S geologem Václavem Cílkem o věcech, na které jsme si zvykli tak, že už o nich ani neuvažujeme

Václav Cílek
Václav Cílek

Třeba o čirém skle, asfaltu, hliníku nebo úplně obyčejném ledu. Především na něj a na to, jak důležitou hrál v minulosti roli, se ptala Tereza Hrstková v pořadu Leonardo Plus.

Led je dnes samozřejmostí, ale dřív tomu tak nebylo. Ledničky zdomácněly teprve před 50 lety, ale do té doby se řezníci nebo pivovarníci neobešli bez ledařů. „Můžeme vlastně začít jeskyněmi... Vypadá to, že některé jeskyně v Českém krasu byly využívány jako ledničky,“ připomněl host Leonarda Plus geolog Václav Cílek.

Teplota v jeskyních se obvykle pohybuje kolem 9 stupňů Celsia. „Takže pro uchování mléka, sýrů nebo zvěřiny postačí. Samotné použití ledu známe ale od 3. století u Římanů, kteří to asi vzali od Peršanů.“

Peršané si hodně potrpěli na led, tamní zimy jsou chladné, léta zase velmi horká. Takže vymýšleli ledárny. Nejstarší popis ledárny ale existuje z Mezopotámie zapsaný klínovým písmem na tabulce z roku 1780 před Kristem.
Václav Cílek

Také na Blízkém východě a v Egyptě s chladem pracovali. „Na střeše domu je větrná věž, dřevěná otočná konstrukce. Když vane vítr, tak to natočíte proti větru, ten klesá dolů do místnosti, kde je nádobka s vodou, která ochlazuje chod domu. To mi přijde jako důležité z hlediska budoucnosti.“

Rozpadla se jedna z největších kolonií tučňáků císařských. Příčinou je podle vědců klimatická změna

Tučňák císařský může zadržet dech až na 20 minut a ponořit se do hloubky přes 550 metrů.

Vědci z Britského centra pro výzkum Antarktidy odhalili zmizení kolonie prostřednictvím satelitních snímků. Tučňákům znemožnilo kladení vajec oteplení, kterému podlehla část Bruntova ledovce. Ten byl pro kolonii domovem.

Většina chlazení probíhá tak, že se ochlazuje voda. „Jako v případě perského jakčalu... Šlo většinou o podzemní kanál, kterým se přivádí relativně studená voda... Hlavní chlazení probíhá v domovité struktuře, ze které otvorem odvádíte teplo, ale většina chlazení probíhá na základě porézních cihel, které odpařují vodu a tak ochlazují.“

„Indové také potřebovali led, takže často převařovali vodu, aby lépe mrzla. Tu dávali do malých nádobek a získávali ledový škraloup smíchaný s vodou, tím se také chladilo,“ dodal Cílek.

Američan Frederic Tudor měl velkou ideu vývozu ledu a poprvé začal vyvážet do Karibiku, na Kubu... Obcházel i barmany a učil je míchat koktejly s ledem, které jsou od té doby součástí americké kultury. Stejně tak musel Američany naučit na zmrzlinu, takže na počátku nevěděli, že led potřebují, a pak už si uvědomili, že bez něj nemohou existovat.
Václav Cílek

Skutečný zlom nastal až začátkem 19. století. „V roce 1806 si Američan Frederic Tudor zvaný ledový blázen, později ledový král, uvědomil, že mnoho lidí na světe led potřebuje a je tomu třeba dát systém.“

O první zásilky ledu ale nebyl zájem. „Takže Tudor nakoupil na Kubě tropické ovoce a odvezl ho zpět do Ameriky. Takže nepřišel na způsob, jak vyvést led, ale jak dovézt tropické ovoce.“

„Led tak začal pomalu dobývat Ameriku, v roce 1865 ho odebíraly dvě třetiny domácností v Bostonu. Začaly se dovážet steaky z amerického západu do Británie, máslo z Omahy z farem, které by jinak skomíraly. Takže led spolu se železnicí a chladícími vagóny vytvářel prostředí, které proměnilo zemědělskou Ameriku v profesionální.“

Například v minulém roce mnoho lidí v panelácích trpělo horkem. Britové v Indii třeba dávali na okenní parapety nádoby s vodou. Když už bylo doopravdy zle, tak měli deky, které namočili do vody a pověsili je přes okno. Mnoho zkušeností od civilizací, které neměly techniku a trpěly horkem, se určitě uplatní i při konstrukcí moderních domů.
Václav Cílek

Také do Indie dorazil led z oblasti Bostonu na lodi, a to roku 1833. „V Americe se začaly stavět ledárny, tedy dřevěné domy s dvojitými stěnami vypěchovanými slámou nebo senem. Proto se také často stávalo, že ledárny chytly.“ Spojeným státům mohli v produkci ledu konkurovat jen Norové. „Ti začali v roce 1822 a později uměli ve svých jezerech produkovat kolem 1 milionu tun ledu ročně.“

Led i sklepy budeme zase potřebovat

Ledovalo se i v Čechách, na rybnících a řekách. „Například v Praze to bylo u Mánesa, když ještě Vltava zamrzala, ale sezóna zde byla čtrnáct dnů, tři neděle a některé zimy byly hodně teplé... Led se poté odvezl do ledáren nebo přímo hospodským kvůli chlazení masa a piva.“

Do konce století roztaje nejméně třetina himálajských ledovců. Ohrozí to vodu pro dvě miliardy lidí

Šerpa v Himaláji (ilustrační snímek).

Následkem klimatických změn roztaje do konce tohoto století celá jedna třetina himálajských ledovců, což ohrozí vodní zdroje pro skoro dvě miliardy lidí.

Slavnou kapitolou české ledařské historie jsou centrální ledárny v Braníku. „Jedná se o skvělou budovu z roku 1909... Pod ní vede široký průplav, kam mohly přijíždět lodě s ledem, který byl vykládán po šikmé plošině dál. Provoz ledáren skončil v roce 1954.“

„Led je jedna z těch věcí, která proměnila zpočátku naši civilizaci, ale později se s freony a ničením ozónové vrstvy Země stala problematickou.“

Geolog však vnímá led jako něco starobylého, co budeme zase potřebovat. „Třeba proto, že místo z daleka dovážených jablek s dvaceti postřiky je lepší mít jablko hůř vypadající, ale z vlastní zahrady. Ale k tomu potřebujete mít sklep, který umožní takové potraviny uchovat.“

„Proto si myslím, že povídání o ledu je nejen povídáním o dějinách ledu, ale možná také o naší budoucnosti,“ uzavřel geolog Václav Cílek.

Spustit audio
autoři: Tereza Hrstková, Ondřej Čihák|zdroj: Český rozhlas

Související