Velikonoční vejce bývala syrová a značila život. Až později se vyfoukla – jako smrt, říká etnolog

5. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Velikonoční tradice

Vejce, tradiční symbol Velikonoc, je univerzálním kulturním a náboženským symbolem, jak svědčí jeho rozšíření i v souvislosti s předkřesťanskými rituály po celé Evropě. „Vejce muselo být plné a živé, to byla ta funkce, ten zárodek, ze kterého se vylíhlo kuře. A předjaří je skutečně obdobím, kdy slepice začínají snášet. Hospodyně si často tato vejce schovávaly, nakládaly je do vápenné vody, aby jim vydržela v syrovém stavu,“ říká etnolog a etnograf Martin Šimša.

Proto se vejce v syrovém stavu i malovala a darovala právě na Velikonoce. „To z lásky milému od milé si mládenec donesl domů, uložil, vnitřek vyschl a vajíčko se zachovalo. Ale v případě, že to byla koleda, tak koledníci na to museli pamatovat, měli koš se slámou a tou vejce ve vrstvách prokládali, aby se nerozbila,“ vypráví Šimša, ředitel Národního ústavu lidové kultury.

Čtěte také

„Zajímavé je, že tento zvyk skončil s 1. světovou válkou, kdy všeobecný nedostatek přispěl k tomu, že vejce, která se vyráběla pro městský trh, začala být zdobena poté, co byla vyfouknuta. A vyfouknuté vejce přitom vždy bylo symbolem smrti, prázdná skořápka bez života.“

Dnešní doba všechno posouvá ještě dále, všímá si vědec. „Převažuje výtvarný rozměr a začalo se do vajec vrtat, zdobit gravírováním, takže už i tento prázdný obsah v podobě skořápky je proděravěn ještě víc, je ještě prázdnější než prázdná skořápka.“

Vajíčko je však nejen symbolem života, ale také obchodním artiklem. „Počítalo se na kopy vajec, také jdou vejce dobře přenášet, relativně dlouho vydrží, než se zkazí, takže se vejce dostává do všech kontextů, jejichž završením je dnešní ‚kindrvejce‘.“

„To je obchodní artikl, který spojuje tradiční tvar, čokoládu, kterou mají děti i dospělí rádi, ještě to překvapení vevnitř, což souvisí s tím západním pojímáním, kde hraje roli čokoládové vejce naplněné drobnostmi a také hledání vejce v trávě,“ míní Šimša.

Síla tradice je ve změně

Vejce jako dar je velice stará záležitost, dodává etnolog. „Vždy souvisí s určitou formou obchůzky, například koledy a výměny. Tedy já ti něco dávám v podobě říkanky, úkonu a ty mě něco vracíš. Je to reciproční.“

Čtěte také

Tyto pochůzky v západní Evropě zanikaly mnohem dřív než u nás. „Zřejmě potřeba zajistit dětem velikonoční pochoutku byla pořád tak silná, že se prostě začala jiným způsobem uskutečňovat, takže aby dítě vejce mohlo mít, samo si ho najde,“ odhaduje etnolog.

A to i za cenu, že je „snese zajíc“. „To je vlastně krásný protimluv. Takže často se věci velice staré dostávají do nových kontextů. A v tom je síla tradice, že si dokáže najít svůj prostor i přes relativní nepřízeň sociálního systému,“ vysvětluje vývoj chápání a užívání vejce coby náboženského symbolu etnolog Martin Šimša.

Jak trávili naši předci období půstu a Velikonoce? Jaké všechny zvyky se pojí s touto roční dobou a jaké mají kořeny i náboženský či kulturní význam? Poslechněte si celé Leonardo Plus věnované Velikonocům.

autoři: Markéta Ševčíková , oci
Spustit audio

Související