Sociolog Martin Buchtík: Vize pro občany. Proč je krize spíš než příležitost snaha hodně neztratit?

17. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Martin Buchtík
0:00
/
0:00

Martin Buchtík je sociolog a ředitel ústavu STEM, je členem občanské iniciativy KoroNERV-20. Doktorské studium absolvoval na Fakultě sociálních věd na Univerzitě Karlově, dříve řídil Centrum pro výzkum veřejného mínění a tým sociálního a politického výzkumu ve společnosti Median. Jak pandemie zamávala s českou společností? A kudy podle něj vede cesta z krize?

S vizemi to nemám jednoduché. Nepřichází ke mně samy. Často nepřichází vůbec. Pro mě tak vize znamená především říct, z jaké situace a argumentů vycházím a jaké jsou podmínky pro její dosažení. Po dnech strávených analýzami je vlastně vize jenom třešničkou na dortu. Bez popisu cesty to ovšem nejde. Podíval jsem se nejprve na to, jaká je situace nyní.

Na podzim jsme pro Český rozhlas realizovali výzkum, který se díval na to, jak se společenské třídy vyrovnávají se současnou krizí. Výsledky dobře ukazují, jak na tom jsme.

Průzkum si můžete přečíst zde: 

To hlavní je, že současná krize prostupuje všemi patry společnosti, byť různě. Krize je spíše snaha neztratit hodně než nějaká velká příležitost, kterou každý trochu schopný člověk dokáže využít. Různé dopady se jen obtížně přiřazují konkrétní skupině obyvatel a to znesnadňuje cílení případných opatření, která mají za úkol tyto dopady zmírnit. 

Účinkují: Martin Buchtík, Vítek Svoboda
Připravili: Petr Šabata, Radek Kedroň, Anna Herza Tydlitátová, Edita Kudláčová
Dramaturgie: Zuzana Rejchová
Zvuk: Jaroslav Pokorný
Hudba: Martin Bonus Hůla
Premiéra: 17. 2. 2021

Můžeme říct, že ve většině případů je pozitivní hodnocení, ať už se díváme na jakoukoliv oblast života, jen ojedinělé a o příležitostech se nedá hovořit. Společnost a jednotlivé skupiny v ní se krizi spíš snaží přečkat, dokud se nevrátíme do zaběhlých kolejí. Víme ale, že koleje povedou trochu jinou krajinou než před epidemií. Spíš než využít otevřených příležitostí se v podstatě všechny skupiny obyvatel napříč společenskými třídami, věkem, vzděláním nebo bydlištěm snaží, aby neztratily příliš.

Mnohem víc než věk určuje prožívání současné situace životní fáze, ve které jsme. Lidé v důchodu se více obávají o své zdraví, museli omezit kontakt s nejbližšími. Ale změny v trávení volného času nebo ekonomické situaci pociťují relativně méně než ostatní skupiny.

Mladí lidé se nemají skvěle, přestože ovládají technologie. Silně prožívají, že musí měnit způsob trávení volného času, nevídají své kamarády, musí korigovat své životní plány.

Lidé s dětmi ve školním věku zase řeší nároky distanční výuky. Desítky tisíc lidí ze vzdělávacího systému vypadávají úplně.

Čtěte také

Pokud máte malé úspory, budou se dále ztenčovat, pokud máte nízký příjem, více pociťujete obavy z toho, že přijdete o práci. To platí zvlášť, pokud ve svém okolí nemáte lidi, na které se můžete za každé situace spolehnout.

Je známý fakt, že lidé pracující v různých oborech jsou zasaženi různou mírou a ekonomicky více než ekonomicky neaktivní skupiny společnosti. V datech však zřetelně vidíme, že krize zasahuje mnohem širší spektrum pracujících než jen ty, kteří pracují ve službách, pohostinství, wellness nebo cestovním ruchu. Je zřejmé, že zasáhla i celé dodavatelské řetězce včetně dopravy, ale také vyšších manažerských pozic, menších podnikatelů a ředitelů firem. 

Průběžný účet je celkem jasný. Existenčně je epidemií zasaženo je 15 procent lidí. Buď přišli o práci, mají vážné zdravotní problémy, prožívají výrazný stres ze sociální izolace, zemřel jim někdo blízký nebo se fakticky skoro rok neúčastní výuky. Patnáct procent se zdá málo, ale je to asi 1,5 milionu lidí. To je jako Jičín, Svitavy, Benešov, Rakovník, Hlučín, Chodov, Aš, Česká Třebová, Varnsdorf a Mariánské Lázně dohromady. Ovšem krát deset.

