Stačilo v Československu ke kriminálu zatančit si rock ’n’ roll? „Komunisté byli proti každé svobodě,“ říká badatel
Československo za éry komunistů mělo, stejně jako další totalitní státy, řadu nepřátel. Patřili mezi ně i mladí lidé, kteří vybočovali z řady. Terčem perzekuce se stala i hudba, kterou poslouchali, a jejich životní styl včetně oblékání a úpravy vlasů. Celé čtyři dekády jsou tak lemovány absurdními soudními procesy, které to potvrzují: proti rock ’n’ rollu, proti undergroundu, proti punku. Jmenovatel byl jediný: prý byli zaprodanci Západu a agenty imperialismu.
V říjnu 1957 dobový tisk informoval o „hrozné akci“, kterou měl být taneční večírek v pražském Mánesu, zorganizovaný jako rozlučka mladých hochů před odchodem na vojnu. Čtenáři si tak mohli přečíst, o jaké přečiny se jednalo: „Tanečnice šly z ruky do ruky a někteří tanečníci měli vyhrnuté nohavice do půli lýtek.“
A především hrála divoká – režimem nepovolená – hudba: rock ’n’ roll.
„Rock ’n’ roll je rebelská muzika. Neměl na růžích ustláno ani na Západě, ale to, co se stalo, když přelezl přes železnou oponu, bylo neslýchané,“ konstatuje host pořadu Jak to bylo doopravdy badatel František Stárek a dodává:
Čtěte také
„Komunisté, kteří jsou proti každé svobodě, se s tím naprosto nemohli ztotožnit.“
Tehdejší kultura pod přísnou ideologickou taktovkou zahrnovala převážně budovatelské písně, častušky ze Sovětského svazu či dobovou pop music, která vyhrávala z tehdejšího vysílání Československého rozhlasu.
Díky zahraničním rozhlasovým rádiím, včetně Radia Luxembourg, které šlo nějak „chytit“, se však divoká hudba dostávala i k mladým lidem v Československu. A tak je okouzlili Elvis Presley, Bob Haley, Chuck Berry či Buddy Holy.
„Výtržnictví“
Komunistický režim v případě popisovaného večírku z října 1957 postupoval jako obvykle.
Čtěte také
„Do kavárny vtrhli příslušníci Veřejné bezpečnosti a všichni, kteří byli na parketu, byli zatčeni. Odvezli je do Bartolomějské a při výslechu padaly facky velmi zhusta,“ popisuje tehdejší události Stárek.
Ocitli se samozřejmě před soudem. Ironií je, že je soudil nechvalně proslulý soudce Mach, který měl na svém kontě několik rozsudků z nedávných politických procesů. Odsouzeni byli Bob Schlonz – organizátor večírku k 20 měsícům vězení, Jiří Bohuslav k 15 a další včetně dívek pak dostali tresty od 10 do 17 měsíců.
Jako obvykle v takových případech se prý jednalo o výtržnictví, což byl velmi oblíbený paragraf, se kterým se mladí lidé setkávali i v pozdějších letech.
Velké stříhání a procesy
Na otázku pořadu, jestli stačilo v Československu k cestě do kriminálu zatančit si rock ’n’ roll, badatel Stárek odpovídá:
„Stačilo, zejména v roce 1957. Ale nebylo to jenom tančení. V roce 1966 bylo velké stříhání všech mladých mužů, kteří měli dlouhé vlasy a byli dopadeni. V roce 1976 proces proti Plastikům a českému undergroundu, v roce 1981 tažení proti undergroundovým časopisům a opět se to týkalo hudby. Tyto události byly takový startovní blok.“
Více se dozvíte v pořadu Ivany Chmel Denčevové Jak to bylo doopravdy.
Související
-
Můj konec starých časů: František „Čuňas“ Stárek chtěl být po revoluci novinářem, ale skončil u BIS
Těžko si představit Františka „Čuňase“ Stárka jinak než s dlouhými, přiznejme, v současnosti poměrně prořídlými vlasy. O to více překvapí, jaký je systematik.
-
Hory, doly, železnice. Jak svazáci budovali komunismus
Možná v tom měl a mohl být kus romantiky, dobrodružství, sebepoznání. Touha po nových přátelstvích a láskách. V reálu šlo o těžkou dřinu pod ideologickým dozorem.
-
Idealisté z komuny Reflektor. Příběh Vlasty Najmanové a její rodiny, která odjela do SSSR
V roce 1925 začalo v zavolžské stepi u města Saratov nedaleko Kazachstánu působit družstvo (komuna) Reflektor. Tvořili je vystěhovalci z Československa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka