To, že by Gottwaldovy ostatky měly mít problém s balzamováním, jsou jen fámy, uvádí historik Stehlík

6. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Laboratoř moci v podzemí Národního památníku na Vítkově

Komunistický režim se velmi ostře vyhrazoval vůči náboženstvím, přesto jejich atributy zařazoval do vlastní propagandy. Někteří přední komunisté byli dokonce uctíváni jako bohové. „Novodobým poutním místem“ se tak po 5. prosinci 1953 mělo stát mauzoleum s nabalzamovanými ostatky Klementa Gottwalda. Jenže – už po necelých deseti letech tento příběh skončil.

Účinkuje: historik Michal Stehlík
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Úmrtí Klementa Gottwalda v březnu roku 1953 vykazovalo podle historičky Denisy Nečasové „zřejmé náboženské rysy. Zesnulý prezident byl v mnoha variacích zbožštěn, přináležela mu role spasitele. V dobových textech byl spojován s atributy božství, nejčastěji pak s nesmrtelností a věčností.“

Host pořadu Jak to bylo doopravdy a historik Michal Stehlík vysvětluje, proč se to stalo. „Komunistický režim musel pracovat s tím, jak lidé vnímali svět. Komunisté byli ze své podstaty proti náboženství, ale hledali nějakou jeho náhražku. Dokonce byl vytvořen celý novodobý panteon: připomeňme Julia Fučíka, Jana Švermu. Bylo to zbožšťování těch, kteří položili život za ideály dělnického komunistického hnutí,“ uvažuje.

Laboratoř moci v podzemí Národního památníku na Vítkově

„Gottwaldovo úmrtí bylo připomínáno nejen v Praze, kde šel velký smuteční průvod, ale v každém větším či menším městě bylo zřízeno speciální místo pro tryznu. Patrně se už nikdy nedobereme k přesnému hodnocení, v kolika procentech to bylo poctivé a kdy to bylo třeba ze strachu. To se teď pohybujeme v první polovině 50. let. Ale určitě velká část společnosti to jako smutnou událost vnímala.“

Přišel s tím Zápotocký

S nabalzamováním Gottwaldova těla přišel Antonín Zápotocký bezprostředně po jeho smrti. Nabalzamovaná a vystavená v Sovětském svazu byla i těla Lenina, Stalina či Dimitrovovo v Bulharsku. Přestože balzamování je spíš východoasijská tradice.

Velmi rychle tak byli povoláni odborníci ze Sovětského svazu, kteří to i udělali. Jako vhodné místo pro mauzoleum – tedy místo, kde byla nabalzamovaná mrtvola vystavena a kde se na ni chodili lidé dívat, – byl vybrán Národní památník na Vítkové. 

„Vítkov ale pro to nebyl vůbec vhodný. Měl být oslavou demokracie, v období prvorepublikového Československa se dokonce uvažovalo, že by tam uložili tělo prezidenta T. G. Masaryka, který to ale odmítnul,“ popisuje historik.

Laboratoř moci v podzemí Národního památníku na Vítkově

Krátce po balzamizaci se objevily fámy, že se „cosi“ nepovedlo. Josef Charvát si v deníkovém záznamu napsal: „Mezi lidmi se trousí zprávy, že prý Gottwalda špatně nabalzamovali a už se jim rozkládá, takže bez masky se k němu jít nedá.“ Pro podobné fámy ale nenajdete žádnou oporu v archivních či jiných věrohodných pramenech. 

Mauzoleum bylo v prosinci 1953 otevřeno, ale přišly problémy. Údržba a správa těla byla mimořádně náročná. Ve směnném provozu tam působila více než stovka lidí, dokonce byl zřízený nový, speciální útvar pro zabezpečení těla v rámci ministerstva vnitra.

„Poutní místo“ bylo připraveno. V letáku určeném pro zahraniční návštěvníky, se dočtete: „Velikými prostornými sály Národního památníku na hoře Vítkově se vchází do mramorové síně mausolea, osvětlené tlumeným světlem, kde na černém mramorovém katafalku v křišťálové rakvi odpočívá tělo velikého vůdce všeho pracujícího lidu Československa a bojovníka za socialismus a světový mír – Klementa Gottwalda, vynikajícího představitele mezinárodního dělnického hnutí, věrného spolubojovníka velikého Stalina a osvědčeného přítele Sovětského svazu.“

Milionové náklady na provoz

9. února 1958 mauzoleem prošel miliontý návštěvník, ale lidí chodili stále míň, takže i komunistické vedení přestalo návštěvnost podporovat. Když v 60. letech přišel do čela státu Antonín Novotný, řekl na jednom ze zasedání ÚV KSČ, že „mauzoleum je proti tradicím lidu“ a argumentoval „milionovými náklady, které si každoročně vyžádá udržování sarkofágu s tělem“.

Rozhodnutí padlo a tak se mělo mauzoleum zrušit a tělo zpopelnit, což ale nebylo jen tak. Začala se totiž ozývat řada komunistů, kteří s tím nesouhlasili, takže se počkalo, až se to celé uklidní.

Někdejší technické zařízení k udržování potřebného klimatu v zázemí Gottwaldova mauzolea. Podzemí Národního památníku na Vítkově

Mauzoleum bylo, údajně z technických důvodů, zavřeno, ostatky Gottwalda v tichosti zpopelněny. Zajímavé je, že v Národním památníku pak byla ukládána těla dalších komunistických funkcionářů.

„KSČ chtěla v této tradici pokračovat, ještě k roku 1989 tam byly ostatky vrcholných představitelů.“ Ale v 90. letech byly rodiny pozůstalých vyzvány, aby si svého nebožtíka zas vyzvedly. Některé rodiny to neudělaly, třeba ta Gottwaldova, takže byly převezeny do společné hrobky na Olšanských hřbitovech, kterou dodnes platí KSČ.“

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli bylo mauzoleum Klementa Gottwalda zrušeno z politických důvodů, Michal Stehlík odpovídá: „V paměti lidí možná opravdu žije stále fáma, že šlo o balzamovací problémy. Ale realita byla politická změna a také náklady, takže důvody byly jen politicko-ekonomické.“

Celý pořad si poslechněte v audiozáznamu.

Spustit audio

Související