Etnolog: Červen a květen byly tradiční měsíce lásky i magie. Církev proto přesouvala mše na večer

„Příznivci neopaganismu dokonce říkají, že to je svátek, při kterém dochází ke sňatku bratra a sestry, ohně a vody. Kromě ohně, který hoří na hranici, se i v podobě zapálených metel vyhazuje do oblohy. I voda zde má svůj účel. Dochází také k rituálnímu omývání a křtům,“ přibližuje lidové zvyky Šimša.

Čtěte také

Etnolog: Ještě před sto lety nebylo nic horšího než zůstat na venkově neprovdaná, bez síly a zastání

Kromě toho, že se při slunovratu pálí ohně, přes které mládež ve dvojích skáče, tak i celá svatojánská noc je prodchnuta obrovskou magií.

„Svatojánské kvítí je pojem – vše směřovalo k tomu, aby děvčata, která tohoto kvítí nasbírají nejvíc, nějakými magickými kroky našla svého milého a brzy se vdala. A skutečně také období května a června bylo intenzivním obdobím navazování vztahů.“

Je spousta času na velmi nevázané věci, nebo naopak velmi organizované věci, což jsou třeba poutě.
Martin Šimša

Zemědělsky nahlíženo jsou měsíce květen a červen časem, kdy je zaseto, připomíná etnolog. „A člověk už to neovlivní, může se jen modlit nebo různými magickými úkony pomáhat, aby vše rostlo.“

„A když je okopaná řepa, která také čerstvě vzchází, tak je spousta času na velmi nevázané věci, nebo naopak velmi organizované věci, což jsou třeba poutě,“ vysvětluje dynamiku červnových dní Šimša.

Čtěte také

Sex v době temna? Každodenní život byl pestrý a tresty za sexuální delikty mírné, říká historik

Proto se v tomto období nejvíce chodilo na poutě na místa blízká i vzdálenější. „Kněží si byli vědomi, že měsíc květen je pro spásu duše krajně nebezpečný, tak vznikly i takové věci, které jsou na pomezí oficiální a lidové zbožnosti jako májové mše,“ říká s odkazem na lidové vnímání měsíce května jako období plodnosti.

Mše na přelomu jara a léta se nesloužily v kostele, ale venku. A nikoliv ráno, ale večer. „To byl samozřejmě pro mládež zásah do toho jejich podvečerního období, takže na tu nevázanost už prostoru tolik nebylo,“ odhaluje církevní úmysly etnolog.

„Zůstal tak akorát čas projít vesnici od horního konce k dolnímu, držet se za ramena a hlasitě zpívat. A tam, kde zavrzala vrátka, se dalo očekávat, že děvče očekává návštěvu galána, která se ovšem odbývala v noci,“ popisuje povyražení mládeže minulých staletí.

Máj, lásky čas

Nejen magický červen, ale hlavně máj byl pro naše předky podle etnologa bezesporu měsícem lásky, plodnosti a erotiky. „Přímo v názvu máj, tedy maius, je zakódována podstata dění,“ přibližuje. „Slovo máj označovalo v latině vzrůst, slovo magnus je ze stejné rodiny názvů.“

Čtěte také

Velikonoční vejce bývala syrová a značila život. Až později se vyfoukla – jako smrt, říká etnolog

Dokonce i Jupiter – Maius prý představoval Jupitera v podobě boha vzrůstu a jarní plodivé síly. „A všechny zvyky, kteří naši předci v této roční době prováděli, směřovaly k podpoře vzrůstu a nejen úrody a dobytka.“

Typickým symbolem tohoto období je májka. „Zelený stromeček, přírodní nebo různě zdobený, je velice starý artefakt, je to přímo kultovní předmět, se kterým naši předci operovali,“ tvrdí Šimša.

„V západní Evropě se májový stromek připevňuje na vysokou žerď a vyzvedává se do výšky, aby se zdůraznil růst. Nakládání s májkou mají tentokrát na starosti chlapci. Ze starých zápisů víme, že tradičně vršek májky byla nejčastěji bříza, ta je u Indoevropanů chápána jako strom života, od toho také slova březost či březí.“

Májka dávala na vědomí všem, že probíhá měsíc květen, zvláštní doba se zvláštními privilegii, při které se i mládež zvláštně chová.
Martini Šimša

Májka původně stála až do Letnic, které zakončovaly takzvané zelené svátky. „A protože jsou Letnice pohyblivý svátek, mohly přijít na konci května, ale i v červnu. Prostě 40 dní bez nedělí, bez svátků od Velikonoc.“

„Májka dávala na vědomí všem, že probíhá měsíc květen, zvláštní doba se zvláštními privilegii, při které se i mládež zvláštně chová. Slavení máje připadalo nejvíce svobodné, ale dospělé mládeži, která mohla být sexuálně aktivní. A bezesporu i byla,“ připomíná etnolog.

Čtěte také

Zapomněli jsme, že půda je grunt, i když jsme ještě nedávno žili ve stínu hladu, říká Václav Cílek

To platilo do konce 19. století, než nastoupila katolická moderna a venkov prošel novou evangelizací. „Mládež ne že by měla volné mravy, ale spousta lidí prostě nikdy nemohla vstoupit do manželství, zůstali svobodní dlouhodobě,“ konstatuje ředitel Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici Martin Šimša a dodává: 

„Třeba pro chasníky, kteří neměli na to, aby si koupili domek a mohli živit rodinu, přesto nebylo možné žít bezpohlavně. Tímto způsobem svoji sexualitu aplikovali.“

Co odstartovala takzvaná Valpuržina noc? Jak byl vybírán nejlepší muž a jaká mu to přinášelo privilegia? Ptá se Markéta Ševčíková, Leonardo Plus si můžete poslechnout v audiozáznamu.