Srpen 1969: Rodinné kombajny na chmelu i střelba do demonstrantů

V pátek 1. srpna 1969 naměřili v pražském Klementinu 29,4 °C. Obloha bez mráčku, ani kapka deště. Ideální pro zemědělce. Ostře sledované žně, každoroční „boj o zrno“, byly v plném proudu. Československý rozhlas oznámil, že v celém Československu bylo do skladů dodáno přes 85 procent obilí.

Čtěte také

Jaro 1969 aneb Docela obyčejné dny. Jak tehdy vypadal každodenní život?

Tu a tam se ovšem něco zadrhlo. Zemědělci hlásili: není dostatek náhradních dílů, není palivo a není ani kde obilí uskladnit. Přes všechny nedostatky se však podařilo i v létě 1969 sklidit. A delegace JZD z Pohořelic tak mohla na Ústřední výbor KSČ přinést dožínkový věnec!

Podobný boj se odehrával na chmelnicích. Sám soudruh ministr práce se předem přesvědčil, že o mladé česáče ze škol bude dobře postaráno. Bylo připraveno ubytování i strava pětkrát denně, brigádníci za ni přitom zaplatili jen čtyři koruny za den. Pokud by na sklizeň nestačily jejich vlastní ruce, jistě vypomůžou i rodiče. Na „rodinné kombajny“ byli na žateckých, lounských i rakovnických chmelnicích zvyklí.  

Barevné televize, dokonce 30 kusů

Idylické obrázky žní a chmelových brigád však nemohly zastřít, že celá společnost bojuje s chronickým nedostatkem ve všech směrech. V Praze v srpnu 1969 například chyběl benzín. Před pumpami stály nekonečné kolony aut. Propaganda ale tvrdila, že žádný nedostatek benzínu není, jde jen o fámy.

Čtěte také

Krize a pop aneb Důležité písničky let 1968 a 1969

Rozhlasové zpravodajství přitom ve stejné době přiznalo, že národnímu hospodářství zoufale chybí uhlí a elektřina.

Vláda rozhodla o 14procentním snížení jejího odběru. Pro odvětví, která nejsou životně důležitá, se bude proud zkrátka vypínat. Nedostatek základních energetických zdrojů se promítl i do regulace cen. V létě 1969 oznámil Český cenový úřad, že upouští od „volných cen“, které dávaly výrobcům a obchodníkům jakousi volnost v cenové politice.

Úředníci tak pohřbili i poslední zbytky Šikovy ekonomické reformy z roku 1968, která se ve skutečnosti nestačila ani rozběhnout. Volné ceny zůstaly jen asi u 5 až 10 procent zboží, mimo jiné u máku, luštěnin, mrkve, petržele a celeru. Zákazníci si určitě oddechli… Ke všemu se mohli těšit na barevné televize. Tesla Orava slíbila, že jich v roce 1969 vyrobí rovnou třicítku!

Mírný tankový pluk proti demonstrantům

Na pozadí prázdninové idyly se blížilo první výročí srpnové okupace Československa. Komunisté si byli vědomi, že ve společnosti roste neklid. Nejspíš však nečekali, že dojde k tak velkému výbuchu nespokojenosti. Tisícové demonstrace se konaly v Praze, Brně a Liberci, demonstrovalo se i v dalších městech.

Čtěte také

Hořící pochodeň aneb Sebeupálení Jana Palacha

Režim tvrdě zakročil. V ulicích byly stovky policistů, vojáci a tentokrát i lidoví milicionáři, kteří neváhali použít zbraně. Pět lidí bylo zastřeleno, desítky dalších zraněny. O těch oficiální zpravodajství mlčelo. Rozhlas zato přinášel svědectví zraněných policistů a vojáků. Zástupce ministerstva vnitra posluchačům vysvětlil, že pro potlačení demonstrací bylo nutné použít „miernejšie prostriedky“.

Tyto mírnější prostředky (obrněná technika, tankový pluk o síle 88 tanků a vodní děla) stály životy 14letého žáka základní školy Bohumila Siřínka, 18letého zednického učně Františka Kohouta, 19letého elektrikáře Vladimíra Krubu, 18letou švadlenu Danuši Muzikářovou a 28letého trenéra hokejového dorostu Stanislava Valihracha.

O nich v rozhlase nebo novinách nepadlo ani slovo. Den po jejich smrti Federální shromáždění pod vedením Alexandera Dubčeka přijalo proslulý pendrekový, nebo též obuškový zákon. Pro úplnost: na Milešovce toho dne naměřili nejvyšší teplotu 15,2 °C. Proti začátku tohoto horkého měsíce to bylo značné ochlazení.