Měli jsme odkud klesat

Jsme nepochybně v nepříznivé situaci, jejíž následky budeme cítit ještě několik let.

Čtěte také

V celkovém pohledu ji zvládáme dobře, i když se o tom nemluví. Nedošlo k panice, stát a jeho instituce fungují na zhruba stejné úrovni jako před krizí, nezaměstnanost, byť částečně uměle držená nízko různými kompenzačními programy, za rok vzrostla ze tří na 4,3 procenta. Epidemie zastihla společnost v nejlepší ekonomické kondici, kterou naše země pamatuje, takže je odkud klesat. Byť to dlouho nevydrželo, lidé ukázali, že se v kritický moment umí semknout.

Nesmíme ale ani na chvíli zapomínat na to, že velké množství lidí pomoc nejen potřebuje, ale také si ji zaslouží. Nechat statisíce lidí v bídě, neustálém stresu a pocitu opuštění a odvržení se totiž v pár letech vrátí v podobě nástupu politických sil, jejichž obludnost si dokážeme jen obtížně představit. 

Očkování a volby

Nejbližší vývoj naší společnosti ovlivní dvě vzájemně propojené události: očkování a volby.

U očkování můžeme čekat, že nebude probíhat nějak zvlášť rychle, ale během tohoto roku bychom měli jeho kritickou část zvládnout. Průběh očkování můžeme odvodit z vývoje nejen v posledním roce.

Čtěte také

Naši čelní představitelé jsou jistě zkušení a schopní, jejich povaha je ale vede k tomu řešit situaci ze dne na den a výrazně centralizovat jakékoliv rozhodování. To nepochybně pomáhá řešit nenadálé krize a také poptávku veřejnosti po okamžitých odpovědích. Na druhé straně se v detailu často ztrácí strategické dlouhodobé směřování a vytváří se nové problémy. Ty zvládáme mimo jiné díky extrémnímu úsilí jednotlivců a různých profesních společenství, které tu asi nemusím jmenovat. 

To se spíš nezmění, nedávno oznámené zrušení stávajících volebních pravidel a probíhající volební kampaň v rámci boje o voliče neumožní stranám hledat konsensuální řešení problémů. Volby proběhnou v době, kdy epidemická situace nebude vyřešená.

Vládní strany tedy nemají možnost kampaň postavit na tom, že situaci zvládly. Opozice jim k tomu ostatně nejspíš také nedá příležitost. Krize a dílčí drobné kroky se s velkou pravděpodobností stanou součástí kampaně. To utvrdí všeobecnou nedůvěru veřejnosti. 

Samotné volby, jak ukazují současné volební modely a trendy, nejspíš nevynesou na výsluní žádnou extrémní politickou sílu. Vláda ale bude vznikat pomalu a těžko, nebude mít pohodlnou většinu, bude řešit epidemickou situaci a její ekonomické následky. Jednoznačně bude dělat řadu nepopulárních kroků. Určitě nepřinese tolik potřebné reformy, jako je ta daňová nebo důchodová, příliš nepokročí v řešení problému změny klimatu a proměny naší krajiny. Jejím motorem bude řešit následky epidemie spíš než se dívat do budoucnosti. A to bohužel přispěje k síle problémů, které nás čekají. Oteplování planety nebo stárnutí populace jsou procesy, které se bez pochybností dějí a jejich řešení je nezbytné.

Čtěte také

Možná to vše vyznívá příliš negativně, ale situace beznadějná rozhodně není, česká společnost stále funguje. Jistě, někdy až navzdory všeobecné frustraci a rozčarování. A i když si občas říkáme, jak je to vůbec možné

Takhle totiž vypadá krize. Je úmorná a ubíjející. Nestojí na hrdinském rozhodnutí, schopnosti udělat velkou oběť, což si často odnášíme z filmů a knih. Cestu z krize nezařídí hrdina, objevený státník nebo zázračná dívka, která v sobě objevila dosud neviděné magické schopnosti. Je to na nás všech. Na společnosti, které každý přispíváme, i když nefunguje bez ztráty kytičky. 

Pokud nebudeme hledat dokonalost, budeme se snažit porozumět jiným věkovým generacím a nenecháme svému osudu skupiny lidí, kteří naši podporu z různých důvodů potřebují, budeme na tom dobře. A když se příležitostně alespoň maličko budeme chystat na krize, které v budoucnu přijdou, bude to úplně vynikající.

Poslechněte si Vizi z krize Martina Buchtíka v jeho podání.

autor: Martin Buchtík
Spustit audio

Související