Nemáme důkazy, že by Zápotocký týral spoluvězně v koncentračním táboře. Za řadou zločinů stál až v 50. letech, připomíná historik Stehlík
„Táta“ práce nebo dělníků – i tak byl označován Antonín Zápotocký. Bývalý sociální demokrat se stal klíčovým představitelem československého komunistického hnutí – byl premiérem i prezidentem naší země. V jeho životopise ale najdete nejasnosti a fámy. Dokonce byl obviňován, že se podílel na válečných zločinech a týral své spoluvězně v koncentračním táboře.
21. března 1953 zveřejnila vídeňská pobočka americké tiskové agentury AP zprávu.: „Premiér Antonín Zápotocký – 68 let, bývalý vězeň koncentračního tábora, doložitelně hledaný pro válečné zločiny holandskou vládou –, byl zvolen prezidentem Československa.“
Podobné hoaxy se objevily hned po skončení 2. světové války.
„Po jeho zatčení v roce 1939 až do konce války v roce 1945, má jeho život několik zajímavých otoček souvisejících s počátkem války a dobré komunikaci Sovětů s Němci,“ popisuje host pořadu historik Michal Stehlík.
Dodává, že jeho „brzké zatčení mu možná zachránilo život“. Další léta totiž trávil v koncentračním táboře Sachsenhausen, válku přežil, ministerské funkce byly velmi brzy obsazeny, přesto – slovy historika Stehlíka – „se stal se mocným mužem. Stál v čele odborů, které byly jakousi ,falešnou‘ politickou stranou.“
Jak mohl přežít koncentrák?
Spekulace o chování Zápotockého ke spoluvězňům se objevily hned po válce. „Lidé se ptali, jak se mohl tak ,starý člověk‘ z koncentráku vrátit? Jak mohl přežít pochod smrti,“ vysvětluje Stehlík.
Čtěte také
Do příběhu bylo krátce po válce zapojeno Nizozemsko, protože týraní vězni měli být jejich občané. V archivech jde najít dokument ze srpna 1946:
„Z důvodu, že se Československem šíří informace, že poslanec Zápotocký měl týrat nizozemské občany vězněné v koncentračním táboře Sachsenhausen, a že proto nizozemská vláda požádala o jeho vydání. Nizozemské vyslanectví prohlašuje, že vláda jeho Veličenstva o vydání Zápotockého nepožádala“.
Ovšem tím spekulace zdaleka neskončily – v dokumentech CIA, stejně jako v dalších archivech najdete další. Ještě v roce 1990 přišel na nizozemské velvyslanectví dotaz, zda opravdu Zápotocký vězně týral.
Zajímavé je, že tuto „šeptandu“ zřejmě nikdy veřejně neprobírali sami komunisté, dokonce ani Zápotocký. A kdyby se potvrdilo, byl by to pro něj velký problém.
Když se pak po roce 1990 začaly otevírat nejrůznější kauzy spojené s komunistickým režimem, byl zveřejněn nejen dopis nizozemského velvyslanectví ale i údajné svědectví pamětníka Jaroslava Čáslavského, který do vzpomínky zamotal i Miladu Horákovou. Také tvrdil, že existují mikrofilmy, které on sám předával.
Čtěte také
Kdo by ale mohl beztrestně fotit v koncentračním táboře? Vězni určitě ne, takže leda příslušníci SS nebo správy koncentračního tábora. K potvrzení viny ale potřebujeme důkazy. Z archivních dokumentů pouze víme, že oficiálně nikdy žádné pátrání neproběhlo – ze strany československých úřadů a ani nizozemských.
Když na Zápotockého vzpomínal spoluvězeň Josef Šárka, napsal: „Netajil se svým komunistickým přesvědčením a své názory otevřeně projevoval. Holanďané na komandu byli katolíci, kteří nenáviděli nacisty i komunisty. A když se Zápotockého někdo už v osvobozené vlasti ptal, zda řezal Holanďany, odpověděl, že ,řezal‘, ale jen stejnojmenné dřevěné pantofle.“
„Zápotocký vězně v koncentračním táboře netýral, nemáme k tomu žádný doklad. Ale stál reálně za řadou zločinů v 50. letech minulého století,“ připomíná v závěru historik Stehlík.
Celý pořad Jak to bylo doopravdy připravila Ivana Chmel Denčevová. Víc si poslechněte v audiozáznamu.
Související
-
Ladislav Zápotocký. Zapomenutý otec nezapomenutelného syna
V lednu to bude už 170 let od narození Ladislava Zápotockého, jednoho z průkopníků socialistického hnutí v Čechách ve druhé polovině 19. století.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.