Únor 1948: konec poválečné hry na demokracii
Poválečná polodemokracie v Československu končí. Komunisté využívají chyb svých politických oponentů a přesouvají konečný zápas na ulici. Jejich výhružné mítinky zaplavily celou republiku a nenajde se síla, která by jim dokázala čelit. Tak vypadal konec třetí republiky.
V únoru 1948 tak došlo i na nás. Vedle okupačními zónami rozděleného Rakouska a stranou ležícího Finska, kterému únorové události u nás paradoxně pomohly a následující desetiletí prožilo se svéráznou neutralitou, bylo v té době Československo poslední zemí v sovětské sféře vlivu, která ještě alespoň v něčem připomínala demokracii.
Mezi deficity tohoto útvaru nazývaného třetí republika patřil například fakt, že v zemi nesměla existovat politická opozice.
Místo několika stran jedna Národní fronta
Všechny strany byly sdruženy ve „státotvorné“ Národní frontě. Obnovený parlament byl pouze jednokomorový, k tomu byla výrazně omezena svoboda sdělovacích prostředků a na sovětský nátlak byl odmítnut i Marshallův plán.
Řada osobností se ze západní emigrace vůbec nevrátila (Lev Prchala, Josef Kodíček, Karel Brušák) a další. Všichni odešli do exilu ještě v období třetí republiky (Toyen, Ivan Jelínek).
Beneš jako pozitivum
Mezi nesporná pozitiva však patřil pořád ještě úřadující prezident Beneš, jakkoliv nemocný a politicky stále slábnoucí. Některé výrazné osobnosti v nekomunistických stranách, a relativní autonomie těchto stran, poměrně nezávislá justice a nevelký segment svobodného tisku.
Dne 20. února podává 12 demokratických ministrů demisi, a dva další se připojují o pár dní později 25. února. Po několikadenním nátlaku komunistické ulice, pečlivě řízené z komunistického sekretariátu, nemocný prezident Edvard Beneš ustupuje a 25. února pod nátlakem jmenuje vládu obrozené Národní fronty. Tak v Československu začala plnohodnotná komunistická totalita.
Hlavním zdrojem v rozhlasovém archivu pro nás byly nahrávky několika mítinků a dalších nátlakových akcí „pohnutých únorových dní“, jak se někdy, a poměrně výstižně, říkalo. Pohnuté opravdu byly.
Záznamy z nátlakových akcí
Už 21. února se konala mohutná komunistická manifestace na Staroměstském náměstí. Ze záznamu jsme vybrali slova premiéra Gottwalda, kterými překroutil podstatu vládní krize, dále část hysterického vystoupení místopředsedkyně pražské sociální demokracie Vlasty Koušové-Petránkové, a na akci řečnili i quislingové z jiných politických stran.
Čtěte také
Uslyšíte i ukázku z podlézavého projevu spisovatele Jana Drdy, který „zastupoval“ inteligenci, nebo rozloučení rozhlasového komentátora, které napovídalo, že tento důležitý sdělovací prostředek mají komunisté už opravdu pevně v rukách.
Ve stejný dne se konala řada dalších nátlakových mítinků, v archivu se dochoval ještě záznam z Brna – vybrali jsme z něj alespoň dvě ukázky z projevů tajemníka krajského výboru KSČ Šlinga, později spolusoudruhy popraveného společně se Slánským, a předsedy Zemského národního výboru Píška.
Další důležitou a zvukově dochovanou komunistickou nátlakovou akcí byl celostátní sjezd závodních rad a odborových organizací, který se konal v pražském Průmyslovém paláci.
Z dochovaného záznamu jsme vybrali dva pozoruhodné vstupy rozhlasových reportérů, dále klíčovou pasáž ze zásadního projevu tehdejšího předsedy Ústřední rady odborů Antonína Zápotockého a kratší ukázku z projevu bývalého tajemníka protektorátních odborů, a v té době komunistického krtka v sociální demokracii Evžena Erbana.
Tyto ukázky pak doplňuje ještě úryvek z vystoupení dělníka Šípy v brněnské Zbrojovce v průběhu generální stávky a slavná slova vítězného Klementa Gottwalda „právě jsem se vrátil z Hradu...“ z 25. února na Václavském náměstí.
To vše je pak zarámováno dochovaným fragmentem projevu prezidenta Edvarda Beneše z počátku února a rozhlasovým vystoupením profesora Zdeňka Nejedlého, tehdy čerstvě jmenovaného ministra školství a osvěty z 26. února, který bagatelizoval dvě vysokoškolské demonstrace proti komunistickému puči, mimochodem jediné, ke kterým u nás došlo.
Celý pořad si poslechněte v audiozáznamu.
Související
-
Jan Masaryk v únoru 48: Demisi nepodal, i když s ním byla domluvená. O bezpráví věděl, říká historik
Příjmení Masaryk vzbuzovalo úctu, respekt i naději. Bylo spjato především se zakladatelem první republiky, ale zdálo se, že část tohoto odlesku přešla i na jeho syna Jana.
-
Únor 48 začal v červenci 47
Za jeden z možných začátků izolace Československa, kdy začala padat tzv. železná opona, která nás na čtyřicet let odřízla od Evropy a který předcházel únorovému puč...
-
V březnu 1945 opustil Beneš nejen Londýn, ale i Západ. Co říkal v posledním poselství domů?
Dva záznamy z 16. a 17. února 1945 zachycují poselství Beneše do okupované vlasti. Ve svém posledním oficiálním projevu domů použil rétoriku, která byla do té doby skrytá.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.