Ve vztazích prožíváme evoluci. Díky vědě víme, že můžeme milovat víc lidí, říká párový terapeut Vojtko
„Monogamie je volba. Já dělám volbu: sice vidím krásného člověka, ale řeknu si, že mi to za to nestojí jít zkusit, jaký je. Protože jiného krásného, inspirativního člověka mám doma,“ zdůrazňuje v pořadu Hovory párový terapeut Jan Vojtko. A připomíná, že je to právě dospělost a vztahovost založená na emoční inteligenci, která podle něj člověku dodává odvahu k rozhodnutí o monogamii. Přitom se ale stále častěji objevují i jiné podoby vztahů, třeba polyamorické.
Podle Vojtka by měl člověk, když chce zjistit, co je pro něj nejvhodnější, poznat především sám sebe. „Je to vlastně jako celoživotní proces. Víme, že nemáme konstantní osobnost, že se neustále rozvíjíme a měníme. Udělat nějakou sebereflexi je opravdu velmi těžké. Platí to okřídlené klišé, že nejdříve musím začít u sebe, abych mohl někam mezi druhé lidi,“ dodává.
Čtěte také
To, co platilo před sto lety, že rodina byla základem státu, společnosti i ekonomickým základem, podle něj sice zcela nezaniklo, ale rozhodně se stává minoritním.
„Mnohogenerační rodina už není tak tradiční, není tak běžná. Současná rodina je spíš takzvaná nukleární, tedy máma, táta, děti, nebo spíš už většinou jedno dítě. Statisticky samozřejmě nějak sledujeme, kolik je manželství, jak se rozvádějí, ale úplně už se statisticky nesledují nesezdané páry lidí, kteří žijí v dlouhodobém partnerství. A těch je velmi mnoho,“ upozorňuje.
Můžeme milovat více lidí
Důvodem změny společenských stereotypů je podle něj několik. Patří mezi ně i to, že člověk není od přírody úplně monogamní.
„Musíme začít nějakou biologií, nějakými požadavky na kulturu, ve které žijeme. V kontextu, ve kterém jsme dávali základy vztahovosti. My se bavíme o společnosti, která má křesťanské základy a hodnoty. Bible k nám dodnes mluví. Jak v tom negativním – bohužel pro mě silněji, než by bylo potřeba, v tom negativním než v tom pozitivním. Ale neustále nové objevy z různých výzkumů ukazují, že biologii nejenom že nepřekecáme, ale díky neuropsychologii, neurovědám prostě víme, že opravdu můžeme milovat více lidí,“ naznačuje terapeut.
Mluví o tom, že láska není emoce, ale velmi složitý mentální proces, který dovoluje současně milovat někoho jiného.
Čtěte také
„Stává se velmi často, že někdo si najde milence nebo milenku. A když to praskne, tak tam padají věty: já to věděla, že mě miluješ méně a tamtu určitě více. Takto se to ale nedá vážit a měřit. Když už, tak mohu říkat: já ji miluju jinak než tebe, protože je to jiný člověk a mám tam jinou vazbu. Víme, že je to možné, že mohu mít v srdci nebo v mysli mnoho lidí,“ konstatuje.
To, že je nevěra v současné době častá, podle terapeuta ale neznamená, že je v pořádku. „To je veliký omyl. My jsme sice biologicky na věrnost a na monogamii trochu stavění jinak, ale jako jedni z mála živočišných druhů máme vědomí. Vědomě se umíme rozhodovat, takže jakousi svobodnou vůli pořád máme. Ale to, že se mi stala nevěra, neznamená, že ten vztah musí skončit,“ říká.
Čtěte také
Stále častější jsou také polyamorické vztahy, tedy varianta partnerského vztahu s více než jedním člověkem. „Pointa je v tom, že polyamorie je jedna z možností. Jako lidstvo prožíváme nějakou evoluci, tak i vztahovost, která je projevem makrosociálního světa, se vlastně rozšiřuje. Takže prožíváme evoluci ve vztahovosti,“ říká Vojtko.
Polyamorické hnutí vzniklo ve Spojených státech. „V USA, v Austrálii, v Británii, vůbec v západnější části Evropy je tato forma vztahovosti rozhodně na pořadu dne. Být singl, být v páru, být v polyamorickém vztahu, mít několik monogamních exkluzivních vztahů za sebou se ale stává každodenním chlebem i v České republice,“ dodává.
Každý má právo na tajemství
V komunikaci ve vztazích podle Vojtka platí jedno základní pravidlo, že každý má právo na tajemství.
„Moderní mýtus, který vyplynul za posledních dvacet let díky internetu a online světu, je ten, že mnoho lidí si myslí, že když si budeme říkat všechno na sociálních sítích, mobilech, počítačích, že si zabezpečíme, že mi nikdo neublíží, že nepůjde někam vedle, do jiného ho stáda. Ale tento mýtus je velmi nebezpečný. Člověk si potřebuje zachovat svoji integritu, intimitu, svá tajemství,“ naznačuje.
Existuje nějaká rada, jak najít ideálního partnera?
Celý rozhovor pořadu Hovory Vlastimila Ježka si poslechněte v audiozáznamu.
Související
-
I heterosexuální bílý muž prožívá emoce, jen byl naučen je skrývat, říká párový terapeut Vojtko
„Náprava vztahu znamená, že musím něco změnit, že si hrábnu do sebe. I heterosexuální bílý muž prožívá emoce,“ říká párový psychoterapeut Honza Vojtko.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
