnu v tomto ohledu – a nepřinesla,“ vysvětluje.

„Naši pachatelé se z hlediska míry násilí zhoršili, ale věková kategorie zůstala téměř stejná. Jsou usedlí a neradi cestují, takže obvykle páchají vraždy v okruhu svých známých. Věková kategorie vrahů se pohybuje mezi 20 až 40 lety a po revoluci se přiklonila k těm mladším.“

Průběh výslechu

Odpovídají televizní detektivky vyšetřování v praxi? „Nejprve musím znát místo činu, které beru jako scénu deliktu. Přijdu tam a snažím se si představit, co se odehrálo. Jestliže se jedná o vraždu, jsem přítomna i pitvě oběti, takže mám podrobné informace o tom, jaká zranění utrpěla a jakým způsobem. Poté si dokážu představit, co se odehrálo mezi obětí a pachatelem,“ popisuje Hofmanová.

Čtěte také

Profesionálové: Kriminalista. S lupou a zápisníkem v ruce. Jak se vyšetřovaly zločiny před sto lety?

„Také si přečtu životopis pachatele – musím vědět, co má za sebou, v jakém prostředí vyrůstal. Připravím se na výslech, který určitě nezačínám tím, že se zeptám na alibi, ale začínám úplně odjinud, co se tomu pachateli v životě povedlo, nebo ne.“

„Do hlavy se zločinci dostanu v okamžiku, když mi odpovídá a já zjišťuji, že dostávám skutečné informace. Může to dát do nějaké mlhy, ale se zkušenostmi z ní dokážete vytáhnout ty správné informace. Nesmí se klást návodné nebo zavádějící otázky,“ říká.

Dodává, že vystudovala přírodní vědy a antropologii, pracovala 16 let za katedrou a při práci se studenty se naučila klást otázky a rozeznávat výmluvy.

V rozhovoru se dozvíte také o tom, jaká je efektivní metoda vedení výslechu. Moderuje Barbora Tachecí.