Dny po 17. listopadu 1989 byly především plné obav, strachu a nejistoty
Vzpomínkové shromáždění studentů k uctění památky zavražděného studenta Jana Opletala v roce 1939 přerostlo 17. listopadu 1989 v mohutnou pražskou demonstraci požadující politické reformy. Jaký byl první týden po demonstraci ve vysílání Svobodné Evropy?
Při zásahu komunisty ovládaných bezpečnostních složek na Národní třídě bylo zraněno 560 lidí. Vyvolalo to vlnu nevole, lidé vyšli do ulic a pro tehdejší Československo začaly dramatické dny.
Co přinesou další dny?
Padaly otázky, co přinesou další dny. Panovaly obavy, strach a nejistota. Lidé přemýšleli, jakým způsobem – a zda vůbec – je možný pokojný přechod od diktatury k demokracii.
Strach a obavy se režim rozhodně nechystal rozptýlit. Mlžil, vypouštěl zkreslené polopravdy a „oficiální lži“: o stanném právu nebo o tom, že se na Prahu valí tanky. Komunisté se navíc snažili zdiskreditovat studentské hnutí.
Velkou neznámou byla odpověď na otázku, jak se k událostem postaví dělníci. Právě jimi a jejich dominantním postavení ve společnosti se komunistický režim oháněl. Studenti si ale byli vědomi, že dělníky a rolníky musí oslovit a získat na svou stranu. To se také podařilo, manifestující občané podávali přátelskou ruku i členům bezpečnostních složek a Československé lidové armády.
Přestože z celého světa přicházela slova solidarity, odsouzení brutality a podpory změnám, nebylo jasné, jaký postoj zaujme Sovětský svaz. Vždyť v zemi přebývala již 20 let sovětská vojska. Postoj mocného souseda ale nakonec vyzněl ve prospěch občanského hnutí.
Občanské fórum jako mluvčí občanů
Studenti, herci, členové nezávislých iniciativ – ti všichni měli požadavky. Vedle lidí kolem Václava Havla se do hry začal vracet Alexandr Dubček.
Uvažovalo se o něm jako o prezidentovi. Zastřešujícím společenstvím se už v prvních dnech stalo Občanské fórum a na Slovensku Verejnosť proti násiliu. Hlavními požadavky byl konec násilí, demise stávajícího vedení KSČ, zrušení její ústavou zaručené vedoucí úlohy, propuštění vězňů svědomí a později i svobodné volby.
Mezník: 24. listopad 89
Historickým mezníkem se stal pátek 24. listopadu 1989, kdy i s celým předsednictvem odstoupil generální tajemník Ústředního výboru KSČ, vrcholně nepopulární Miloš Jakeš.
Občanské fórum se stalo mluvčím občanů při vyjednávání s vládnoucí mocí a následně 26. listopadu 1989 zveřejnilo svůj první program. Vznikem Občanského fóra a jeho vstupem do politiky skončilo prvních devět dnů obav a nejistoty.
Všem bylo jasné, že se nemusí obávat dalšího násilí ani ze strany domácích bezpečnostních a vojenských složek, tak už vůbec ne vojsk sovětských. Pominuly také obavy ze zatýkání s perzekucí za občanské postoje v uplynulých dnech. Manifestační generální stávka v pondělí 27. listopadu se pak stala prvním společným činem probouzející se občanské společnosti a ta ve zkoušce obstála.
Jaký byl první týden po 17. listopadu 1989 ve vysílání Svobodné Evropy, co bylo pro její pořady typické a co naopak mimořádné? Jak nás viděli naši blízcí za hranicemi? Unikátní ukázky z vysílání této mnichovské stanice nabízí Archiv Plus.
Související
-
Jedeme stále z kopce, hodnotí demokratický vývoj publicista Jan Urban
Nachází se česká společnost na dalším bodu zlomu? A jak jsme zatím využili 29 let svobody? Hosty byli europoslanec Jiří Payne (Svobodní) a publicista Jan Urban.
-
StB po 17. listopadu 1989 nepřestala existovat, ale předvedla...
Estébáci byli obávanou součástí života v komunistickém Československu. Podobné složky ochrany a obrany státu jsou nezbytnými prvky pro bezpečnost, ale znamená to, ž...
-
Zorganizovaly 17. listopad 1989 tajné služby?
Jak to bylo s událostmi 17. listopadu 1989? Kdo byl hybatelem a organizátorem celého dění? Objevují se úvahy, které se navíc stále vracejí, že to nebylo „jenom tak“...
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.