Etnolog: Ještě před sto lety nebylo nic horšího než zůstat na venkově neprovdaná, bez síly a zastání
Jak žili naši předkové na venkově v období konce roku a Vánoc? „Například se v lednu nebo únoru konalo mnoho svateb. Ale musely se stihnout ještě před začátkem velkého postu. Ten je pohyblivý, tak záleželo na tom, jestli masopust byl dlouhý, nebo krátký, a od toho se odvíjelo všechno ostatní,“ přibližuje v Leonardu Plus Martin Šimša, ředitel Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici.
Podle některých starých kalendářů začínal Nový rok už Božím hodem vánočním, tedy 25. prosincem. „Ze zemědělských polních prací se nedalo nic moc dělat, proto se více se lidé soustředili na to, co nestihli,“ vysvětluje etnolog.
Čtěte také
Zásadní událostí na konci roku byla pravidelná výměna služebné čeledě na druhý svátek vánoční, tedy na Štěpána. „Říká se, že na Štěpána není pána, a to z toho důvodu, že všichni pacholci odcházeli domů ke svým rodinám a až do Nového roku se o celé hospodářství musel starat sám hospodář.“
„Když se čeledín rozešel s pánem v dobrém, tak dostal nejen to, co si vymínil, tedy třeba pět zlatých, oblečení, plátno na nové košile a třeba i velkou vánočku, ale i něco navíc. Jinak dostal jen to, co je nasmlouvané, a na Nový rok přicházel na práci někdo úplně jiný.“
Chasa byla pohyblivá a vždy bylo možné nějakým způsobem smlouvu mezi čeledí a pánem ukončit. „Třeba v pohádce Honza málem králem bylo ujednání, že kdo dá první výpověď, dostane pohlavek. A nebylo to vůbec vymyšlené. Předčasná ukončení smluv bývala vždy nějak sankcionována.“
Typický termín ukončení smlouvy byl na Štěpána, ale ještě ve středověku se tak dělo na svatého Martina, který byl závěrem všech zemědělských prací. „Pak už chasa mužská i ženská odcházela domů, aby zimu přečkala na svých rodných usedlostech a nezatěžovala dům hospodáře.“
Aby koleda nebyla žebrota
Na konec roku také připadaly koledy. „Ještě bylo na usedlostech dost potravin, takže když potom obecní služebníci jako například učitel, obecní pasák dobytka, varhaník či kostelník obcházeli stavení, tak dostali štědrou výslužku, kterou si Vánoce vylepšili.“
Čtěte také
Na koledu chodily také děti ze slabších sociálních vrstev, ačkoliv koledou šli také dospělí, i když to mělo žertovný charakter a šlo spíše o gratulace. „Vždy se pečlivě rozlišovalo, takže děti ze selských rodin chodily koledovat jen po svých příbuzných.“
Koleda chudších dětí zase byla směřována tam, kde se dalo předpokládat, že něco dostanou, tedy do bohatších selských rodin nebo k majiteli většího dvora. „Velice pečlivě se ale volilo, aby koleda nepůsobila jako žebrota,“ upozorňuje Šimša.
„Takové to veselé koledování a prozpěvování, které si představujeme dnes, je trochu lichá představa. Koledování bylo oddělené, aby svobodné mládeže nebylo na vesnici příliš mnoho bez práce. Takže od Štěpána do Nového roku chodili chlapci a od Nového roku do Tří králů chodila děvčata.“
Nezůstat neprovdaná
Dívky kromě toho, co měly nasmlouváno, dostaly na koledě také velký koláč. „Ten měl podobu vánočky nebo velkého kruhového pletence zdobeného pruty s ratolestmi či perníky. S tímto koláčem odcházely domů, kde s ním chodily po kamarádkách a zpívaly veselé písně.“
Čtěte také
„Ve vybraném domě koláč nakrojily a společně ho snědly, což byla příležitost i pro chlapce, kteří zbyli ve vesnici, aby je navštívili a z koláče také něco dostali.“
Šlo zde i o „milostnou magii“, dodává etnolog. „Říkalo se, že každý chlapec, který dostal kus tohoto koláče, jedl velmi opatrně, aby se nestalo, že s koláčem snědl třeba dívčin vlas, protože se věřilo, že kdo něco takového sní, určitě si tuto dívku vezme za ženu.“
„I to děvčata vedlo k tomu, aby pojistila svoje provdání, protože nebylo pro dívku horšího osudu než zůstat na venkově svobodná a stará děvečka, která nemá ani sílu, ani zastání,“ připomíná těžký život svobodných a bezdětných ještě před víc než stoletím Martin Šimša.
Jací lidé tvořili venkovskou společnost? Jak na tom byli chasníci, nezadaní, staří a chudí mimo města? Co se dělo v masopustním období na venkově? Poslechněte si celé Leonardo Plus.
Související
-
Sex v době temna? Každodenní život byl pestrý a tresty za sexuální delikty mírné, říká historik
Všední život s jeho každodenností může být velmi zajímavé a přitažlivé téma. Dějiny totiž nevytvářejí pouze panovníci a osobnosti. Ani období temna tak nebylo jen temné.
-
Pavel Boček: Středověk je pro mě zdrojem poznání a hledání...
Karel IV. mistrně rozehrával diplomatické hry. Z řady situací, které vypadaly jako neřešitelné, dokázal najít východisko. Zvládal neuvěřitelné penzum činností – tak...
-
Vrátí nás Istanbulská úmluva do středověku? Nebo konečně přestaneme tolerovat domácí násilí?
Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí je jablkem sváru mezi Českou biskupskou konferencí a Českou ženskou lobby. Kdo má pravdu?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.