Tomáš Sedláček: Nikdy nebyla v dějinách lepší příležitost stát se pánem svého života než dnes

2. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tomáš Sedláček, ekonom, vysokoškolský pedagog, v minulosti byl poradcem prezidenta Václava Havla a ministra financí

Velikonoční svátky už podruhé probíhají ve stínu pandemie covidu-19. „Jako bytostný optimista jsem spíš optimistický, tedy mírný optimismus převažuje,“ hodnotí v Pro a proti výhled do budoucna ředitel Národního ústavu duševního zdraví Cyril Höschl. Filozof a ekonom Tomáš Sedláček se také považuje optimistu: „Koronavirus by nás mohl i naučit něco nového, třeba zbavit se zbytečností.“

Psychiatr se ale obává, že dopad roku pandemie zejména v oblasti sociálně psychologické je závažný: „Samozřejmě že dlouhodobě vyústění nemusí být nepříznivé. Ale bude dlouho trvat, než se vše vykompenzuje. Virtuální vztahy nikdy nemohou nahradit plnohodnotný lidský kontakt a atmosféru blízkosti a sdílení.“

Čtěte také

„Dopad negativních důsledků restrikcí a lockdownů není rovnoměrný,“ připomíná Höschl. „Jsou lidé, jejichž způsob života se s pandemií zásadně nezměnil, například ti žijící na opuštěném místě.“

Sedláček dodává, že dopady na ekonomiku jsou zásadní. „Ale zavřelo se vše, co zavřít šlo, 30  procent z nás pracuje z domova, v čemž jsme předběhli Holandsko. A přesto náš HDP se drží na 95 procentech roku 2019. Současný propad je podobný tomu při finanční krizi v roce 2009.“

„Z našeho hrubého domácího produktu se stal jemný domácí produkt a dá se vyrábět z třiceti procent podomácku, už to není uhlí, ocel, uran,“ tvrdí ekonom. „Náš deficit je sice rekordní, ale na to, jaká tragedie se celému světu děje, to ekonomika zvládá.  V mezinárodním srovnání není český deficit tak velký, navíc jsme vždy měli nízkou úroveň státního dluhu, takže je prostor pustit rozpočtu žilou.“

Höschl: Děti nejsou doma s ideálními rodiči

Psychiatr ale postrádá v české společnosti solidaritu: „Společnost se polarizuje a napětí,  agresivita a příkopy mezi jednotlivými názorovými a sociálními bublinami spíš narůstají. U covidu byly apely shora na solidaritu a kázeň, přitom úspěch společenské smlouvy se dostavil jen velmi pomalu a brzy se vytratil. Na podzim už to byla spíš stupňující se nevraživost vůči vládě, která kulminuje nyní.“

Čtěte také

„Nesmírně důležitý je také dopad na nejmladší generaci. Všude se mluví o negativních důsledcích zavření škol, ale důsledky dlouhodobé se nedomýšlejí. Takže se může zdát, že umíme vyřizovat vše na dálku a přes home office, ale ještě nevíme, co přinese skoro rok vynechané školní docházky,“ varuje Höschl.

Sedláček ale i v této situaci nalézá přínos. „Nikdy se nestalo, že by otcové měli tolik možností trávit čas se svými dětmi. Teď sice nemůžeme chodit nikam do společnosti, ale zjistili jsme odpověď na otázku z naší hymny: Kde domov můj? Totiž doma.“

„Lidé často kritizovali kapitalismus přehnaného růstu, rychlosti, trhání rodin a upřednostňování ekonomiky nad zdravím, ale nikdy nebyla v dějinách lepší příležitost stát se pánem svého života,“ soudí ekonom.

V tomto čase náboženství sice dává naději, ale v sekulární společnosti to není útěcha pro každého.
Cyril Höschl

Za pozoruhodné považuje Sedláček upřednostnění zdraví před ekonomikou. „Čtu to symbolicky tak, že všechny ty šábesy, které jsme nedodržovali, se nám naakumulovaly do jedné intenzivní periody. Je to možná vhodný čas se usebrat a udělat si pořádek ve vlastním domově, protože tam jsme doma, ne v kanceláři.“

Čtěte také

„To by byla pravda, kdyby rodiny fungovaly,“ namítá Höschl. „Ale podstatná část rodičovských párů v naší společnosti je konfliktních, takže děti nejsou zavřeny s ideálním tatínkem a maminkou, kteří si s nimi hrají a povídají, ale s rodiči, kteří mají často hádky, u kterých by raději dítě být nemělo.“

Data už jsou k dispozici, dodává ředitel. „Pozorujeme nárůst depresí třikrát, úzkostné poruchy dvakrát, sebevražedné tendence třikrát, narůstá domácí pití a domácí násilí. A v tomto čase náboženství sice dává naději, ale v sekulární společnosti to není útěcha pro každého,“ upozorňuje Cyril Höschl.

„Dříve si všichni stěžovali, že nikdo nemá čas na sebe, na své koníčky. Home office byl luxus jen pro ty nejspolehlivější manažery. Teď už ho máme všichni plné kecky, ale byla by škoda karanténu nechat proplout mezi prsty, protože podobná situace už se v našich životech nestane. Snad,“ vybízí k proměně krize v šanci Tomáš Sedláček.

Celou debatu si můžete poslechnout v audiozáznamu. Moderuje Karolína Koubová.

Spustit audio

Související