Konec roku 1948 – nedostatky a vyhrůžky na cestě k socialismu
Závěr přelomového roku 1948 u nás přináší systémové kroky v rozvíjení komunistické moci. Národní shromáždění manifestačně schvaluje první pětiletý plán, je posilován kult předsedy KSČ a prezidenta republiky Klementa Gottwalda a v kulturní sféře výrazně dominuje socialistický realismus.
První manifestačně schválená pětiletka
Nezbytným koloritem reálného socialismu (nejenom) u nás byly tzv. pětiletky. Šlo o hospodářské plány rozvoje příslušné země, samozřejmě náležitě propagandisticky využívané, kde bylo ad hoc stanoveno, co, kde, kolik a za kolik se bude vyrábět.
Rok 1989: Zelený Gottwald. Bankovka s komunistickým prezidentem byla mimořádně neoblíbená

V pátek 29. září 1989 si čtenáři Rudého práva mohli na první stránce prohlédnout obrázek nové stokorunové bankovky. Státní banka Československá ji vydala k 1. říjnu 1989 (což byla mimochodem neděle).
První československá pětiletka byla manifestačně přijata Národním shromážděním 27. října 1948. Z dochovaného rozhlasového přímého přenosu jsme vybrali ukázku z čistě formálního schvalování plánu poslanci, krátký komentář rozhlasového reportéra, který tento způsob hlasování ve svém vstupu z parlamentu polopaticky vysvětloval, a úryvek z následného oslavného projevu předsedy Národního shromáždění.
Tuto funkci tehdy zastával Oldřich John – původně sociálně demokratický funkcionář a představitel levého prokomunistického křídla v této straně. Tento muž se stal po pohlcení sociální demokracie KSČ v červnu 1948 významným komunistickým funkcionářem. Předsedou Národního shromáždění byl až do roku 1953.
Gottwaldův kult osobnosti
Gottwaldovský kult osobnosti – tedy jakousi regionální napodobeninu celokomunistického kultu Stalinova – u nás komunisté cíleně rozvíjeli už v období třetí republiky. Po únorovém puči a volbě Gottwalda prezidentem v červnu 1948 tento proces dále zesílil.
A tak si kromě ukázky z Gottwaldova projevu k 28. říjnu můžeme poslechnout i úryvky z až dadaistického rozhlasového pořadu o Klementu Gottwaldovi, jehož zlatým hřebem je rozhovor s Gottwaldovou matkou.
Jakousi snad až marginální vzpomínkou na lepší rozhlasová léta je v této době natočený krátký rozhovor se stařičkým spisovatelem, libretistou a režisérem Jaroslavem Kvapilem, který se ještě v době Února jednoznačně postavil na stranu demokracie. Z dochovaného (a technicky bohužel velmi špatného záznamu) jsme vybrali alespoň kratičkou ukázku.
Kultura v duchu socialistického realismu
Kultura, alespoň ta státem fedrovaná, však tehdy již kráčela úplně jiným socialisticko-realistickým směrem.
V prosinci 1948 vznikla unikátní rozhlasová nahrávka, na které básník, dramatik, skladatel, dramaturg, a hlavně režisér Emil František Burian natočil (v autorské interpretaci) svou dlouhou báseň Třicet let lásky a obdivu k SSSR. Z poměrně dlouhé nahrávky jsme vybrali několik ilustrativních ukázek.
Předseda vlády Antonín Zápotocký pronesl 24. října 1948 dlouhý a přitom málo známý projev, při kterém se náležitě rozvášnil. Vybrali jsme z něj několik ukázek, které se týkají sumarizace komunistického uchopení moci, příčin chyb při budování socialismu, a dále pak pasáže, kde tehdejší premiér sáhl i k sociální demagogii a cíleným výhrůžkám.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka