Zpátky do Evropy. Co pomyslný návrat obnášel a co mu předcházelo?

Historie Československa po únorovém převratu v roce 1948 znamenala izolaci státu za železnou oponou. Souviselo s tím také nucené vystoupení z více než padesáti mezinárodních organizací a institucí, omezeny byly diplomatické styky s řadou zemí a obchod byl takřka výhradně mezi státy komunistického bloku.

Čtěte také

Koncert v plzeňském Lochotíně byl pořadateli nedomyšlený, zfušovaný. Zásahem policie dostal „na frak“ i ten „mír“, popisuje historik

Historik Oldřich Tůma k tomu říká: „Připomeňme si, že v roce 1948 byly tři čtvrtiny veškerého obchodu se Západem, Československo se muselo v krátké době přeorientovat na Sovětský svaz a komunistické státy.“ Typickým se pak dle něj stalo „nedostatkové hospodářství, poptávka převyšovala nabídku a režim ji nebyl schopen uspokojit.“

V rámci překotných a nezbytných polistopadových změn se otevřelo téma Československa a Evropy, jak popisuje diplomat Pavel Telička:

„Vzpomínám si na listopadové a prosincové dny roku 1989. V té době někdo vyřkl názor, že by se Československo mělo integrovat do evropských společenství. Přestože nešlo o rozhodnutí nějakého orgánu či věcně příslušného činitele, postupně se tento názor šířil téměř kosmickou rychlostí.“

Nikdo by v roce 1990 neodhadoval, že to bude trvat 14 let.
Oldřich Tůma

Cíl byl tedy stanoven, ostatně podporovaly ho takřka všechny politické směry. První svobodné volby v červnu 1990 tento cíl rovněž potvrdily výhrou Občanského fóra s heslem „Zpátky do Evropy“.

Historik Tůma k tomu dodává: „Heslo nemělo žádné velké kritiky, zůstalo hlavním úkolem pro další léta... Kritika byla jen z okrajových částí politického spektra, např. od komunistů či republikánů Miroslava Sládka.“

Čtěte také

Smrt Jana Masaryka dodnes rozděluje společnost. Jde i o symbol nastupujícího totalitního režimu, upozorňuje historik

Zřejmě si tehdy většina lidí myslela, že to bude cíl, kterého lze dosáhnout poměrně velmi brzy. „Nikdo by ale v roce 1990 neodhadoval, že to bude trvat 14 let. Optimista odhadoval tři roky, pesimista let pět,“ uvádí Tůma a vysvětluje:

„Mezi Československem a státy Evropské unie byl propastný rozdíl. Byl to velký úkol pro Českou republiku, ať v oblasti ekonomiky, právního řádu, či státního aparátu. Byl to úkol na dlouhá léta, politici i občané byli nervózní, jak jsme byli ze strany Evropské unie známkováni, a slyšeli jsme, jak musíme přidat.“

Je to vlastně trochu ironie, že právě Václav Klaus podepsal jak přihlášku, tak o několik let později ony smlouvy.

A je třeba připomenout, že se na této době zcela jistě podepsaly také vnitrostátní problémy, Česko a Slovensko se od sebe postupně vzdalovalo a na Slovensku bylo více akcentováno téma uspořádání státu, či dokonce samostatnosti.

V roce 1996 tehdejší předseda vlády Václav Klaus podepsal přihlášku do Evropské unie, následovaly přístupové rozhovory a vyjednávání, která se týkala právě stanovených kritérií ze strany EU.

Složitý úkol

Vlastní schválení přistoupení České republiky proběhlo na jednání v Aténách v dubnu 2003 a v České republice v roce 2003 proběhlo referendum, zda občané souhlasí se vstupem do Evropské unie, jeho výsledek byl jasný. Pro se vyjádřilo takřka 3,5 miliónů voličů, což činilo 77,33 procent. Největší podporu vstup do EU získal na Zlínsku, kde předskočili i Prahu, nejméně hlasů pro bylo na Liberecku. Ovšem rozdíly byly pouze v desetinách či setinách procent.

Čtěte také

Nemáme důkazy, že by Zápotocký týral spoluvězně v koncentračním táboře. Za řadou zločinů stál až v 50. letech, připomíná historik Stehlík

O rok později pak dané smlouvy podepsal prezident republiky, kterým byl tehdy Václav Klaus. Je to vlastně trochu ironie – ale zároveň i příklad respektu k demokratickým výsledkům – , že právě tento politik podepsal jak přihlášku, tak o několik let později ony smlouvy, přestože jak v roce 2014 v rozhovoru pro ČTK řekl: „Měl jsem vždy své pochybnosti a veřejně prohlašuji, že jsem v referendu o vstupu do Evropské unie jako občan hlasoval NE.“

Na otázku pořadu, zda byl pro Česko jednoduchý návrat do Evropy, host pořadu historik Oldřich Tůma odpovídá: „Jednoduchý úkol to nebyl, Česká republika musela řadu věcí změnit a vylepšit. A bylo třeba, aby i občané západní Evropy postupně začali vnímat východoevropské státy jako rovnocenné partnery.“

Pořad připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, hostem byl historik Oldřich Tůma, režii měl Michal Bureš. Hrají Ladislav Frej, Daniel Bambas, Pavel Soukup, Jitka Ježková, Jan Teplý.