Balkon, po kterém se prošly dějiny

Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že právě pozdně secesní palác disponující ve druhém patře dlouhým, ale poměrně úzkým a v důsledku toho stísněným balkonem, se stane útočištěm opozice pro komunikaci se vzbouřenými davy dole na náměstí.

Čtěte také

Karel Sedláček: Vzpomínka na balkon Melantrichu

V té době v budově sídlily noviny Československé strany socialistické Svobodné Slovo, stejně jako Lidové nakladatelství. To mělo kanceláře přímo u vchodu na zmíněný balkon.

Podle svědectví tehdejšího novináře Svobodného slova Karla Sedláčka se v pondělí demonstranti začali srocovat pod palácem z pouhé vděčnosti, že deník socialistů o pátečním masakru na Národní třídě napsal aspoň částečnou pravdu.

Když se podařilo získat klíč od balkonu, šance nesměla být zmařena. Vznikla skulina, která umožnila oslovit lidi a dát jim naději, že v tom nejsou sami. Nakonec se právě tedy odehrávaly po pět dní klíčové veřejné projevy revoluce, až do víkendu, kdy se na dva dny přesunuly na Letenskou pláň.

Každý řečník se stával hercem

Moderovat demonstraci čítající 150 či 200 tisíc a udržet lidi dole pod balkonem v klidu, ale zároveň v patřičném varu, to vyžadovalo obrovský dramaturgický, ale vlastně i „herecký“ talent.

Byla to rovnou premiéra bez generálky, natož bez období zkoušek. Nikdo z řečníků nestál nikdy před tak velkým publikem.

Čtěte také

Marta – symbol čestnosti a pravdomluvnosti

Úlohy hlavního moderátora se ujal tajný katolický kněz Václav Malý a ukázal se být téměř dokonalým řečníkem.

Mluvil totiž přesně na pomezí naléhavosti, laskavosti, humoru i energie, která musela z lidí na balkoně přímo tryskat, pokud měla shromáždění vést k nějaké aktivizaci, odhodlanosti skutečně se komunistům postavit a skoncovat s nimi. Odhodit konečně strach.

Na dramaturgii každodenních demonstrací se nepochybně podílel Václav Havel i jeho nejbližší ze vznikajícího Občanského fóra. Přesto to byl boj – jak lidi udržet v pozornosti, podat jim klíčové informace z dění, které nabíralo na obrátkách každou hodinu, zajistit reprezentativní sestavu řečníků (Havel, Dubček, ekonom a šéf prognostického ústavu Valtr Komárek, jako zástupce dělníků budoucí ministr sociálních věcí Petr Miller a mnoho dalších).

Čtěte také

Slova a činy Františka kardinála Tomáška

Svým způsobem se tu každý řečník stával hercem. U samotného Václava Havla překvapí míra razance – například 24. listopadu pronesl z balkonu Melantrichu svůj zřejmě nejbojovnější projev vůbec.

Jeho vzkaz byl jednoduchý – jestliže si moc stěžuje na to, že se dělá politika na ulici, my jsme připraveni začít ji dělat u jednacího stolu.

A jak se vlastně nahrávky z balkonu Melantrichu z historického týdne revoluce dostaly do archivu Českého rozhlasu? Díky laskavosti Jaroslava Zelingera, tehdejšího zvukaře a diskžokeje, který počínaje úterkem 21. listopadem ozvučoval demonstrace na Václavském náměstí a jehož nahrávky ležely 25 let v přítmí jeho osobního archivu.

Poslechněte si i další část, ve které historik Lukáš Peška vzpomíná na hodiny plné nejistoty v prvních dnech po 17. listopadu 1989.