Environmentalista Tadeáš Žďárský: Vize nerůstu. Růst totiž znamená, že planeta je na pokraji kolapsu

29. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tadeáš Žďárský
0:00
/
0:00

Tadeáš Žďárský studuje environmentální studia na Masarykově univerzitě a přes klimatickou krizi se dostal až k ekologické ekonomii. Dnes působí jako lektor pro organizaci NaZemi, kde vzdělává o takzvaném nerůstu. Ve své vizi se zamýšlí, jak by příklon k nerůstové ekonomice ovlivnil česká města nebo školství. Poslechněte si esej pro podcastovou sérii Vize z krize v autorově podání.

Mnoho lidí dnes doufá, že se brzy vrátíme „zpátky do normálu“. Pro běžné lidi „zpátky“ znamená návrat do jejich práce, návrat k setkávání se s blízkými, ale pro politiky je to hlavně návrat k ekonomickému růstu.

Normál ekonomického růstu ale znamená, že přesto, že planeta je na pokraji kolapsu, musíme lidi po pandemii přesvědčit, aby spotřebovávali víc a víc.

Normál znamená být na cestě k čtyřstupňovému globálnímu oteplení do konce století, což je ekvivalentem kolapsu civilizace tak, jak ji dnes známe.

Čtěte také

Normál znamená neustále rozevírající se nůžky mezi chudými a bohatými, který zašel tak daleko, že 2153 jednotlivců vlastní tolik, co 60 procent světové populace. Normál znamená také vrátit se k práci, kterou až 40 procent lidí nepovažuje za smysluplnou.

Tato data naznačují, že nová koronavirová krize zapadá do větších a dlouhodobějších krizí, kterým jako společnost čelíme. Vrátit se do normálu znamená znovu nasednout na loď, která se stále rychleji plaví k smrtelnému útesu. Loď neoliberální ekonomiky je kritizována ze všech stran.

Kritika je rozhodně namístě, ale bez vize není změny. 

Naší vizí by měla být loď, která je menší, pomalejší a směřující úplně jiným směrem. Potřebujeme ekonomiku, jejímž hlavním cílem není růst a zisk pro hrstku vyvolených, ale uspokojování potřeb všech uvnitř planetárních limitů. Koronavirová krize pro nás není jen pohromou, ale taky poslední příležitostí přehodnotit společenské priority a nasednout na jinou loď.

Ach, povedlo se to. Vítejte v roce 2030

Zrovna jsem vstal a čtu si noviny. Dnešní speciál má název 10 let transformace. Nabízí přehled změn, kterými si naše společnost prošla. Po koronavirové krizi vlády uznaly, že růst HDP není ani cílem, ani měřítkem společenského pokroku.

Změnu zavedených politik jsem pocítil i na sobě. Díky zkrácenému pracovnímu týdnu a nepodmíněnému základnímu příjmu mohu trávit mnohem více času se svojí dcerou, individuálně přistupovat ke svým studentům a mám víc času i na svůj výzkum. Odrazilo se to i na mém zdraví – dlouhotrvající potíže se zády odešly se stresem, který byl běžnou součástí mého života před pandemií.

Účinkují: Tadeáš Žďárský, Vítek Svoboda
Připravili: Petr Šabata, Radek Kedroň, Anna Herza Tydlitátová, Edita Kudláčová
Dramaturgie: Zuzana Rejchová
Zvuk: Jaroslav Pokorný
Hudba: Martin Bonus Hůla
Premiéra: 29. 1. 2021
Fotografie: Michaela Danelová

Po snídani jdu s Martinem na procházku. Od té doby, co se středa stala dalším volným dnem, je tohle náš pravidelný rituál. Martin pracoval v uhelném průmyslu. V rámci postkoronavirové transformace se ale vlády rozhodly neobnovovat části ekonomik, které nebyly v souladu s klimatickými cíli. Nepodmíněný základní příjem a rekvalifikační kurzy zajistily zaměstnancům těchto odvětví přechod do jiných, jako třeba solární energetiky, ekologického zemědělství nebo pečovatelských profesí, jako je učitelství, zdravotnictví či péče o seniory, které byly před pandemii poddimenzované a nedoceněné. Martin si udělal kurz práce se dřevem a dnes staví malé domky z přírodních materiálů.

Po zákazu reklam a prodloužení záruční doby ze dvou na patnáct let na všechno spotřební zboží se byznys výrazně proměnil a všechny produkty na trhu jsou lehce opravitelné a stoprocentně recyklovatelné.

