Etnolog: Ještě před sto lety nebylo nic horšího než zůstat na venkově neprovdaná, bez síly a zastání

Podle některých starých kalendářů začínal Nový rok už Božím hodem vánočním, tedy 25. prosincem. „Ze zemědělských polních prací se nedalo nic moc dělat, proto se více se lidé soustředili na to, co nestihli,“ vysvětluje etnolog.

Čtěte také

Jaký byl život rolníků za protektorátu? Venkova se týkaly represe i násilné přesidlování

Zásadní událostí na konci roku byla pravidelná výměna služebné čeledě na druhý svátek vánoční, tedy na Štěpána. „Říká se, že na Štěpána není pána, a to z toho důvodu, že všichni pacholci odcházeli domů ke svým rodinám a až do Nového roku se o celé hospodářství musel starat sám hospodář.“

„Když se čeledín rozešel s pánem v dobrém, tak dostal nejen to, co si vymínil, tedy třeba pět zlatých, oblečení, plátno na nové košile a třeba i velkou vánočku, ale i něco navíc. Jinak dostal jen to, co je nasmlouvané, a na Nový rok přicházel na práci někdo úplně jiný.“

Chasa byla pohyblivá a vždy bylo možné nějakým způsobem smlouvu mezi čeledí a pánem ukončit. „Třeba v pohádce Honza málem králem bylo ujednání, že kdo dá první výpověď, dostane pohlavek. A nebylo to vůbec vymyšlené. Předčasná ukončení smluv bývala vždy nějak sankcionována.“

Typický termín ukončení smlouvy byl na Štěpána, ale ještě ve středověku se tak dělo na svatého Martina, který byl závěrem všech zemědělských prací. „Pak už chasa mužská i ženská odcházela domů, aby zimu přečkala na svých rodných usedlostech a nezatěžovala dům hospodáře.“

Aby koleda nebyla žebrota

Na konec roku také připadaly koledy. „Ještě bylo na usedlostech dost potravin, takže když potom obecní služebníci jako například učitel, obecní pasák dobytka, varhaník či kostelník obcházeli stavení, tak dostali štědrou výslužku, kterou si Vánoce vylepšili.“

Čtěte také

Vánoce mají pohanský původ. „Dnes je to součást tradice, jsme rádi, že se něco děje,“ říká kněz

Na koledu chodily také děti ze slabších sociálních vrstev, ačkoliv koledou šli také dospělí, i když to mělo žertovný charakter a šlo spíše o gratulace. „Vždy se pečlivě rozlišovalo, takže děti ze selských rodin chodily koledovat jen po svých příbuzných.“

Koleda chudších dětí zase byla směřována tam, kde se dalo předpokládat, že něco dostanou, tedy do bohatších selských rodin nebo k majiteli většího dvora. „Velice pečlivě se ale volilo, aby koleda nepůsobila jako žebrota,“ upozorňuje Šimša. 

„Takové to veselé koledování a prozpěvování, které si představujeme dnes, je trochu lichá představa. Koledování bylo oddělené, aby svobodné mládeže nebylo na vesnici příliš mnoho bez práce. Takže od Štěpána do Nového roku chodili chlapci a od Nového roku do Tří králů chodila děvčata.“

Nezůstat neprovdaná

Dívky kromě toho, co měly nasmlouváno, dostaly na koledě také velký koláč. „Ten měl podobu vánočky nebo velkého kruhového pletence zdobeného pruty s ratolestmi či perníky. S tímto koláčem odcházely domů, kde s ním chodily po kamarádkách a zpívaly veselé písně.“

Čtěte také

Josef Chuchma: Rovnost žen je u nás jen papírová, muži je mezi sebe nechtějí v určitých kruzích pouštět

„Ve vybraném domě koláč nakrojily a společně ho snědly, což byla příležitost i pro chlapce, kteří zbyli ve vesnici, aby je navštívili a z koláče také něco dostali.“

Šlo zde i o „milostnou magii“, dodává etnolog. „Říkalo se, že každý chlapec, který dostal kus tohoto koláče, jedl velmi opatrně, aby se nestalo, že s koláčem snědl třeba dívčin vlas, protože se věřilo, že kdo něco takového sní, určitě si tuto dívku vezme za ženu.“

„I to děvčata vedlo k tomu, aby pojistila svoje provdání, protože nebylo pro dívku horšího osudu než zůstat na venkově svobodná a stará děvečka, která nemá ani sílu, ani zastání,“ připomíná těžký život svobodných a bezdětných ještě před víc než stoletím Martin Šimša.

Jací lidé tvořili venkovskou společnost? Jak na tom byli chasníci, nezadaní, staří a chudí mimo města? Co se dělo v masopustním období na venkově? Poslechněte si celé Leonardo Plus.