Chtěli jsme časopis, který by byl i pro „mařeny“ ze severních Čech, vzpomíná vydavatel Vokna Stárek

František Stárek
František Stárek

Samizdatový časopis Vokno slaví 40 let. Od roku 1979 ho vydával František „Čuňas“ Stárek. Jeho počin se profiloval jako hlavní periodikum kulturního undergroundu a časopis pro druhou a jinou kulturu, jak také znělo v podtitulu.

„Ještě předtím jsme připravovali časopis Plastic People in the Sky a Underground Magazine, krátce UM,“ vzpomínal v pořadu Leonardo Plus František Stárek, dnes badatel Ústavu pro studium totalitních režimů.

Časopis UM měl regionální charakter a měl vycházet jen v severních a západních Čechách. „Český underground nebyl tehdy ještě zcela integrován. Až právě další časopis Plastic People in the Sky znamenal publicistikou integraci českého undergroundu.“

Potřebovali jsme časopis dělat pro lidi „tam dole“, nikoliv fenomenologický úvahy nebo články, protože by to ty „mařeny“ ze severních Čech vůbec nečetly.
František Stárek

„Prostě jsem se sešel s Ivanem Jirousem v hospodě U Svitáků, kde jsme se dohodli, že je blbost, abychom dělali časopisy, které jsou prakticky stejné, takže budeme dělat jen jeden. Byl jsem kooptován do redakce časopisu  Plastic People in the Sky, kde akceptovali i moje výhrady k tomu, co v časopise budou tisknout.“

Stárek označil vztah českého undergroundu sdruženého kolem samizdatového projektu Vokno s Chartou 77 jako flexibilní. „A měnil se, zvláště v 80. letech 20. století.“

„Tehdy jsme byli už ne těmi, o kterých to bylo... Chtěli jsem do činnosti Charty více mluvit..., což vedlo k určitým disproporcím s některými signatáři. Dopis čtyřiceti, který jsem koncipoval, byl vyvrcholením procesu, že přicházeli mladí a lidi mimo Prahu, kteří chtěli, aby jejich hlas v Chartě byl slyšet.“

Když jsme pracovali na seriálu Fenomén underground, tak se objevil příslušník, který byl ochotný mluvit na kameru. Byl jedním z těch, kteří kolem komuny Nová Víska hlídkovali. Říkal: „My jsme na vás byli tak naštvaný! Ne proto, že jste chartisti nebo nepřátelé socialismu, ale protože na dvoře hrála na plný pecky Patti Smith, pili jste čepovaný pivko a holky tam chodili v plavkách, zatímco my leželi ve škarpě a lezli po nás brouci.“
František Stárek

Vokno tedy nebylo rozhodně politickým projektem. „Jediným politikem bylo, že jsme se na stránkách časopisu hádali, jestli odejít do zahraničí, nebo ne, tedy jestli akceptovat akci Asanace, nebo zůstat. Ale o politických otázkách se na stránkách Vokna víceméně nediskutovalo.“

„Vokno byl časopis pro underground, který si chtěl žít po svém. Ani podle vzorců, které by nám předepisovala Charta,“ upozornil Stárek.

Sám Stárek byl prý odpůrcem vystěhování na Západ, o které komunistický režim usiloval v rámci akce Asanace. „Debata byla v tom, že buď odejdeme a komunu a náš undergroundový život budeme žít tam. Druhá pozice, kterou jsem zastával já, věřila, že na Západě už to nikdy nebude jako tady. Proto musíme zůstat za všech okolností a snažit se žít v přijatelných podmínkách.“

Když jsem byl předveden na StB v Chomutově, naprosto otevřeně se ptali: Do Vídně, nebo na Bory? Já se vymluvil, že nemám peníze na to, abych uhradil všechny své dluhy, protože ti, kteří odjížděli, museli všechny závazky zaplatit, například střední školu... Když zjistili, že odejít nechci a nehodlám, tak jsem se dostal do vězení.
František Stárek

I po 3,5 letech věznění se Stárek vrátil k vydávání samizdatu. „Undergroundová populace v té době geometricky rostla, a tomu musely odpovídat prostředky, kterými jsme k nim promlouvali. Časopis Vokno měl svoje aktuality, ale vycházel jednou za půl roku, takže aktuality nebyly aktualitami.“

Proto začaly vycházet jednou měsíčně také Voknoviny. „Měly deset stran s opravdovými aktualitami a články servisního charakteru. Například seriál Občan a příslušníci SNB radil, jak se chovat při výslechu, domovních prohlídkách, při obvinění a podobně.“

„Obdobnou funkci plnil i Videomagazín Vokno. Byl jsem nadšen z techniky, najednou se dal množit obraz... Okamžitě jsme chtěli být konkurencí televize. Dělali jsme tříhodinové kazety. V té době jsme už měli ambici stát se něčím jako Matice undergroundová,“ konstatoval František Stárek.

Poslechněte si celý pořad Leonardo Plus, kde nejen na časopis Vokno vzpomínají jeho vydavatel František Stárek, ale i literární historikové Martin Machovec a Martin Pilař.

Spustit audio
autoři: David Šťáhlavský, Ondřej Čihák|zdroj: Český rozhlas

Související