Sebevražda levicového básníka Konstantina Biebla? Přímou odpovědnost za jeho smrt mají komunisté, tvrdí historik Kopáč

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pamětní deska básníka Konstantina Biebla na domě č.p. 401, Praha 2 - Nov Město, Na Výtoni 7

Konstantin Biebl zemřel na pražském chodníku 12. listopadu 1951. Bylo mu 53 let. Talentovaný básník, který se zapsal do dějin literatury a také básník s řadou obdivovatelů. Na jeho smrti se ale podepsal brutální tlak stalinismu.

Účinkují: Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik, publicista, editor, nakladatelský a časopisecký redaktor
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Biebl byl jemný, senzitivní člověk, který se prostřednictvím poezie vyjadřoval k tehdejšímu světu. Politicky byl ukotven levicově, taky byl od roku 1922 členem Komunistické strany Československa.

Mezi jeho přátele a kolegy patřili umělci, které označujeme jako proletářské, byť jejich umělecký vývoj – stejně jako i Bieblův – se pak často ubíral různými směry. Převrat v únoru 1948 tak byla šance, aby se z nich stali respektovaní umělci. S Bieblem to ale dopadlo přesně naopak.

Básník a proletář

Biebl se narodil v roce 1898 do rodiny zubaře, který byl také amatérským básníkem, malířem a přitahovala ho exotika. To všechno po něm zdědil syn Konstantin, který měl to štěstí – na rozdíl od otce – že přežil 1. světovou válku.

Konstantin Biebl (1928)

Bojoval na frontě a o období 20. let minulého století můžeme dnes tvrdit, že právě tehdy vznikl Biebl-básník proletářské poezie.

V roce 1923 vydal svou první sbírku, následně opustil studia medicíny a v roce 1925, který je přelomem v jeho díle, vydal sbírku Zloděj z Bagdádu. Ale tím etapa proletářské poezie skončila a přesunul se na pozice poetismu. „Místo sociálních apelů se začal ubírat do světa snů,“ vysvětluje host pořadu Jak to bylo doopravdy literární a výtvarný historik Radim Kopáč.

Po několika letech pobytu na Cejlonu, Sumatře a Jávě vyšla jeho další sbírka nazvaná S lodí, jež přiváží čaj a kávu. Události konce prvorepublikového Československa pak byly inspirací sbírky z roku 1939 nazvané Zrcadlo noci. 

Deprese a paranoia

Pak se na dlouhých 12 let Biebl jakoby odmlčel, sice tvořil, ale nic nevydával, až pak vyšla poslední sbírka nazvaná Bez obav.

Konstantin Biebl s jednou ze svých milenek, Marií Kvapilovou

Jak se ale ukázalo, právě obavy Biebla neustále provázely a paralyzovaly. Pokračuje historik Kopáč: „Po únoru 1948 se propadal do depresí, kterými trpěl od let 20. a 30. Trpěl paranoiou, že po něm někdo jde – ať to měla být Státní bezpečnost, nebo někdo jiný.“

Je to vlastně paradox, že se dlouholetý komunista a autor proletářské poezie Biebl nestal pomyslnou výkladní skříní nového režimu.

„Avantgarda se dostala na index. O tom svědčí i četná tažení proti Záviši Kalandrovi, Jiřímu Frejkovi či Karlu Teigemu. Biebl se ocitnul mezi dvěma mlýnskými kameny: na straně jedné aktivisté a stalinisté, jako například Pavel Kohout, a na straně druhé ti umlčování. Jeho surrealistická minulost byla pro komunisty červeným hadrem. Taky, bohužel, nebyl tak osobnostně pružný jako Vítězslav Nezval.“  

Čtěte také

Výsledkem tohoto tažení byla smrt: Záviš Kalandra byl zavražděn komunistickou justicí, Jiří Frejka a Karel Teige spáchali sebevraždy, a i Biebl se ocitl v mimořádně tíživé situaci. Popisuje literární historik Václav Černý ve svých Pamětech: „(…) Očekával své zatčení a každodenně cítil slabé srdce stoupat až do hrdla. Hrůzou ze zvěrstev, která ho čekají.“ 

Přesto ještě několik dní před smrtí Biebl vystoupil v rozhlase, kde sám připomínal své členství v komunistické straně, obdivně citoval Stalina, recitoval báseň o Fučíkovi a rozechvěle obhajoval své dřívější verše, kdy „bojoval proti kapitalistickému řádu“.

Nezval řečnil nad rakví

Pak přišel 12. listopad 1951, kdy skočil z okna pražského bytu a následně zemřel. Jeho smrt se stala příležitostí pro Vítězslava Nezvala, který zesnulého Biebla u rakve vyprovodil rozsáhlou básní Rozloučení s Konstantinem Bieblem. Nezval se také hned vydal po jeho stopách, kdy zaznamenával svědectví z posledních okamžiků Bieblova života.  

Čtěte také

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli se levicový básník Konstantin Biebl nestal obětí komunistů host pořadu, historik Radim Kopáč odpovídá: „Stal, zcela definitivně. Jeho jemná duše, senzitivita, jemná básnická imaginace nesnesly brutální totalitní tlak stalinismu. Jeho sebevražda má s ideovými dobovými tendencemi přímou souvislost. Ano, komunistická strana po roce 1948 má přímou odpovědnost za jeho smrt.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související