Ladislav Zápotocký. Zapomenutý otec nezapomenutelného syna

Před 140 lety probíhal v Praze politický proces, který tehdy – v lednu a únoru 1882 – doslova hýbal českými zeměmi. Vedle procesu s legendární Omladinou to totiž byl největší český politický proces té doby. Před soudem stálo 32 socialistů, obžalovaných z podvracení, tajného spolčování, šíření podvratné literatury a písní; tedy z činnosti, která podle tehdy platných zákonů narušovala úctu k panovníkovi a následníkovi trůnu.

Čtěte také

Rok 1953: Měnová reforma aneb Antonín Zápotocký jde mezi lid

Tresty byly na tehdejší dobu exemplární: čtyři odnětí svobody na čtrnáct měsíců, jeden na rok, zbytek vězení na jeden až dva měsíce, pět obžalovaných bylo osvobozeno.

Úplně nejvyšší tresty dostali dva muži, které soud označil za organizátory celé skupiny: Josef Rezler a Ladislav Zápotocký. Od soudu odešli za mříže na osmnáct měsíců a vypravuje se, že soudce se po vynesení rozsudku Zápotockému omlouval, že to tak nemuselo dopadnout, kdyby nebylo jasného pokynu shora…

Ladislav Zápotocký (1852 až 1916) patřil k průkopníkům socialismu v českých zemích. Vyučil se krejčím stejně jako druhý manžel jeho matky Antonín Jiskra; vlastní otec mu zemřel, když Ladislavovi nebyly ještě ani dva roky.

Od mládí se aktivně zajímal o veřejné dění, už v sedmnácti letech vstoupil do dělnického spolku, v jehož čítárně si doplňoval vzdělání. V jedenadvaceti pak organizoval stávku krejčovských dělníků za zvýšení mezd. Ve stejné době začal psát do Dělnických listů.

Čtěte také

Antonín Zápotocký. Tatíček pracujících, nebo dělnický prezident s krví na rukou?

Zápotocký udržoval řadu kontaktů s předáky německého dělnického hnutí v Čechách a s rakouskými sociálními demokraty – založení jejích strany v roce 1876 byl aktivním účastníkem a stejně tak se v dubnu 1878 podílel na vzniku české sociální demokracie.

Po propuštění z vězení byl vyhoštěn do obce Kováry na Kladensku, kde se dál živil jako krejčí. Do Prahy se směl vrátit v roce 1900, odkdy znovu působil v sociálně demokratickém hnutí. Zemřel v roce 1916, to už byl ale řadu let těžce nemocný.

Je ironií osudu, že když v roce 2003 sociálně demokratická strana rozhodovala o tom, kdo z průkopníků socialistického hnutí bude na pamětních plaketách, padla volba na Josefa Hybeše, Josefa Boleslava Pecku a Josefa Steinera.

Uvažovalo se i o Zápotockém, „kariéru“ mu ale pokazila pověst jeho syna, komunistického prezidenta Antonína Zápotockého. Mrtvý otec tak posmrtně doplácí na mrtvého syna.

Poslechněte si celý příběh Ladislava Zápotockého.