Vrátí nás Istanbulská úmluva do středověku? Nebo konečně přestaneme tolerovat domácí násilí?

22. květen 2018
násilí - sexuální násilí - znásilnění - domácí násilí

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulská úmluva, je jablkem sváru mezi Českou biskupskou konferencí a Českou ženskou lobby. Kdo má pravdu? Nebo ji mají obě strany?

Dokument, který vznikl už v roce 2012, by český parlament měl přijmout do poloviny letošního roku. Vláda v demisi se před pár dny rozhodla úmluvu ratifikovat, což vzbudilo emoce hlavně u České biskupské konference. Biskupové přišli s varováním na možné zasévání nepřátelství mezi muži a ženami. Prospěje, nebo uškodí Istanbulská úmluva naší společnosti?

Musíme ji ratifikovat celou, nemůžeme v ní dělat změny. Proto si myslím, že nám spíš uškodí.
Nina Nováková, bývalá poslankyně TOP 09, která zastupuje Českou biskupskou konferenci

Úmluva zavádí nulovou toleranci vůči násilí na ženách a domácímu násilí. Proto má ve svém principu pozitivní účinnost.
Hana Stelzerová, ředitelka České ženské lobby

Nině Novákové vadí už preambule dokumentu, kde se hovoří o historicky daném mocenském sporu mezi muži a ženami. „To je pro mne naprosto nepřijatelné. Jako člověk, který zažil komunismus, tam opravdu cítím vysvětlení na základě třídního boje,“ říká bývalá poslankyně.

Domácí násilí je genderový problém. Vinu nese vždy násilník, říká psycholožka

Barbora Jakobsen

I ve svém okolí zřejmě máte ženu, která je obětí domácího týrání. Alespoň to naznačují čísla, podle kterých dvaadvacet procent Češek zažívá v partnerském vztahu fyzické násilí a dokonce třiačtyřicet procent žen trpí tím psychickým. „Domácí násilí je genderový problém, pětaosmdesát procent násilníků jsou muži,” neskrývá Barbora Jakobsen, česká psycholožka, která dlouhodobě žije v Norsku.

Žijeme přece v 21. století a jako bychom se teď vraceli do středověku. „Násilí je nepřijatelné, a to vůči jakékoli lidské bytosti. Mně úplně stačí stávající úmluva o lidských právech a svobodách, už v 80. letech jsme navíc přistoupili i na dohodu, která se týká diskriminace žen. Kdybychom naplno využívali a implementovali všechny mezinárodní dohody a smlouvy, které jsme kdy podepsali, tak nějakou novou vůbec nepotřebujeme,“ dodává Nováková.

Nejvíc ji pak vadí Článek 48, který zmiňuje zákaz alternativních způsobů řešení sporů a vynášení rozsudků v tomto duchu. „Právníci, se kterými jsem to konzultovala, tvrdí, že když bude (nejčastěji) muž obviněn z násilí na ženě nespravedlivě, tak je v procesu hledání spravedlnosti omezen na svých právech,“ myslí si Nováková.

Já to vnímám tak, že se vracíme do středověku. Pracuje se tady s presumpcí viny. Ne neviny.
Nina Nováková

Co říká článek 48 - Zákaz povinných postupů alternativního řešení sporu a vynášení rozsudků v tomto duchu
1. Strany učiní v souvislosti s přečiny posuzovanými v souladu s touto úmluvou nezbytná legislativní i jiná opatření k zákazu povinných postupů alternativního řešení sporu, včetně mediace a smírčího řízení.
2. Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby, pokud bude vyměřena pokuta, byla náležitě zohledněna schopnost pachatele dostát svým finančním závazkům vůči oběti.

Ředitelka České ženské lobby ale tvrdí, že o nějakém omezení práva obhajoby nemůže být ani řeč.„My se ale aplikací Istanbulské úmluvy nevrátíme do středověku. Naopak. Jdeme směrem lepší a adresnější pomoci jak pro ženy, tak pro muže, kteří se stanou obětí násilí. Cílem je respekt k manželským i partnerským vztahům.“ Když obě strany žijí v násilném vztahu, kdy se jedna strana bojí té druhé, tak už podle Stelzerové není možné, aby prošly mediací.

Domácí násilí? Stoupá pronásledování bývalých partnerů, týraní jsou i muži

02225778.jpeg

Domácím násilím se především označuje násilné jednání, týraní, ponižování odehrávající se mezi osobami blízkými. Není pravda, že mezi obětmi jsou pouze ženy. Peklem prochází senioři i muži. Hostem rozhlasové Radioporadny byla Ivana Bandžuchová z Intervenčního centra v Pardubicích.

„Prostě jim to už nepomůže. Ten postup, o kterém mluví i článek 48, je takový, že se jim poskytne bezpečí a pak se komunikuje zvlášť s mužem i se ženou. Zjistí se, v jakém stavu jsou a jestli ještě nemůže dojít k párové terapii. Když už násilí pokročilo natolik, že se vzájemně jeden druhého obávají, musí se s nimi pracovat individuálně. Ale článek 48 Istanbulské úmluvy naopak přináší pomoc násilníkovi, ať už je to muž či žena.“

Podle ředitelky České ženské lobby Stelzerové je úmluva průlomová v tom, že přináší pomoc i násilníkům, na které se tak nebude pohlížet jako na už tak „narozené“, ale jako na svým způsobem oběti společnosti.

O specificky genderově podmíněném násilí se tak málo ví, že je k obětem, kterých je statisticky daleko víc žen, přistupováno s nedůvěrou. Že si znásilnění vymyslely, nebo že si za mohly samy. To by měla Istanbulská úmluva snad pomalu změnit.
Hana Stelzerová

Spustit audio

Související