Máte stodolu? Tak ji nebourejte, zmizel by tím genius loci našeho venkova, prosí kunsthistorička
„Tvář českých vesnic v posledních letech radikálně proměnilo zateplování domů. Když nejsou v památkové zóně, nikdo nehlídá, jak vypadají,“ říká v Hovorech historička a specialistka na venkovskou lidovou architekturu Ludmila Hůrková.
Český venkov podle kunsthistoričky fungoval ještě jako venkov pár let po roce 1948. „Do doby, než vznikla jednotná zemědělská družstva. Struktura venkovského života pak byla rozbita a nevzpamatovala se dodnes,“ připomíná kunsthistorička, která pracuje v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR.
Ještě za socialismu přitom lidé na venkově měli alespoň nějaké malé políčko, hospodářství, slepice či prase. „Ale dnes už je to opravdu výjimka. Zároveň tam pořád hospodaří nějaké družstvo nebo jeden majitel, který obhospodařuje většinu polností kolem obcí. Takže venkovský život, tak jsme ho dřív znali, přestává existovat,“ tvrdí Hůrková.
Nebourejte stodoly
„Protože jsem kunsthistorik, tak je pro mne důležité snažit se zkusit zachovat alespoň některé stavby, které tvoří genius loci lokality. Jsou to hospodářské stavby, které už ale teď lidé tak nevyužívají. Často to jsou veliké stavby jako stodoly, na které majitel nemá čas a ani peníze na jejich údržbu, ale když se zboří i ten obyčejný chlívek nebo sýpka, tak něco nenávratně zmizí. To je velká škoda, měli bychom to zkusit zachovat, protože to dokazuje, jak dřív člověk potřeboval krajinu kolem sebe,“ říká kunsthistorička.
Čtěte také
Je si přitom vědoma, že toho nechce po běžném, většinou nemajetném majiteli venkovského stavení, zrovna málo. A má i další nápad.
„S manželem jsme v posledních letech, v rámci zpracovávání našeho grantu, přemýšleli nad tím, že bychom se spojili s pedagogickými fakultami. Tam bychom se snažili prosadit výuku regionálních dějin ve školách přímo v obcích,“ navrhuje Hůrková.
Přestože si je vědoma, že ne vždy jsou historické údaje z místa vůbec dostupné, v řadě obcí už vznikají knihy o jejich historii od nadšenců anebo od historiků.
„Je totiž důležité, aby člověk získal od malička vztah místu, kde žije. Aby věděl, že jeho dům pochází z určitého roku, že má třeba historickou památkovou hodnotu, že když znění jeho tvář, jeho fasádu, tak se nenávratně naruší genius loci celého místa,“ dodává.
Celý rozhovor Naděždy Hávové si ale poslechněte v audiozáznamu.
Související
-
Etnolog: Ještě před sto lety nebylo nic horšího než zůstat na dědině neprovdaná, bez síly a zastání
„Například se v lednu nebo únoru konalo mnoho svateb. Ale musely se stihnout ještě před začátkem velkého postu,“ přibližuje etnolog Martin Šimša.
-
Kvůli epidemii se znovu objevují hranice venku i v nás, říká polská nobelistka Tokarczuková
Nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková žije ve Wroclavi, ale doma je i v polsko-českém pohraničí. Před pár dny vyšla v češtině její kniha Bizarní povídky.
-
Obezita jako problém venkova? Lidé tam podle vědců tloustnou víc než ve městech
Lidé na venkově přibývají na váze více než lidé než ve městech, alespoň pokud vezmeme celosvětový průměr. Odborníci tak budou muset přehodnotit dosavadní boj proti obezitě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
