Sebevražda levicového básníka Konstantina Biebla? Přímou odpovědnost za jeho smrt mají komunisté, tvrdí historik Kopáč

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pamětní deska básníka Konstantina Biebla na domě č.p. 401, Praha 2 - Nov Město, Na Výtoni 7

Konstantin Biebl zemřel na pražském chodníku 12. listopadu 1951. Bylo mu 53 let. Talentovaný básník, který se zapsal do dějin literatury a také básník s řadou obdivovatelů. Na jeho smrti se ale podepsal brutální tlak stalinismu.

Účinkují: Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik, publicista, editor, nakladatelský a časopisecký redaktor
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Biebl byl jemný, senzitivní člověk, který se prostřednictvím poezie vyjadřoval k tehdejšímu světu. Politicky byl ukotven levicově, taky byl od roku 1922 členem Komunistické strany Československa.

Mezi jeho přátele a kolegy patřili umělci, které označujeme jako proletářské, byť jejich umělecký vývoj – stejně jako i Bieblův – se pak často ubíral různými směry. Převrat v únoru 1948 tak byla šance, aby se z nich stali respektovaní umělci. S Bieblem to ale dopadlo přesně naopak.

Básník a proletář

Biebl se narodil v roce 1898 do rodiny zubaře, který byl také amatérským básníkem, malířem a přitahovala ho exotika. To všechno po něm zdědil syn Konstantin, který měl to štěstí – na rozdíl od otce – že přežil 1. světovou válku.

Konstantin Biebl (1928)

Bojoval na frontě a o období 20. let minulého století můžeme dnes tvrdit, že právě tehdy vznikl Biebl-básník proletářské poezie.

V roce 1923 vydal svou první sbírku, následně opustil studia medicíny a v roce 1925, který je přelomem v jeho díle, vydal sbírku Zloděj z Bagdádu. Ale tím etapa proletářské poezie skončila a přesunul se na pozice poetismu. „Místo sociálních apelů se začal ubírat do světa snů,“ vysvětluje host pořadu Jak to bylo doopravdy literární a výtvarný historik Radim Kopáč.

Po několika letech pobytu na Cejlonu, Sumatře a Jávě vyšla jeho další sbírka nazvaná S lodí, jež přiváží čaj a kávu. Události konce prvorepublikového Československa pak byly inspirací sbírky z roku 1939 nazvané Zrcadlo noci. 

Deprese a paranoia

Pak se na dlouhých 12 let Biebl jakoby odmlčel, sice tvořil, ale nic nevydával, až pak vyšla poslední sbírka nazvaná Bez obav.

Logo

Jak se ale ukázalo, právě obavy Biebla neustále provázely a paralyzovaly. Pokračuje historik Kopáč: „Po únoru 1948 se propadal do depresí, kterými trpěl od let 20. a 30. Trpěl paranoiou, že po něm někdo jde – ať to měla být Státní bezpečnost, nebo někdo jiný.“

Je to vlastně paradox, že se dlouholetý komunista a autor proletářské poezie Biebl nestal pomyslnou výkladní skříní nového režimu.

„Avantgarda se dostala na index. O tom svědčí i četná tažení proti Záviši Kalandrovi, Jiřímu Frejkovi či Karlu Teigemu. Biebl se ocitnul mezi dvěma mlýnskými kameny: na straně jedné aktivisté a stalinisté, jako například Pavel Kohout, a na straně druhé ti umlčování. Jeho surrealistická minulost byla pro komunisty červeným hadrem. Taky, bohužel, nebyl tak osobnostně pružný jako Vítězslav Nezval.“  

Čtěte také

Výsledkem tohoto tažení byla smrt: Záviš Kalandra byl zavražděn komunistickou justicí, Jiří Frejka a Karel Teige spáchali sebevraždy, a i Biebl se ocitl v mimořádně tíživé situaci. Popisuje literární historik Václav Černý ve svých Pamětech: „(…) Očekával své zatčení a každodenně cítil slabé srdce stoupat až do hrdla. Hrůzou ze zvěrstev, která ho čekají.“ 

Přesto ještě několik dní před smrtí Biebl vystoupil v rozhlase, kde sám připomínal své členství v komunistické straně, obdivně citoval Stalina, recitoval báseň o Fučíkovi a rozechvěle obhajoval své dřívější verše, kdy „bojoval proti kapitalistickému řádu“.

Nezval řečnil nad rakví

Pak přišel 12. listopad 1951, kdy skočil z okna pražského bytu a následně zemřel. Jeho smrt se stala příležitostí pro Vítězslava Nezvala, který zesnulého Biebla u rakve vyprovodil rozsáhlou básní Rozloučení s Konstantinem Bieblem. Nezval se také hned vydal po jeho stopách, kdy zaznamenával svědectví z posledních okamžiků Bieblova života.  

Čtěte také

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli se levicový básník Konstantin Biebl nestal obětí komunistů host pořadu, historik Radim Kopáč odpovídá: „Stal, zcela definitivně. Jeho jemná duše, senzitivita, jemná básnická imaginace nesnesly brutální totalitní tlak stalinismu. Jeho sebevražda má s ideovými dobovými tendencemi přímou souvislost. Ano, komunistická strana po roce 1948 má přímou odpovědnost za jeho smrt.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související