Festivalového konferenciéra Petra Vacka okouzlili Smradi
Uvést film, pobavit diváky a přitom zbytečně nezdržovat - tak tento nelehký úkol mají na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech všichni tří oficiální konferenciéři. Jedním z nich je také herec pražského divadla Ypsilon Petr Vacek, který se letos v karlovarských kinosálech objevil v této roli poprvé.
Jaké přesně filmy uvádíte, máte nějakou danou kategorii?
Uvádím hodně českých filmů, uvádím soutěžní filmy, to jsou dvě hlavní kategorie, ale spíš jde o to, kdo a kdy má zrovna čas.
Jste známý svým specifickým humorem, využíváte ho při uvádění snímků?
Není na to moc čas, jelikož lidé jsou už většinou natěšení na promítání a tím pádem by se to všechno zdržovalo. Někdy to tak úžasně ožije, že už nejde ani o samotné uvádění filmu, ale už ty diváci v sále jsou tak nějak pozitivně naladění. Když do toho přijde tvůrce s nějakým neobvyklým požadavkem, pak někdy vznikají opravdu nádherné situace. Musím říct, že si to v takových okamžicích moc užívám.
Máte také čas sledovat snímky, které uvádíte?
Kdybych s sebou neměl rodinu, tak bych ten čas měl, takhle se musíme o péči neustále dělit, ale čas od času si to vydupu. Co mě velice oslovilo byly Smradi. To téma - rodina, výchova dětí, co s nimi když zlobí - je mi hodně blízké, a navíc je v tom filmu výborně zahrané. Do toho ještě motiv rasismu, sousedů, dětí z dětského domova, to mě vůbec nenechalo chladným, totálně mě to rozrušilo až jsem si říkal, že jsem na to neměl ani chodit, že z toho budu mít depky. Hrozně zajímavý byl také film Náraz, konečně jsem měl šanci vidět Nachové plachty...
Jak reagujete na název Smradi, připadá vám vulgární, nebo naopak geniální k tomu snímku?
O tom jsem ani nepřemýšlel, ono to k tomu prostě přesně sedí. Děti z děcáku jsou automaticky něčím ocejchované a když se sejde dítě z domova a ještě k tomu cikánské dítě, tak je ocejchované dvojnásob a pokud někdo má tato dvě stigmata na sobě, tak má téměř stoprocentní šanci, že nedopadne dobře. Proto si myslím, že v tomto je film strašně důležitý. Nedokážu posoudit, jestli má nějaké formální nedostatky, protože jsem pod vlivem toho, o čem to je nebyl schopen si jich všimnout. Kdyby to v lidech aspoň trochu někde něco změnilo, byl bych strašně rád.
Vaše manželka na festivalu pravidelně pracuje jako překladatelka, vy sám ovládáte nějaké světové jazyky?
Domluvím se anglicky, což mi tady při práci hodně pomáhá, protože s většinou zahraničních delegací se dá anglicky domluvit. Když někam jedu, baví mě naučit se alespoň základní fráze. Třeba když jsme jeli s divadlem na Tchajwan, tak jsem se velice rád ponořil do čínské konverzace a moc mě to bavilo, protože čínština je tónový jazyk a když spletete melodii, tak už jste úplně někde jinde. Mnohem líp vám to otevře cestu k lidem.