Spotřeba razantně klesla.

Čtěte také

Díky nepodmíněnému základnímu příjmu lidé dělají práci, která je baví a dává jim smysl. Většina už pochopila, že tento pocit naplnění je mnohem lepší než iluze štěstí ze spotřebního zboží.

Zrovna procházíme centrem Brna. Už si jen matně pamatuji na staré centrum plné nadnárodních řetězců, hypermarketů, hlučných aut a vizuálního smogu reklam. Zrovna kolem nás projela nová tramvaj, která jezdí na metan vyrobený z bioodpadu z našich kuchyní. Návštěvníci sem rádi jezdí na známý výlet Po stopách brněnských pivovarů, v rámci kterého v několika dnech ochutnají více jak třicet druhů lokálních piv.

Dnes jsme měli na počasí štěstí. Je krásný den a světlo se odráží od solárních panelů, které pokrývají všechny střechy ve městě. Tyto renovace začaly probíhat rok po koroně v rámci projektu Energetický ústup Brna 2030, jehož hlavním cílem bylo snížit spotřebu energie o polovinu.

Čtěte také

Místo výstavby nových silnic a parkovacích míst se za ušetřené výdaje staví cyklotrasy a kola jsou opravována zdarma.

Vycházíme z centra a najednou jsme uvnitř nové zahrádkářské kolonie. Ty začaly dostávat přednost před developerskými projekty a malé zahrádky dnes často nahrazují některé silnice mezi paneláky. Děti mají prostor ke hrám a dospělí u toho relaxují a kreativně tráví svůj volný čas, kterého je dostatek. Díky rozšiřování zelených i vodních ploch jsme schopni zvládat přívalové deště i sucha, které se staly běžnou součástí našeho podnebí.

„Ahoj tati,“ křičí moje přibíhající dcera. Dnes jsme ve škole stavěli zahrádkářské záhony a každý z nás v nich bude moci pěstovat naší oblíbenou zeleninu!

Školství po koroně prošlo velkou transformací. Jeho hlavním cílem už není předávat informace, ale učit novou generaci kritickému myšlení, empatii a spolupráci. Školy jsou propojené s okolním světem a jsou demokratické, takže žáci spolurozhodují o pravidlech a fungování školy, řeší lokální i globální problémy a často se stávají agenty změny ve svém okolí.

Díky základnímu nepodmíněnému příjmu se už děti nebojí o své budoucí uplatnění, ani se nenutí do některých profesí jen proto, že jsou dobře placené. Naplno se věnují tomu, co je skutečně baví. Výzkumy prvních absolventů nového školského systému dokazují, že tento systém vzdělávání vede nejen k šťastnému životu, ale absolventi jsou také větším přínosem pro společnost.

Vítejte zpět, jsme opět v lednu 2021

Tahle procházka nebyla jen sněním. Hnutí nerůstu o těchto politikách mluví už skoro patnáct let a mnohé z nich se už na některých místech zavedly. HDP nahradilo Skotsko, Island i Nový Zéland indikátory kvality života, pokusy se základním nepodmíněným příjmem se odehrávají po celém světě, stabilně už funguje v Íránu.

Francouzský Grenoble je městem bez reklam a demokratické školy rostou jako houby po dešti v celém světě.

Čtěte také

Po nerůstových workshopech mi spousta lidí říká, že tahle vize je nerealistickou utopii. Já odpovídám, že nerealistickou utopii je víra, že můžeme zavřít oči, nasednout zpátky na loď směřující ke kolapsu a doufat, že to zázrakem přežijeme.

Ano, stavět nové plavidlo a transformovat celou ekonomiku je cesta plná nejistot a otazníků, ale možnost malých postupných změn jsme nevyužili už před třiceti lety.

Navíc, globální pandemie nám kromě hrůzy přinesla i žitou zkušenost, že když se společnost spojí, změny obrovských rozměrů jsou možné. Co nám zatím chybí, je odvaha mluvit o řešení tak velkého rozsahu a prosazovat je.

Komunismus ani zelený kapitalismus nás z dnešní krize nedostanou. Nastal čas dostat ze sebe to nejlepší, co jsme se jako civilizace doposud naučili, a přejít na nerůstovou ekonomiku.

Nic menšího nám v krizi současných rozměrů nepomůže.

Poslechněte si esej v autorově podání.

autor: Tadeáš Žďárský
Spustit audio

Související