Mrzlo, že ani televize nehrála. V noci z oblohy doslova padal led, hlásil rozhlas 2. ledna 1979
„31 let člověk neslyší nic jiného, než jak pod vedením KSČ úspěšně spějeme k socialismu: v praxi to ‚úspěšné spění‘ končí vypnutým proudem a studeným topením,“ zapsal si 28. ledna 1979 do deníku spisovatel Jan Zábrana. Komentoval tak kolaps, který v zemi nastal, když na začátku nového roku udeřily silné mrazy. (Repríza z prosince 2019.)
Mrazy v lednu 1979 – cokoliv, jen ne prázdniny
Na Silvestra roku 1978 poklesly teploty z mnohde plus 15 stupňů Celsia i na mínus 20 stupňů. Namrzly silnice, zmrzly dodávky uhlí, někteří nerozjeli auta.
Konec roku 1978 přinesl opravdu extrémní počasí. Zatímco na západě a jihu Evropy bylo teplo, sever a východ se potýkal s mrazy a extrémním sněžením.
Jak se mohli dovědět posluchači Rozhlasových novin z 31. prosince 1978, v Moskvě klesaly teploty k - 30, ovšem přípravy na oslavy jolky to prý neohrozilo.
Což o to, v Rusku jsou na takové počasí zvyklí, horší to ale bylo na severu Německa. Ostrov Rujana v Baltském moři byl zasypán takovým množstvím sněhu, že musela zasahovat armáda. Oproti tomu jih Německa, ale také Československo, zažíval teploty nad 10 stupňů a častý déšť.
Mrzne, že ani televize nehraje
Tomu udělala konec silvestrovská noc. „V noci z oblohy doslova padal led, který pokryl všechno,“ popisoval ve zpravodajství z 2. ledna 1979 železničář z Ústí nad Labem. Od silvestrovského večera do novoročního dopoledne klesly teploty až o 30 stupňů.
Jaký je rozdíl mezi Titanikem a socialismem? Když se potápěl Titanic, hrála hudba a svítilo světlo.
říkali si tehdy lidé jako vtip
Na severu Čech šly dolů rychlostí tří stupňů za hodinu. Zmrzlo uhlí skladované na nezakrytých haldách vedle elektráren a továren, popraskaly koleje, jinde na koleje přimrzly vagony, zamrzla technika v hnědouhelných dolech, popraskalo potrubí, zamrzaly vodní cesty.
Pátý lednový den přijala vláda úsporná opatření. Některé továrny omezily provoz, kratší dobu svítilo veřejné osvětlení, přestal vysílat druhý program televize a první jen pár hodin, zavřely se školy.
Uhelné prázdniny
Kolem 10. ledna mrazy povolily, ale centrálně řízenému socialistickému hospodářství se stále nedařilo dostat z kolapsu. Přijímala se další úsporná opatření: „uhelné“ prázdniny se školákům prodloužily do konce ledna, pracovní doba začínala až na výjimky v 8. hodin, zavírala se kina, divadla.
Rok 1979: Uhelné prázdniny. Konec roku 1978 byl opravdu mrazivý
„Po tolika letech je zase jednou zima, ale ve společnosti třicet let úspěšně spějící ke komunismu se všichni tváří, že jde o katastrofu vesmírných rozměrů,“ poznamenal si v druhé polovině ledna 1979 do svého deníku spisovatel a překladatel Jan Zábrana.
Situace se lepšila jen pomalu. Docházelo k častým výpadkům proudu, teplárny dodávaly jen málo tepla. Jak si do deníku poznamenal Jan Zábrana, 28. ledna byly v Praze 11krát přerušeny dodávky proudu. Lidé si říkali: „Jaký je rozdíl mezi Titanikem a socialismem? Když se potápěl Titanic, hrála hudba a svítilo světlo.“
O den později byla organizacím a podnikům pracovní doba upravena tak, že každý začínal i končil jinak, aby se elektrický proud odebíral po celý den rovnoměrně. Musely být proto upraveny jízdní řády i provoz obchodů.
Jak o těchto událostech tehdy informovalo zpravodajství Československého rozhlasu, si můžete poslechnout v repríze Archivu Plus.
Související
-
Teprve marxismus dal Vánocům náplň!
Havíři, železničáři, valcíři – to byli skuteční hrdinové socialistických Vánoc. Rozhlas o nich vysílal na Štědrý den rok co rok. Svědectví o tom nabízejí Rozhlasové noviny.
-
Konec roku 1948 – nedostatky a vyhrůžky na cestě k socialismu
Závěr přelomového roku 1948 přináší systémové kroky v rozvíjení komunistické moci. Národní shromáždění schvaluje první pětiletý plán, je posilován kult Klementa Gottwalda.
-
Podivná oslava státního svátku 28. října 1988
V pořadu Archiv Plus připomeneme demonstrace z 28. října 1988. Státní svátek zrušený v roce 1970 byl komunistickým režimem obnoven a následovaly demonstrace...
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.