Saturnin je úžasná kniha, ale jako tu nejlepší bych ji nevybral, říká Petr Vacek. Příběh svérázného sluhy režíruje v divadle

30. květen 2018

Největší audioportál na českém internetu

Je to úžasná kniha, ale jako tu nej bych ji já sám nezvolil. Za mě by dostala první místo jako humoristický román, vysvětluje herec | Foto: archiv ČT

Jak herec prožíval svůj režisérský debut a co zjistil o první republice z dobových novin? Řítí se svět do záhuby, stejně jako v čase, kdy psal Jirotka svůj román?

„Host do domu, bůh do domu,“ prohlásila teta Kateřina v Saturninovi, který jí odvětil: „Znám to přísloví taky jinak…“ Ve filmu Saturnin si herec Petr Vacek v roce 1994 zahrál Milouše, teď režíruje stejnojmennou adaptaci v pražském Divadle Na Jezerce, která má premiéru 30. května. A aby toho nebylo málo, sám si tam zahraje i několik drobných roliček.

Před pár lety se román Zdeňka Jirotky stal nejoblíbenější českou knihou. „Je to úžasná kniha, ale jako tu nej bych ji já sám nezvolil. Za mě by dostala první místo jako humoristický román,“ říká Vacek. Nejvíc v životě ho totiž ovlivnila díla Hrabala, Kundery nebo Škvoreckého. Proč ale Saturnina, a to nejen jako román, ale i film Jiřího Věrčáka, lidé dodnes tak milují?

Je to prvorepublikovou atmosférou, nadsázkou, nebo suchým a inteligentním humorem? „Je toho ještě víc, přestože je to podle mě jen okopírovaný Wodehouse. V roce 1941, kdy to Jirotka psal, už tady nesměla být ani anglická, ani francouzská literatura. Čtenářům nabídl něco zakázaného, jen v našich reáliích. Bylo tam takové pomrkávání a lidi hned věděli, že je to odkaz. Na nějakou jinou literaturu, na země, kde pořád demokracie byla.“

Novopečený režisér nenechal nic náhodě a při přípravách na divadelní adapci se vydal do Klementina. Hledat tehdejší tisk, aby snáz pochopil dobu. „Při čtení novin z roku 1933 mne překvapila jedna vražda za druhou,“ říká Vacek.

Opakuje se historie?

Korupční aféry ještě horší než dnes, násilné činy, kdy jeden tovaryš znásilnil v lese služku. Ve stejné době byl už v Německu Hitler, v Rusku hladomor, v Itálii fašisti nebo ve Španělsku generál Franco.

„Pro nás jsou to často staré dobré časy, ale pro současníky to byla doba hodně těžká. Zbyly v nás sice pojmy jako Masaryk nebo demokracie a je pravda, že pro kulturu to zlaté časy byly. Získal jsem z toho pocit, že je to pořád stejné a svět se do nějaké zkázy asi teď neřítí. Nebo je to varianta b), protože si noviny vybírají stále stejné zprávy, které táhnou. Další možností je, že jsme se z chyb v minulosti nepoučili a řítíme se, stejně jak v roce 1933, do záhuby,“ dodává herec a režisér.      

Jak vybíral herce pro „svého“ divadelního Saturnina? Jak prožíval svůj režisérský debut a jak si osobně Saturnina představuje? Poslechněte si v audiozáznamu pořadu Hovory.

autoři: Naděžda Hávová , lup | zdroj: Český rozhlas

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.