Taťulda má sté narozeniny. Spejbl a Hurvínek jsou nejdéle vystupující dvojice loutek

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kresba Josefa Skupy z 28. 5. 1926 - jedna z prvních kreseb Hurvínka a Spejbla

Prý je to v historii světové zábavy vůbec nejdéle vystupující dvojice loutek: Spejbl a Hurvínek. Trochu přitroublý taťulda (1920) a malinko rozjívený synek (1926). 

„Tos neměl,“ reagoval prý loutkoherec Josef Skupa (1892 – 1957), když řezbář Gustav Nosek jednoho jarního dne roku 1926 položil nečekaně ke Spejblovi podobnou, ale menší loutku – zatím bezejmennou.

„Tos neměl. Co já teď s tím?“ bručel prý Skupa. Spejbl, který se na jevišti poprvé objevil v roce 1920, měl původně jiného protihráče: Kašpárka, který si z rádoby chytrého Spejbla věčně dělal legraci. Nakonec se ale z Hurvínka stal Spejblův syn a ukázalo se, že bude Spejblovi lepším „parťákem“ než Kašpárek.

Hurvínek byl původně hubenější

Původní Hurvínek z jara 1926 byl trochu jiný, než jak ho známe dnes. Měl ještě dlouhý nos a celkově vypadal hubenější. Od počátku však dokázal koulet očima, což hned sklidilo velký aplaus. Krátce po vzniku upravil Gustav Nosek Hurvínkův původní groteskně prodloužený nosík do tvaru současného, o poznání půvabnějšího knoflíku.

V roce 1964 se pak „Hurvajz“ dočkal další proměny: hlavička se mu trošku zaoblila a v těle i v obličeji jako by poněkud přibral. Po počátečním častém střídání oblečení se nakonec Hurvínkův oděv ustálil na krátkých šedých kalhotách se šlemi a bílé košili s límcem.

Josef Skupa a jeho loutky - Spejbl a Hurvínek

Spejblátko a Hurvín

O tom, jak vlastně vzniklo jméno Hurvínek, se tradují různé legendy. Podle pamětníků se mu ze začátku říkalo Spejblík nebo Spejblátko. Hurvínek vznikl podle jedné verze ze staročeského Hurvín. Bývalý Skupův kolega Karel Koval tvrdil, že se vyvinulo z jeho sousloví „třikrát hurá do vínku...“

Pikantnější je varianta, že původně a výhradně v zákulisí bylo počátečním písmenem Hurvínkova jména „K“. Na jedné Skupově novoročence se zase objevila nad chlapečkem na domku upevněná cedule s nápisem „A. Hurvínek, ručně zpracovaná rochňátka“.

Kresba Spejbla a Hurvínka z doby, kdy byl Skupa během 2. světové války vězněn nacisty v Drážďanech

Úspěch Hurvínka u publika byl téměř okamžitý a nová komická dvojice si získala zástupy spokojených diváků. Poprvé se Hurvínek na jevišti objevil 2. května 1926, o tři dny později měl už během představení samostatné číslo.

V únoru 1927 vystupoval Hurvínek poprvé v Československém rozhlasu a v roce 1936 se v animované verzi objevil i ve filmu. To už bylo Skupovo divadlo dávno profesionálním souborem. Původně učitel Josef Skupa totiž koncem dvacátých let zjistil, že loutkové divadlo ho spolehlivě uživí.

V roce 1930 proto pověsil učitelství na hřebík a stal se podnikatelem v loutkoherectví. Ve stejném roce přibyla ke Spejblovi a Hurvínkovi ještě Mánička a pes Žeryk. Divadlo fungovalo i za Protektorátu, než Skupa v lednu 1944 skončil za poslech zahraničního rozhlasu ve vězení a loutky byly buď ukryty, nebo zabaveny. Po druhé světové válce se potom plzeňské divadlo přestěhovalo do Prahy.

Kilogram lipového dřeva

Nemocný Skupa hrál se Spejblem a Hurvínkem ještě na Silvestra 1956 v představení Spejbl na Venuši, 8. ledna 1957 ale zemřel. To už v divadle působil Miloš Kirschner (1927 – 1996), kterého Skupa určil za svého nástupce.

Miloš Kirschner s loutkami u mikrofonu

S Kirschnerovým jménem je spojena velká změna: díky ochotě učit se cizím jazykům „vyvezl“ Kirschner Spejbla a Hurvínka do mnoha zemí po celém světě. Loutky už viděli ve třiatřiceti zemích celé planety a postupně je naučil mluvit jedenadvaceti jazyky. V roce 2013 obdrželi dokonce Spejbl s Hurvínkem zvláštní Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla. To už jim hlas propůjčoval nástupce Miloše Kirschnera Martin Klásek, který do souboru přišel jako šestnáctiletý v roce 1973.

Dřevění herci existují ve 20 exemplářích tří velikostí. S jinými se hraje na jevišti a jiné se používají na předscénách. „Klasický“ Hurvínek měří 46 centimetrů a váží 1,05 kilogramu. Nejnovější loutky kompletně vyrobil řezbář Ivan Moravec z Hoštic u Volyně. Tělo je lipové, oči jsou bukové a na další úpravy nebo doplňky byl použit polystyrén, molitan a další různé předměty z umělé hmoty.

Scénky, které už neuslyšíte

V archivu Českého rozhlasu jsou dlouhé hodiny různých záznamů s hlasem Hurvínka a Spejbla. Většinu z nich už nejspíš ve vysílání nikdy neuslyšíte: máloco je v dnešní době internetu a mobilních telefonů tak zastaralé, jako humor pro děti z 50., 60. nebo 70. let. Zůstává ale dokladem toho, jak se zábava pro děti vyvíjela – a třeba také toho, jak se tehdy žilo.

Slavné loutky Hurvínek a Spejbl

Hurvínek chodí stát několikahodinovou frontu do čistírny, šetří se Spejblem na nedostupného Spartaka, zavádí do bytu telefon, nechává se doučovat pilným pionýrem nebo krátce před měnovou reformou chodí nazdařbůh nakupovat do obchodů.

Celý pořad si poslechněte v audiu.

Spustit audio
autor: David Hertl

Odebírat podcast

Související