Vzestupy a pády Gustáva Husáka. Byl jako normalizátor menším zlem?
Téměř šedesát let trvala politická dráha Gustáva Husáka, která obsahovala jak vzestupy, tak i pády. Nejvýrazněji se pravděpodobně do naší historie zapsal svou pozicí prvního muže ve státě v období neblahé normalizace. Někdy se říkalo, že byl menším zlem. Není to ale jeden z mýtů?
V roce 1913 se Gustáv Husák narodil v malé vesnici Dúbravka kousek od Bratislavy, po gymnáziu vystudoval práva a v období první republiky působil v advokátní kanceláři Vlada Clementise. S levicovým hnutím se setkal v době studií, jistou roli hrálo zřejmě také poměrně chudé prostředí, ze kterého pocházel.
V období 2. světové války se zapojil do odboje, stal se jednou z výrazných tváří Slovenského národního povstání. Po válce získává post „pověřence“, byla to pozice ministerského typu. V té době se na Slovensku stala nepřítelem Demokratická strana. V roce 1946 vyhrála volby a tak bylo třeba proti ní tzv. zakročit, aby vedoucí pozici i na Slovensku – stejně jako v českých zemích – získali komunisté.
Pořad připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem je historik Marek Junek
Jak vysvětluje historik Marek Junek, Gustáv Husák tehdy sehrál zásadní roli: „Byl pověřencem vnitra a připravoval podklady pro likvidaci této strany. Byl úspěšný, velká část politiků z této strany končí ve vězení.“ Dodejme, že se jednalo o klasický politicky vykonstruovaný proces, který zahájil sled politických procesů v následujících desetiletích.
Z úspěšného politika odsouzeným
Únor 1948 byl další příležitostí pro Husákovu aktivitu a činorodost na Slovensku, kde organizoval a řídil tehdejší převzetí moci komunisty. „Byl úspěšnější než Klement Gottwald v Praze. Po únoru si myslel, že se může vrátit k původnímu programu ‚rovný s rovným‘, ale to v centralizovaném státě samozřejmě možné nebylo. Navíc proti němu stáli další vlivní komunisté a ti Husáka obviňovali, že je slovenský separatista,“ říká Junek.
Ve státě v té době již aktivně působili sovětští poradci a nastalo období hledání nepřítele. V roce 1950 vypracoval Karel Šváb Zprávu o výsledku šetření na straně nepřátelských zjevů na Slovensku. Netrvalo dlouho a Gustáv Husák byl v květnu 1950 zbaven většiny funkcí, v únoru následujícího roku byl zatčen a v dubnu roku 1954 odsouzen k doživotnímu vězení.
Propuštěn byl na základě amnestie v roce 1960, poté pracoval v dělnických profesích. Rehabilitován byl v roce 1963 a byla mu vrácena členská legitimace KSČ. „Od tohoto roku se vrací do společenského života, pracuje v Akademii věd, kandiduje do parlamentu. Jeho kariéra vrcholí na jaře roku 1968, stává se 1. místopředsedou československé vlády,“ konstatuje Marek Junek.
„Stojím plně za Dubčekovou koncepcí, byl jsem při její tvorbě. Já ho budu plně podporovat, buď s ním budu stát, nebo odejdu,“ uvedl v deníku Pravda 28. srpna 1968 Gustáv Husák. Bylo to několik dní po jeho návratu z Moskvy, kde představitelé Československa podepsali – dlužno dodat, že pod tlakem – potupný moskevský protokol.
Symbol normalizace
Ve stejných dnech probíhá sjezd slovenských komunistů, kde už Husák mluví o „nutnosti zbavit se oportunismu“. Existoval v jeho slovech a jednání nějaký rozpor? „Musíme si uvědomit, že Husák byl především komunistou, nikoliv reformátorem. A jako přesvědčený komunista podporoval to, co si myslel, že je správné. Takže podporoval na straně jedné ještě Dubčeka a zároveň už byl proti závěrům tzv. Vysočanského sjezdu,“ odpovídá historik.
Husák se stal jednoznačným symbolem nastupující normalizace. Po několika letech se stává k dosavadní funkci generálního tajemníka ÚV KSČ také prezidentem. Nastává období, o kterém Václav Havel v dopise adresovaném Gustávu Husákovi v roce 1975 napsal: „Systematicky je aktivizováno a rozvíjeno to nejhorší v nás – sobectví, pokrytectví, lhostejnost, zbabělost, strach, rezignace, touha osobně ze všeho vyklouznout bez ohledu na obecné následky.“
Historik Marek Junek charakterizuje období Husákovy éry takto: „Represe, cenzura, politické procesy. Ani jeho osobní zkušenost, či zkušenost celé rodiny, s nespravedlivým vězením ho neovlivnila. Zbavil se například Dubčeka, nechal odsoudit do vězení historika Hübla, který mu pomáhal v jeho rehabilitaci. Připomeňme také akci Státní bezpečnosti Asanace, kdy se stát chtěl zbavit svých politických odpůrců.“
Menší zlo?
Období, kdy stál v čele státu Gustáv Husák, bylo také obdobím postupného ekonomického propadu státu, v nejvyšších patrech komunistické strany probíhal téměř permanentní „vnitrostranický boj“.
„Osobně si myslím, že Husák se nemohl chovat jinak, než se choval. Protože jinak by byl odvolaný a politiku by vykonával někdo jiný. Nový vítr měl přinést nový generální tajemník Milouš Jakeš. Husák to nesl velmi těžce, že byl zbaven této funkce. Československo zůstává nejkonzervativnějším státem z celého komunistického bloku,“ říká Junek. Dodejme, že daná léta byla obdobím, kdy se v Sovětském svazu do vrcholné funkce dostal Michail Sergejevič Gorbačov a kdy nastává éra tzv. přestavby.
Byl tedy Gustáv Husák tím menším zlem, jak bývá někdy uváděno? „Na první pohled se jevil jako menší zlo, ale když si vezmeme jeho další politiku, to, jakým způsobem dovedl Československo pod nadvládu Sovětského svazu, i to, jakým způsobem potlačil výdobytky pražského jara, tak v žádném případě nemůžeme mluvit o menším zlu,“ hodnotí historik Marek Junek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
