Zorganizovaly 17. listopad 1989 tajné služby?

Listopad 1989 v Praze
Listopad 1989 v Praze

Jak to bylo s událostmi 17. listopadu 1989? Kdo byl hybatelem a organizátorem celého dění? Objevují se úvahy, které se navíc stále vracejí, že to nebylo „jenom tak“, ale že to bylo celé jedno velké spiknutí tajných služeb.

Každá systémová změna ve společnosti vyvolává otázky, kdo za ní stál, komu to prospělo, čeho kdo chtěl dosáhnout a jaké zájmy byly v pozadí. Mýtů, které se váží k daným událostem, je hned několik. Počínaje mrtvým studentem, přes způsob, jak se daná informace dále šířila, až po účast sovětských generálů v Praze a roli disidentů.


Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem ve studiu je historik PhDr. Oldřich Tůma, Ph.D., ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

„Situace v zemi je neudržitelná“

Mezi komunisty bylo několik skupin, které vzájemně soupeřily o moc a které si také – jak vyplývá z dokumentů – uvědomovaly, že situace je více než vážná. To potvrdil také Rudolf Hegenbart – vedoucí funkcionář ÚV KSČ, který řídil ozbrojené složky. Řekl, že Státní bezpečnost vypracovala již v únoru 1989 materiál, ve kterém bylo konstatováno, že „situace v zemi je neudržitelná a pokud nedojde k zásadním změnám, hrozí převzetí moci opozičními skupinami.“

Opoziční skupiny opravdu nabývaly na důležitosti. Nebyli to pouze chartisté, ale i řada dalších, které koncem 80. let vznikly a jejich organizátory byli především mladí lidé. Celý rok 1989 byl rokem řady demonstrací, takže nebylo tak překvapivé, že studenti začali připravovat vzpomínkové setkání právě na 17. listopad.

Václav Havel tento den vůbec nebyl v Praze a ve svém vysvětlení sdělil: „Odjel jsem na Hrádeček, abych nepřihrál takovým těm možným propagandistickým hlasům, že zase ti disidenti manipulují se studenty, že se za tím skrývá Havel, tudíž Svobodná Evropa, CIA…“

Dokumenty, vzpomínky, výslechové protokoly

Skládání skutečností, které můžeme ověřit, znamená zabývat se nejen archivními materiály, vzpomínkami pamětníků, ale také výslechovými protokoly vyšetřovacích komisí, které byly právě pro objasnění daných událostí zřízeny.

Manifestace před ředitelstvím NHKG 23. listopadu 1989

V jedné takové výpovědi sdělil bývalý politický vězeň a posléze pracovník FMV Miroslav Dolejší, autor Analýzy 17. listopadu 1989, že „převraty v zemích tehdejšího socialistického společenství byly v součinnosti řízeny rezidenturami KGB a CIA, a tento názor je z 80 % jeho vlastní analýza a z 20 % čerpal z tisku a časopisů.“

Tuto teorii spiknutí vyvrací historik Oldřich Tůma: „Pro tento mýtus je charakteristické, že ho podporují svými vzpomínkami ti, kdo zůstali stranou. A nechtějí si přiznat svou porážku.“

Dalším z mýtů kolem 17. listopadu 1989 byla informace o úmrtí studenta Martina Šmída po zásahu policie na Národní třídě. Velkou radost ze zjištění, že to není pravda, tehdy měla studentova matka a naše redakční kolegyně Jana Šmídová.