17. listopad 1989 – hodina mezi psem a vlkem
Konec roku 1989 – v Polsku nastupuje vláda solidaritního premiéra Mazowieckého, v Maďarsku se transformuje tamní komunistická strana a stříhají se dráty na západ, v NDR padla berlínská zeď a dokonce i v Bulharsku lidé masově demonstrují a dosahují odstoupení dlouholetého komunistického vůdce Živkova.
V Evropě tak zbývají tři poslední neostalinistické skanzeny: Československo, Rumunsko a Albánie. Je zjevné, že na řadě je Československo. I zde dochází k řadě demonstrací, ale jejich rozsah (včetně těch největších) zatím na přímou konfrontaci s vyhasínajícím režimem nestačí.
17. listopadu se však má konat demostrace k 50. výročí událostí z roku 1939, akce je nakonec oficiální a mezi organizátory jsou jak režimní, tak i nezávislé studentské organizace. A tento průnik, spolu s celkovou situací v komunistickém bloku (tedy alespoň v Evropě) byl zřejmě rozhodující.
Svědectví přímých účastníků
S výjimkou prologu pocházejí všechny v pořadu použité nahrávky ze dnů 17. - 20. listopadu 1989. Úvod pak patří ukázce ze zpráv Československého rozhlasu z 15. listopadu 1989. Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš tento den navštívil pražské sídlo Mezinárodního svazu studentstva a byl zde vyznamenán. Kromě toho také hovořil o československé mládeži. Obojí uslyšíte z dochované archivní nahrávky.
V našem pořadu jsme k vykreslení událostí ze 17. listopadu 1989 použili tři zdroje: dochované záznamy vysílání Československého rozhlasu, vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa a sběrné telefonáty Free Press Agency – agentury manželů Čeřovských v SRN, která zajišťovala telefonáty československých občanů o dění v republice. Tyto nahrávky pak předávala Svobodné Evropě.
Zazní zde tedy zprávy domácí i zahraniční, režimní i nezávislé. Z řady dochovaných telefonátů jsme pak dali přednost svědectví přímých účastníků, kteří brutální zásah bezpečnosti sami zažili.
