Noskův seznam z února 1948 znamenal zatčení a pronásledování 17 nepřátel režimu, popisuje historik Stehlík

Připomeňme, že v období takzvané třetí republiky (1945–1948) už ale šlo o demokracii  v dnešním slova smyslu. Nosek třeba klidně přestal chodit na jednání vlády, která měla opakovaně projednávat krizi ministerstva vnitra.

Demokratičtí ministři nesouhlasili s obsazováním vedoucích postů komunisticky smýšlejícími lidmi a byli přesvědčeni, že jde o popření apolitičnosti bezpečnostních sil.

Václav Nosek měl v té době už zcela jiné starosti. „23. únorem 1948 se ocitáme uprostřed únorové krize a právě tento den byl jistým zlomem. Zjednodušeně – komunistická strana tehdy sáhla k násilí,“ vysvětluje host pořadu Jak to bylo doopravdy historik Michal Stehlík.

Moc převzala jedna ozbrojená složka jediné politické strany.

„Šlo o obsazování sekretariátů nekomunistických stran, vypracování seznamu a hlavně realizaci zatýkání údajných nepřátel republiky. Politická hra byla zvýrazněna v ulicích a stala se hrou násilnou. Využita byla Státní bezpečnost a další bezpečností orgány,“ doplňuje.

Nosek totiž v letech 1945–1948 využil svých pozic na ministerstvu jednak k rozsáhlé infiltraci Sboru národní bezpečnosti (SNB) oddanými stoupenci KSČ, jednak k vytvoření téměř čistě komunistické Státní bezpečnosti a k dalšímu posílení stranických pozic.

Ozbrojené Lidové milice v ulicích

Československo se ocitlo na „hraně propasti“. Část ministrů podalo demisi, lidé byli v ulicích, aktivizovala se komunisticky smýšlející část členů bezpečnostních sil, takže do ulic vyšly i Lidové milice.

Z dnešního pohledu tu byla zcela absurdní situace – moc totiž převzala jedna ozbrojená složka jediné politické strany – Komunistická strana Československa (KSČ). Mezi nejaktivnější pak patřil fanatický Štěpán Plaček a jeho nadřízený Veselý.

Noskův seznam znamenal profesní i životní likvidaci mnoha osudů.
Michal Stehlík

Sám Plaček později řekl: „Nechtěl jsem být ničím jiným než svými zkušenostmi straně prospěšným: Bezpečnostní praktik, specialista v oboru Státní bezpečnosti.“ Plaček byl přitom inteligentní muž, ale „neváhal jít přes mrtvoly“. I on byl nakonec revolucí pohlcen, protože se za pár měsíců ocitl ve vazbě a později ve vězení. 

Čtěte také

To, že by Gottwaldovy ostatky měly mít problém s balzamováním, jsou jen fámy, uvádí historik Stehlík

Jedno ze jmen Noskova seznamu patřilo Pavlu Tigridovi. Měl ale velké štěstí, protože jen pár dní před 23. únorem odjel zpracovávat novinářskou reportáž do Německa. I další lidé z Noskova seznamu nebyli k nalezení, další byli „jen“ vyslechnuti a propouštěni.

Na seznamu ale byli nevinní lide, kteří se později stali první oběti řádění komunistů. Jedním z nich byl poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění Rostislav Sochorec, kterému se také říká první Gottwaldova oběť.

„Patřil mezi politiky lidové strany. Pocházel z Hodonínska a věnoval se svépomocnému družstevnictví. Byl zásadním odpůrcem komunistického ministra zemědělství Júlia Ďuriše, protože odmítal jeho plány za zabavování pozemkového fondu.“

Z vazby byl Sochorec odvezen do psychiatrické léčebny, kde za nevyjasněných okolností v květnu 1948 zemřel. Dodnes nevíme, jestli dokonce nebyl zavražděn.

Mezi další na Noskově seznamu byl Felix Uhl, představitel lidovecké mládež. Odsouzení ho přivedlo do vězení v Jáchymově, které podle historiků snese srovnání s koncentráky. Uhlovi se ale podařilo uprchnout do exilu v Rakousku.

Čtěte také

Neznámé projevy Klementa Gottwalda. Sliboval všechno všem, řečnil i opilý

„V jeho osudu je mimořádné i to, že nakonec dokázal na Západ předat informace, jak vypadají vězení a tábory nucených prací v Československu. A byly to první informace tohoto typu,“ uvádí Stehlík.  

Před komunisty se podařilo utéci i dalšímu z Noskova seznamu, jmenoval se Zdeněk Giňa Hašler. „Symbolicky se v tomto příběhu smutně propojují obě diktatury: Jeho otec Karel Hašler zemřel v koncentračním táboře a jeho syn utekl před zatčením komunisty.“ Zdeněk Giňa Hašler byl podezírán ze spolupráce s americkou zpravodajskou službou.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli Noskův seznam neznamenal likvidaci lidí, host pořadu historik Michal Stehlík odpovídá: „Jednoznačně znamenal profesní i životní likvidaci mnoha osudů. Dokonce s dopadem na mnoho rodin a i jejich budoucnost. Šlo o seznam s fatálními důsledky.“

Únor 1948|foto: Český rozhlas

Celý pořad Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.